Andrej (či Andron) Michalkov-Končalovskij (nar. 1937) je jedním ze světově nejproslulejších ruských filmových režisérů. Ve filmové branži působí již více než pětatřicet let. Během této doby pracoval nejen v sovětském Rusku, ale také v Hollywoodu. V současné době žije a tvoří opět ve své vlasti.
Andrej Končalovskij
Andrej Michalkov-Končalovskij pochází z rodiny s bohatou uměleckou tradicí. Je synem předního sovětského spisovatele literatury pro děti, Sergeje Michalkova. Pod otcovým jménem se proslavil Andrejův mladší bratr (Nikita Michalkov je rovněž režisérem a navíc výborným hercem), Andrej používá příjmení po své matce, známé básnířce a spisovatelce Natalje Končalovské, a po svém dědečkovi, slavném malíři Piotru Končalovském. V rodinné umělecké tradici sahající až k Andrejovu pradědečkovi Vasilovi Surikovi pokračuje také další generace: syn se synovcem točí a obě dcery hrají ve filmech.
Jako mladík se Končalovskij nejprve připravoval na kariéru profesionálního pianisty (více než deset let strávil na Moskevské konzervatoři). Jak se však píše v jeho profilu pro účely Mezinárodního filmového festivalu v Marakéši, poté, co zhlédl snímek Jeřábi táhnou Michaila Kalatazova, opustil svá hudební studia ve prospěch filmařiny. Režii studoval na VGIKU pod vedením Michaila Romma. Za svou krátkometrážní prvotinu CHLAPEC A HOLUB (Мальчик и голубь) obdržel Bronzového lva na XIV. festivale dětských filmů v Berlíně (1961). Ještě během studia navázal spolupráci s Andrejem Tarkovským, který byl o dva ročníky výše. Společně napsali scénář k Tarkovského debutu VÁLEC A HOUSLE (Каток и скрипкa, 1960), IVANOVU DĚTSTVÍ (Ивановo детствo, 1962) i ANDREJI RUBLEVOVI (Андрей Рублёв, 1969) a dalším.
Sovětský Končalovskij
Pro vlastní celovečerní debut (kterým byl právě PRVNÍ UČITEL, 1965) si Končalovskij zvolil knihu Čingize Ajtmatova o porevolučním (po r. 1917) období v Rusku. Pokračoval PŘÍBĚHEM ASJI KLAČINOVÉ, KTERÁ MILOVALA, ALE NEVDALA SE (История Аси Клячиной, которая любила, да не вышла замуж, 1966), což byl na poměry sovětské kinematografie nebývalý experiment (viz andreikonchalovsky.com/biogr). Tento trezorový snímek ve stylu cinema verité (ve filmu se objevují pouze tři profesionální herci, zbytek rolí Končalovskij obsadil neherci z míst, ve kterých probíhalo natáčení) mohl být uveden až o dvacet let později. ŠLECHTICKÉ HNÍZDO (1969), studie šlechty 19. století, představující tematický útěk od vládnoucího režimu, byl chválen pro svou vizuální vytříbenost, zároveň však kritiky napadán jako manýristický. Jeho STRÝČEK VÁŇA (1970) podle Čechovovy hry je mnoha lidmi pokládán za nejlepší ruskojazyčný film vůbec. Končalovskij si však udělal jméno hlavně svými dvěma následujícími snímky: ROMANCÍ O ZAMILOVANÝCH (1974) a SIBIRIÁDOU (1979) – dramatickým realistickým příběhem o životech lidí na Sibiři. Sibiriáda kromě celosvětové proslulosti Končalovskému přinesla i Zvláštní cenu poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes (1979). Končalovského velkou ambicí však bylo natočit hit v Hollywoodu, proto se novopečený národní umělec sovětských spolkových republik v následujícím roce přestěhoval do Spojených států amerických (viz http://en.festivalmarrakech.info/ANDREI-KONCHALOVSKY-S-RUSSIA_a85.html).
Americký Končalovskij
Při chronologickém zhlédnutí jeho filmů zjistíme, že neexistuje něco jako ruský, sovětský nebo americký Končalovskij, rozdíl v tradici americké a evropské kinematografie mu však zpočátku práci v Hollywoodu znesnadňoval: „V Americe se nikdy nedělají filmy o lidech, které neznáte, ať už jsou dobří nebo špatní. Americkým filmařům jsou naprosto cizí evropské, filosofičtější problémy jako komplexní vztah dobra a zla, neslučitelnost lásky a přátelství, svoboda a podobně…“ (Andrej Končalovskij, tamtéž)
Všechny filmy, které natočil v Rusku za sovětského režimu, nějakým způsobem experimentovaly s filmovou formou, a každý z těchto experimentů byl svým způsobem úspěšný (cinema verité Příběh Asji Klačinové, spektakulární Šlechtické hnízdo, rocková balada Romance o zamilovaných, národní epos Sibiriáda). V Americe se snažil zkombinovat psychologickou propracovanost svých raných děl s požadavky Hollywoodu. Vznikl zde například SPLAŠENÝ VLAK (1985), založený na původním Kurosawově scénáři, nebo „typicky americký“ TANGO A CASH (1989) se Sylvesterem Stallonem a Kurtem Russellem (a mnoho dalších). V devadesátých letech se vrátil zpět do vlasti, kde pokračuje ve své filmové, divadelní a televizní tvorbě.
Hudební Končalovskij
Rovněž režíroval hry a opery v řadě evropských měst, například jevištní úpravu Čechovova „Duelu“ v divadle Odeon v Paříži a několik oper včetně Tolstého „Vojny a míru“ v Metropolitní opeře v New Yorku a Mariinského divadle v Sankt Petěrburgu, Verdiho „Un ballo in maschera“ v Theatro Regiio v Turíně a „Srdcovou dámu“ a „Evžena Oněgyna“ Alexandra Puškyna v La Scala v Miláně. Hudební je i jeden z jeho nejnovějších filmů (2008), muzikál na motivy Čajkovského Louskáčka.
mary "krvavamera" meixner
