Jeong-woo Ha

Jung-woo se narodil otci, veteránu jihokorejské kinematografie, Yong-gun Kim (25 Dollar People (1989), Poison (1997), Doctor K (1998)), na sklonku prvního kvartálu roku 1978, roku, v němž si jihokorejská výprava sportovců odnesla z Asijských her, tehdy pořádaných Thajskem, celkem osmnáct zlatých medailí. Jeho strýcem je Young-hoon Kim, populární jihokorejský herec, a tak se není čemu divit, že se herectví stalo jeho velkým snem už v pátém roce života, kdy jiné děti sní například o tom, kterou planetu na své cestě vesmírem navštíví jako první.

Studijní dráhu započal na soukromém institutu herectví, kde jedním z jeho instruktorů byl po krátkou dobu i Beom-soo Lee, populární jihokorejský herec známý ze snímků Over My Dead Body (2012) nebo The City Of Violence (2006). Po jeho dokončení se vrhl na prestižní univerzitu v hlavní jihokorejské metropoli, Chung-Ang University, kde se herectví stalo jeho primárním předmětem studia. Podpora jeho rodinného zázemí ale nebyla taková, jaká by dle jeho vlastních slov být měla. Ve věku dvaceti let se jeho rodiče rozvádějí a Jung-woo se ocitá v rozporu mezi oběma z nich, mezi oběma rodiči, k nimž vždy s úctou vzhlížel a v nichž hledal inspiraci a podporu. V této době se staví na vlastní nohy, dle vlastních slov dospívá v ryzího muže a zároveň nastupuje k výkonu povinné vojenské služby jihokorejské armády. Stává se členem integrovaného armádního divizního útvaru Armed Forces Public Relations Department a navzdory svým striktním povinnostem se objevuje v celé desítce propagačních armádních dokumentaristických snímků.

Po svém odchodu z armády se objevuje na divadelních prknech v inscenaci Be Strong, Geum-soon! (2000). A následuje ještě několik dalších inscenací, mezi nimiž figurují Carmen (2001), The Good Doctor (2001), The Glass Menagerie (2002), Waiting For Godot (2002), než se konečně v malé roli objevuje i na televizních obrazovkách v televizním komediálním sitcomu Honest Living (2002). Na první filmovou roli ale čeká až do dalšího roku, do roku 2003, v němž se objevuje v jedné z vedlejších rolí romantického snímku Madeleine (2003).

V následujících letech se jeho herecká kariéra orientuje převážně na méně výrazné filmové role, které mu žádnou větší publicitu nezaručují. Velkého průlomu se mu dostává až příchodem k herecké propagační společnosti SidusHQ, na jejíž nátlak si mění své původní jméno. Objevuje se v nezávislém psychologickém thrilleru The Unforgiven (2005) a následně ve dvojici kontroverzních snímků ještě kontroverznějšího jihokorejského art-house režiséra Ki-duk Kim, Time (2006) a Breath (2007). Díky snímkům se mu dostává patřičného zájmu filmových kritiků, pějících ódy na jeho nově objevený herecký talent, a také značného zájmu jihokorejských žen, které v něm nalézají galantního muže s ostrými rysy a nežnou povahou.

Vůbec největšího průlomu se ale herci dostává až jedinečnou rolí psychologicky narušeného patologického sériového vraha ve snímku The Chaser (2008). Snímek se ve své době stává nejnavštěvovanějším filmovým snímkem jihokorejského filmové průmyslu, ódy na něj pějí i za hranicemi státu, kdy si jeho hereckého výkonu považuje dokonce i renomovaný americký režisér Martin Scorsese. Jung-woo se stává ikonickou postavou tehdejší jihokorejské kinematografie. Z mnoha prestižních filmových festivalů si za svoji roli odnáší nejvyšší možná ocenění a jeho kariéra nabírá na obrátkách. Herec se dál věnuje obrovskému množství filmových snímků, mezi nimiž vynikají The Moonlight Of Seoul (2008), My Dear Enemy (2008), Boat (2009), The Yellow Sea (2010), kde se po několikaleté přestávce od jeho průlomového snímku opětovně shledává s režisérem Hong-jin Na, nebo The Client (2011), v němž se určitými aspekty vrací ke svým divadelním kořenům.

V roce 2012 se pod režijním dozorem jihokorejského režiséra Seung-bum Ryoo věnuje natáčení koprodukčního špionážního thrilleru The Berlin File (2012), v němž dokonale předkládá svoji hereckou všestrannost. Role zrazeného tajného agenta, hledajícího pomstu, jej katapultuje mezi elitu jihokorejského filmového průmyslu, a tak se není čemu divit, když Jung-woo svými ambicemi přesahuje hranice herectví a v případě komediálního snímku Fasten Your Seatbelt (2013) usedá na místo režiséra a zároveň scenáristy. Režie se mu zalíbila natolik, že se stejného postu ujal i v rámci historického dobrodružného snímku Chronicle Of A Blood Merchant (2014), v němž paralelně ztvárňuje i hlavní roli.

Vyjma herectví se Jung-woo věnuje od dob univerzitního studia také malování. Jeho kresby se orientují na pop-art a expresionismus. Jeho plátna jsou plná výrazných sytých barev a myšlenek, kterými světu sděluje, co cítí, když jej vlastníma očima pozoruje. Do této doby se mu dostalo hned několika veřejných expozic. A co na jeho kresby tvrdí kritici? Ti jej shodou okolností nepodceňují, ba naopak. Jedinečným důkazem jeho přirozeného talentu je hercova sbírka povídek, esejí, chcete-li, nazvaná "Ha Jung-woo, Good Feeling", v níž prezentuje své myšlenky, své racionální popudy, vedoucí jej k mnohým z jeho činů, a v neposlední řadě své vlastní pocity, chovající k sobě samotnému, svým blízkým, ale i třeba takovým umělcům, jako je Pablo Picasso, který je mu inspirací. Sbírka obsahuje hercovi jedinečné doposud nevydané kresby.

Ian "Conspi" Maitner