"To, co mě zajímá a k čemu inklinuji, není hrdina, ale zbabělec...není to úspěch, ale nezdar."
Někteří velcí režiséři čekají na svého Oscara celý život, jiní se ho nedočkají nikdy. John Schlesinger jej získal již za svoji první práci na americkém kontinentě. Nemusíme se tomu však divit, protože "nehollywoodský" PŮLNOČNÍ KOVBOJ se zapsal do dějin kinematografie zářivě zlatým písmem. Ano, v oficiálních kronikách filmu ta blyštivost tak výrazná není, ale ztracené duše z celého světa v tomto nostalgickém snímku dokáží dodnes najít kousek sebe sama. A to něco znamená. Vraťme se ale na začátek, před pomyslný vrchol Schlesingerovy filmografie.
Malý John se narodil roku 1926 v Londýně. Za druhé světové války sloužil v britské armádě, kdesi na dálném východě. V druhé polovině čtyřicátých let studoval na prestižním Oxfordu. Zde rozvinul svůj zájem o fotografii, který se později přetransformoval v lásku k filmu. Ke kontaktu s tímto médiem se dostal již v příštím desetiletí. Nejprve si přivydělával hraním menších rolí. O svém hereckém talentu se však později nevyjadřoval příliš lichotivě. A tak není divu, že se brzy přesunul na druhou stranu kamery, kde se ponejvíce věnoval tvorbě dokumentů. Zajímavostí mimo jiné zůstává, že Schlesinger byl jedním z osmice mladých režisérů, podílejících se na výrobě unikátního olympijského dokumentu VIDĚNO OSMI.
Jeho prvním průlomem se stává už v roce 1961 film TERMINUS, zachycující život na rušném londýnském nádraží Waterloo. Za něj získal prestižní cenu BAFTA a Zlatého lva z benátského filmového festivalu. Tento úspěch mu otevřel dveře do světa hraného filmu. Již roku 1965 získává za snímek DRAHOUŠEK svoji první oscarovou nominaci. Na zlatou sošku ještě nedosáhne, ale útěchou mu může být alespoň fakt, že k triumfu dovedl herečku Julii Christii, která v tomto dramatu ztvárnila hlavní ženskou roli. O čtyři roky později se konečně raduje i on. Nejlepším filmem roku spolu s nejlepším režisérem a s adaptovaným scénářem se podle amerických akademiků stává PŮLNOČNÍ KOVBOJ.
Následují velmi plodná sedmdesátá léta. V nich Schlesinger vytvořil taková díla jako MIZERNÁ NEDĚLE, DEN KOBYLEK či MARATÓNEC, na kterém opět spolupracoval s Dustinem Hoffmanem. Bohužel na začátku 80. let v kinech zcela propadne jeho satirická komedie BLÁZNIVÁ DÁLNICE. S tehdy poměrně vysokým rozpočtem 24 milionů dolarů nevydělá ani desetinu natáčecích nákladů. V Schlesingerově kinematografii se jedná o zlom, po kterém už nikdy neochutná vůni úspěchu předchozích dvou dekád. Často pracuje na televizních filmech, ale jeho poslední usednutí za režisérskou stoličku přece jenom spatří světla kinosálů. PŘÍŠTÍ SPRÁVNÁ VĚC, v němž hlavní roli ztvárnila popová zpěvačka Madonna, bohužel mnoho kladných recenzí neobdržela.
Tak jako se John Schlesinger nebál natáčet filmy s kontroverzními tématy, tak nikdy neskrýval svou homosexuální orientaci. Posledních třicet let svého umělecky plodného života prožil tento energický režisér s fotografem Michaelem Childersem.
Matěj "decouble" Šonka
