foto

Jean Acker

  • nar. 23.10.1893
    Trenton, New Jersey, USA
  • zem. 16.8.1978 (84 let)
    Los Angeles, California, USA

Biografie

„Chcete si zatančit,“ zeptal se. A já chtěla zůstat s ním pod kalifornským měsícem... 

Jean Acker byla americká herečka němých a zvukových filmů. Nejvíce se však proslavila jako „manželka“ hvězdného Rudolpha Valentina. Narodila se jako Harriet "Hattie" Ackers na farmě poblíž Trentonu v New Jersey. Otec Joseph Ackers byl údajně původem Cherokee, matka Margaret snad Irka. Rodiče se později rozvedli, protože při sčítání lidu v r. 1900 Joseph uvádí, že žije pouze s dcerou a prarodiči. Vystudovala římskokatolickou St. Mary's Seminary v New Jersey. Okolo roku 1907 se rodina, již s novou manželkou Eleanor, přestěhuje do Lewistownu. Zde Joseph řídil několik hotelů a kasin a je možné, že pravě zde Harriet přičichla k showbusinessu.

Od roku 1913, už jako Jean Acker, natáčí krátké němé filmy pro různé společnosti. V roce 1918 přijíždí do Hollywoodu, kde hraje ve filmech a působí ve vaudeville – zábavném hudebním kabaretu bez morálních či psychologických závěrů. Stává se milenkou slavné Ally Nazimovy. Její kontakty umožnily Harriet uzavřít týdenní smlouvu na 200 amerických dolarů u Metro Pictures – předchůdce MGM. Navazuje také paralelní vztah s jinou hvězdičkou MGM Grace Darmond. Na soukromém večírku se pak seznamuje s Rudolphem Valentinem, stoupající hvězdou němého filmu. Po dvouměsíční známosti přijímá jeho nabídkou k sňatku. Dodnes se spekuluje zda tak učinila ve snaze uniknout z vlivu žárlivé Nazimovy či pouze vyhověla žádosti Valentina, toužícího utnout dohady o své sexualitě.

Ve čtvrtek 5. listopadu 1919 se Rudolph Valentino a Jean Acker v Los Angeles za velké propagace studia Metro vezmou. Po obřadu odjedou do Hollywood Hotelu, kde mají zamluvené novomanželské apartmá. Zde se však Jean zamkne v ložnici a odmítá otevřít. Poté prchá do domu Grace a když sem dorazí i Rudy, její matka jej odmítne vpustit. Později přátelům Jean tvrdí, že utekla, když jí Rudolph prozradil, že má kapavku. Ačkoliv celé manželství trvá zhruba 6 hodin a právnicky řečeno „nebylo naplněno“, odloučený pár spolu oficiálně žije dál. Žádost o rozvod a zároveň nárok na výživné podá Jean teprve r. 1921, kdy už je z Valentina megastar. Pár je rozveden až v roce 1923, načež je Valentino obviněn z bigamie, protože se mezitím v květnu 1922 v Mexiku oženil s Nataschou Rambovou. Odluka však Jean nebrání, aby profitovala ze jména Valentino, což herec celkem nelibě nesl. V roce 1923 vystupovala v show Vzala jsem si Šejka, kde vyprávěla o svém životě s Valentinem. Časem se však jejich vztahy uklidnily a Jean dokonce Rudyho navštívila v nemocnici po operaci, krátce před jeho šokující smrtí. Na soukromý pohřeb nebyla pozvána, ale mohla se poklonit veřejně vystavenému tělu a nechat do jeho rukou vložit perlový růženec se zlatým křížkem. V reakci na jeho smrt napsala ve své době populární píseň „We Will Meet at the End of the Trail“ („Sejdeme se na konci cesty“.

Herecká kariéra Jean se skládala výlučně z vedlejších či podružných rolí. V začátcích ani nebývala uváděna v titulcích a většina těchto němých filmů je dnes ztracena. Tento stav se nezměnil ani po svadbě s Valentinem a Jean jen přihrávala hvězdám jako Roscoe "Fatty" Arbuckle v Brewster's Millions (1921), Clark Gable v San Francisco (1936) nebo William Powell a Myrna Loy v The Thin Man Goes Home (1945). Hraje i v legendárním Caprově Život je krásný (1946) s Jamesem Stewartem, je to však jen další „štěk“. Ve filmu The Woman in Chains (1923) se nechá uvést jako Mrs. Rudolph Valentino, ale ani to nepomůže. Její role jsou tak malé a epizodní, že od půlky třicátých let opět není uváděna v titulcích. Posledním filmem, kde se objevila je, How to Be Very, Very Popular (1955) s Betty Grable.

Více než jako herečka je Jean známa coby mediální celebritka, čas od času probíraná v tisku v souvislosti s Valentinem či novými potencionálními partnery. V červnu 1923 se v New Yorku zasnoubí se španělským markýzem Luisem de Bezan y Sandovalem. V roce 1927 píší noviny o jejím vztahu se „skutečným šejkem“, pohledným egyptským fakírem Rahminem Beyem. V roce 1930 zažalovala Williama R. Delehanyho. Ženatý politik jí údajně v r. 1925 slíbil vyplácet 18 400 dolarů ročně, pokud ukončí kariéru. Jean souhlasila, ale do roku 1930 prý dostala pouze 65 000 dolarů. Delehaney toto tvrzení odmítl, ale nepopřel, že za Jean v letech 1925–1929 utratil tisíce dolarů.

Přes všechny aféry s muži byly vždy jejímu srdci bližší ženy. Po mentorce Nazimové a Grace Darmond, s níž žila mezi lety 1918–1923, poznává po rozvodu s Valentinem o deset let mladší herečku Chloe Carter. Bývala hvězdička Ziegfeld Follies revue a mezi lety 1931–1934 manželka hudebního skladatele Harryho Rubyho, s ní zůstane po zbytek života. Pár spolu žije v Beverly Hills, kde Jean Acker 16. srpna 1978, dva měsíce před 85. narozeninami, zemře stářím. Pohřbena je na Holy Cross Cemetery v Los Angeles. Na náhrobku stojí Jean Acker Valentino. Do vedlejšího hrobu je po smrti v r. 1993 uložena Chloe.

Byla výbornou jezdkyní na koni, což předvedla v několika filmech. Když navštívila Valentina v nemocnici, přinesla mu vlastnoručně ušité povlečení s vyšitým jménem Rudy v rozích polštáře. Od 40. let se přátelila s herečkou Patricii Neal, která načas bydlela v domě, který Jean vlastnila v Los Angeles. Ačkoliv se zde nenanarodila, je dnes v Lewistownu brána za lokální celebritu. Její tvář je namalována na fasádě místního kulturního centra.

kenny.h

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky