Das Mädchen und die Spinne
The Girl and the Spider
Obsahy(1)
Spolubydlící Lisa se stěhuje z jejich bytu a Mara uvažuje o konci jedné éry. Stěhují nábytek, malují stěny, staví skříně. Uprostřed všeho toho shonu se vynořují tajné touhy a přání a víří kolem bývalých spolubydlících, Lisiny matky Astrid, stěhováků, starých nájemníků odvedle, jejich kočky, Lisiny nové sousedky a stále se rozšiřujícího okruhu postav. Den přechází v noc a v bytě se koná poslední večírek. Když zmizí poslední krabice, zůstanou z jejich životů jen střípky. Film švýcarských dvojčat Ramona a Silvana Zürcherových se rozrůstá v poetické panoptikum různých podob lidských vztahů, které je zároveň studií každodenního života, pohádkou i psychologickým portrétem křehkého světa. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (14)
Aniž bych se tady chtěl pouštět do polemiky se zajímavým boogiemanovým komentářem, ve vnímání posunu oproti Divné kočičce se každopádně rozcházíme. Opakující se hudební motivy a magickorealistické vsuvky přece nejsou v tomto filmu novinkou. Zürcherovi s nimi pracovali už v debutu, byť asi v menší míře. Jenže to bylo dané i kratší stopáží jejich prvotiny. Tady se naopak pokoušejí rozvést svoji rozvěrně-melancholicko-absurdně-morbidní poetiku do tvaru plnohodnotného celovečerního filmu a s tím se dle mého pojí i největší změny, s nimiž přicházejí. Jednak už si tvůrci nevystačí s pouhým jedním dnem v jednom bytu, takže přichází temporální a prostorové rozprostření vyprávění do délky i šířky. Motiv stěhování umožňuje pohybovat se mezi několika apartmány, s čímž pak paralelně přibývá i množství postav a jejich propletených vztahů. Vytrácí se tak určitá ucelenost, kterou se vyznačovala Divná kočička, kde navíc množství motivů bylo více zhuštěných na menším prostoru. Dívka a pavouk se naopak - a tam vidím největší posun - snaží zejména ve své druhé polovině tlumit stylizovanou distanci a ponoukat diváky k emocionální identifikaci s postavami, ke spoluprožívání jejich drobných dramat a milostných příslibů. Vždyť kolik bylo citových/erotických vzplanutí v Divné kočičce?! Pokud vím, tak asi nula. Tady jich je potenciálně nejmíň pět. Nejsem si tímhle krokem úplně jistý. Myslím, že režijně to drží pořád velmi dobře a cena z Berlína je asi zasloužená. Ústřední postava Mary coby poťouchlé sabotérské lhářky s vnějšími i vnitřními jizvami je poutavá, ale ne tak důležitá, aby utáhla celé vyprávění. Nemůžu proto setřást pocit, že ve finále si z filmu budu pamatovat ne celek, ale jednotlivé sekvence, obrazy, detaily. Proč ne, ale nezdá se mi to úplně v souladu s nastolenými ambicemi. ()
Experimentální film, především na úrovni "promluvy" nebo jak se v kinematografii říká "dialogů". Spolu s postupně narůstajícím počtem lidí podílejících se, tak či onak, na stěhování, měly by růst - díky vzájemným vztahů - i náročky na komunikaci. Ta však zůstává na své původní nezávažnosti, a vztahy se usidlují uvnitř postav. Scéna s toaletním papírem je toho asi dobrým příkladem. Předpokládám, že mladí autoři budou v experimentování pokračovat i mimo uzavřenou společnost, tam už to ovšem nebude tak snadné. Cesta, na kterou se dali, je podle mě správná. Cesta je ale od toho, aby se po ní šlo a nikoli, aby se na ní zůstávalo. - Na jejich první dílo se podívám co nejdříve. A teď už zbývá jen upozornit na literaturu, kterou by bylo možno tento film podložit: O persuasivním a performativním (přesvědčovacím a příkazovém) charakteru polopřímé řeči mluví Gilles Deleuz v knize Tisíc plošin a o lživých milostných znacích v Proust a znaky. ()
Film má spoločný základ s režisérovým debutom. Ide o mikropríbehy obyvateľov dvoch bytoviek, odohrávajúce sa pri procese sťahovania. Buduje sa tu mytológia spolubývania medzi zaujímavým ansámblom charakterov. Narozdiel od debutu tu však inscenovanosť filmu oveľa viac vystupuje na povrch - zatiaľ čo prvý film pôsobil pomerne prirodzene, u tohto snímku je okamžite cítiť ruka režiséra za každým drobným gestom. Hojne sa tu využíva opakovanie motívov - či už vizuálnych alebo hudobných, pribudlo adiegetickej hudby ktorá súvisí s miestami až rytmickým využitím montáže. Priestor a zvuk mimo záber - hoci stále dôležitý - nie je už esenciálny. Miesto toho sa nám tu dostáva štipky snovo-magických elementov, ktorými sú opradení niektorí obyvatelia bytových domov - tieto pasáže v svojej vizualite vystupujú mimo zvyšok filmu. Nevravím, že je to horšie ako debut - ide skôr o evolúciu, a film mi i pár dní po zhliadnutí stále ostáva v hlave. Je to však krok smerom, ktorý sa nie úplne stretol s mojou predstavou, a tak musím ešte prehodnotiť nakoľko mi tento vývoj príde zaujímavý. Pritom už prvý záber s pôdorysom bytu, ma nechal triasť sa nadšením na to, čo príde. Vlastne ani nie som sklamaný - stále je to tak blízke odkazu Tatiho, stále to má v sebe úžasnú ľahkosť, stále je to prosto pôsobiaci film, ktorý v sebe skrýva mnoho. Cením si úsmev, ktorý sa mi derie na pery keď si spomeniem na niektoré scény, a hravosť ako nájdeme tu, je v dnešnej kinematografii vzácna. ()
Dievča a pavúk je brilantne šialená vec.Dráma,ktorá hrá podla vlastných mätúcich pravidiel.Rozpestiera sa v niekolkých berlinských apartmánoch v priebehu niekolkých dní a obsahuje uplne obyčajný scenár-dve spolubývajuce iducé vlastnou cestou.Abstrahuje ho do akejsi emocialnej hádankovej hryOdvážne nekonvenčný film.Spolahlivé a prirodzené sú aj herecké výkony,hlavne Henriette Confurius je výborná.Tvorcovia kladú na diváka nárok,aby sa nad dejom riadne zamysleli,a to je možno dôvod velmi nízkeho hodnotenia na čsfd. ()
Kto má rád pesničku Voyage, Voyage, tak si ju užije naplno. Jej melódia tu je snáď 20 krát. Plus ešte jedna klavírna a tieto dve sa jednostaj striedajú za pochodu filozofických myšlienok, z ktorých žiadna nebola rozvitá ani zodpovedaná. Takže nakoniec tá pesnička Voyage, Voyage bolo tým najlepším. Upozornila, že najlepšie bude sa vydať na cestu. Na cestu preč od filmu. ()
Galerie (34)
Photo © Vitrine Filmes
Reklama