foto

Jozef Budský

  • nar. 11.6.1911
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 31.1.1989 (77 let)
    Bratislava, Slovensko, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Slovenský herec českého původu Jozef Budský se narodil 11. června 1911 v Praze jako Josef Budský. Studoval na obchodní škole a působil u ochotníků. Jen jako sborový zpěvák začínal už ve Vinohradské zpěvohře (1928 – 1930), pokračoval v činohře jako člen Divadla českého severovýchodu (1930 – 1932) a kočovné divadelní společnosti ředitele Josefa Burdy (1932 – 1935).

Pak nastoupil do českého souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde setrval také i po roce 1938 ve slovenské činohře až do odchodu na odpočinek (1935 – 1976). Od roku 1939 působil v SND i jako režisér a v letech 1945 – 1953 byl uměleckým šéfem činohry. Jako režisér hostoval i v Čechách (Divadlo na Vinohradech nebo Národní divadlo v Praze). Byl hercem expresionistického herectví s nádechem civilismu v hereckém projevu: Doktor Galén („Bílá nemoc“), Král Oidipus („Král Oidipus“), Viktor Žiarovský („Marína Havranová“), Dr. Rank („Nora“), Don Carlos („Don Carlos“), Hamlet („Hamlet“), Puk („Sen noci svatojánské“) atd.

Jako režisér, když po roce 1945 omezil své hraní, se snažil o realismus a práci s herci, přesně v duchu českého, slovenského a evropského divadla: „Ivan Hrozný“, „Nepřátelé“, „Strýček Váňa“, „Legenda o lásce“, „Optimistická tragédie“, „Vojna a mír“, „Ivanov“, „Letní hosté“, „Othello“, „Romeo a Julie“, „Komedie omylů“, „Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři“, „Jan Hus“, „Boris Godunov“, „Ljubov Jarová“, „Rodina“, „Antigona a ti druzí“, „V předvečer“, „Jak se vám líbí“ či „Macbeth“.

Ještě ve 30. letech debutoval ve filmových ateliérech Jozef Dubský díky českým filmařům. Režisér a herec Hugo Haas ho obsadil do druhé hlavní úlohy (hned po něm) hudebníka a konzervatoristy Rudolfa Martina v melodramatu CO SE ŠEPTÁ (1938), pro které Hugo Haas napsal námět, scénář a režíroval ho. I když rodný Čech, do českého filmu se podruhé a zároveň naposled navrátil o deset let později.

Byl Laco Pánkem v Čápově partyzánském dramatu BÍLÁ TMA (1948), který byl natočen ke 4. výročí SNP podle „Dětí této země“ Růženy Fischerové s adaptací Miloslava Fábery, Leopolda Laholy a Františka Čápa. Zbylých čtyřicet jedna let se objevoval výhradně ve slovenském filmu, Čechy již osloven nebyl.

Vyšel o jeho díle sborník „Jozef Budský herec, režisér a pedagog“ (2001). Jako čelný reprezentant slovenského dramatického umění se objevoval ve slovenské kinematografii již od začátků její existence po druhé světové válce a jejím znárodněním. S různými přestávkami se Jozef Budský na slovenském stříbrném plátně objevoval prakticky až do svého úmrtí.

Zahrál si malé i velké úlohy ve snímcích VARÚJ…! (muž), VLČIE DIERY (Ondrej Svrčina), BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA (poslanec KSČ), KAPITÁN DABAČ (lékárník), TRI RAZY SVITÁ RÁNO (Matúš Boháčik), MAJSTER KAT (kněz), VRAH ZO ZÁHROBIA (farář), ŠAHIN (Demjan), GÉNIUS (Super Černokněžník), NEVESTA HÔĽ (mlynář), ZLOČIN SLEČNY BACILPÝŠKY (moudrý stařec), ZAJTRA BUDE NESKORO (Laube) aj.

Pracoval jako herec a režisér i v rozhlase (př. „Když jubilant pláče“, „Veliká hodina“, „Housle“, „Zrnko ve větru“, „Marína Havranová“, „Antigona a ti druzí“, „Nedokončený podpis“, „Cristobal Colón“, „Neviditelný muž“, „Náměstí svaté Alžběty“ apod.), pro televizi (SÁM VOJAK V POLI, MUŽ PRE KAŽDÉ POČASIE, MŔTVI NESPIEVAJÚ, KONIEC A ZAČIATOK, VOLPONE, MEDENÝ GOMBÍK, FALOŠNÝ NERO, AMERICKÁ TRAGÉDIA, LOUIS PASTEUR, SPIEVANKA, MLČENÍ MOŘE, CANARISOVA KRVAVÁ HVĚZDA, POSLEDNÝ SÚD MICHELANGELA BUONARROTIHO a nebo seriál PARÍŽSKI MOHYKÁNI) a dabing.

Kromě režie filmu IVANOV (1963) se pokusil o režii TV filmů, např. VIŠŇOVÝ SAD (1979). Byl i významným pedagogem. Nejprve jako vedoucí Odborného divadelního kurzu při bratislavské Státní konzervatoři (1950 – 1954) a poté pedagog (1950 – 1959), docent (1959 – 1965) a profesor (1965 až 1976) na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (VŠMU). Byl i politicky činným, např. v ZSDU.

Za film VLČIE DIERY získal Národní cenu (1949), za divadelní hru „Rodina“ Státní cenu (1951), dále taktéž Vyznamenání Za vynikající práci (1955), za „Kutnohorské havíře“ Státní cenu Klementa Gottwalda (1958), titul Zasloužilého (1960) a Národního (1966) umělce, Řád práce (1961), Cenu ZSDU (1975) a Medaili J. K. Tyla (1983). Jozef Budský zemřel 31. ledna 1989 v Bratislavě ve věku nedožitých osmasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Filmy

1980 Posledný súd Michelangela Buonarrotiho (TV film)
1979 Chobotnica (TV film)
Eugen Onegin (TV film)
1978 Horúci dych (TV film)
Na vysokej skale: Spievanka (TV film)
1977 Louis Pasteur (TV film)
Obvod (TV film)
1976 Americká tragédia (TV film)
1973 Slávna chvíla tichého života (TV film)
1972 Zajtra bude neskoro
1971 Nevesta hôľ
1970 Falošný Nero (TV film)
Medený gombík (TV film)
Zločin slečny Bacilpýšky
1969 Génius
Volpone (TV film)
1968 Koniec a začiatok (TV film)
1967 Izrafel (TV film)
Sahin
1966 Alžbeta Anglická (TV film)
Canarisova krvavá hviezda (TV film)
Majster kat
Vrah zo záhrobia
1965 Mŕtvi nespievajú (TV film)
Verejný žalobca (TV film)
1964 Muž pre každé počasie (TV film)
Oblomov (TV film)
Sám vojak v poli (TV film)
1963 Mlčanie mora (TV film)
1962 Vlk (TV film)
1961 Tri razy svitá ráno
1959 Kapitán Dabač
1951 Boj sa skončí zajtra
1948 Bílá tma
Vlčie diery
1946 Varúj...!
1938 Co se šeptá

TV seriály

1971 Parížski mohykáni (TV seriál)

Dokumentární

1991 Pamätáte sa na nich? - Jozef Budský (TV film)
1981 Režisér (TV film)
1970 Jozef Budský (TV film)
1967 Profily (TV seriál)
1965 Metamorfózy (TV film) - vyp.

Režijní filmografie

Filmy

1978 Višňový sad (TV film)
Viťúzi (divadelní záznam)
1977 Vládca Oidipus (TV film)
Vojna a mier (divadelní záznam)
1973 Postupimská konferencia 1945 (TV film)
1963 Ivanov

Scenáristická filmografie

Filmy

1978 Višňový sad (TV film)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace