Edwige Fenech

Štědrý den roku 1948 se stal šťastným dnem pro mladou Siciliánku a jejího manžela s maltskými kořeny. Narodila se jim dcera Edwige. Své rodné příjmení Sfenek, později nahradila pseudonymem Fenech a v sedmdesátých letech se stala sexy symbolem mužů po celém světě.

Edwige se narodila v Bône v době, kdy bylo toto město součástí francouzké provincie. Dnes je toto město nazýváno Annaba a je to letovisko v severovýchodním Alžírsku na pobřeží Středozemního moře.

Svět showbyznysu se poprvé potkává s Edwige na různých přehlídkách a soutěžích krásy. Jako šestnáctiletá získává titul Miss Mannequin de la Cote d'Azur a poté uspěje i v soutěži Miss France. Začala pracovat jako fotomodelka a poprvé se před kamerou v malé roli objevuje Edwige roku 1967, kdy ztvárnila Ginu ve francouzké komedii TOUTES FOLLES DE LUI.

Edwige měla vášeň pro divadlo a doufala, že jednou uspěje na prknech, která znamenají svět. Nakonec se proslavila ve filmu, ale určitě toho nelituje. Na soutěži Miss Universe, kde zastupovala Francii, sí jí všimli hledači talentů a nabízejí Edwige práci v italské kinematografii. Téhož roku se přestěhovala z Nice, kde vyrůstala, do Itálie. Novým domovem se jí stal Řím a ještě v roce 1967 natáčela svou první roli v italském filmu. Samoa je jednou z hlavních hrdinek dobrodružného snímku SAMOA, REGINA DELLA GIUNGLA (1968) a spoře odděná Edwige si získává své první obdivovatele.

Itálie se stává místem, kde Edwige natočí většinu svých snímků a je jejím druhým domovem. Edwige se za nahotu nikdy stydět nemusela, neboť po celou její kariéru k tomu nebyl důvod. Její tělo, nádherné oči a nenapodobitelný pohled jsou zbraně, kterými pobláznila mnoho mužů. Neznamená to, že začátky měla lehké, jak sama vzpomíná: „Nevěděla jsem, jak se chovat při svlékání a strašně jsem se styděla. Časem jsem rezignovala, ale spíše bych řekla, že jsem si na to zvykla. Jsou to věci, které patří k filmu, ať se vám to líbí nebo ne. Veřejnost si to žádá. Je to někdy nepříjemné svlékat se před tolika techniky a ostatními herci . Vždycky mám pocit, když se znovu obléknu, že se na mě stále všichni dívají, jako bych byla stále nahá."

Její nejslavnější období jsou určitě sedmdesátá léta minulého století, kdy se stala neodmyslitelnou součástí italské sexy komedie. Carlo Giuffré byl jedním z častých herců italské erotické komedie a samozřejmě si zahrál i s Edwige. Byly to například snímky: LA VEDOVA INCONSOLABILE RINGRAZIA QUANTI LA CONSOLARONO (1973), LA SIGNORA GIOCA BENE A SCOPA? (1974). V erotických komediích nejvíce Edwige spolupracovala s jedním z největších zastánců toskánského humoru. Renzo Montagnani (11.9.1930-22.5.1997) jí byl výborným partnerem a jak se lidově říká, této dvojici to šlapalo. Filmy IL VIZIO DI FAMIGLIA (1975), LA MOGLIE VERGINE (1975), LA SOLDATESSA ALLA VISITA MILITARE (1977), LA SOLDATESSA ALLE GRANDI MANOVRE (1978), L´INSEGNANTE VIENE A CASA (1978) či L´INSEGNANTE VA IN COLLEGIO (1978) jsou klasikou italské sexy komedie.

Spolupráce v komediích byla ale samozřejmě s většinou tehdejších hvězd. S Ugo Tognazzim například film CATTIVI PENSIERI  (1976), Lino Banfi a další velcí herci v komedii SABATO, DOMENICA E VENERDI (1978), Paolo Villaggio ve snímku DOTTOR JEKYLL E GENTILE SIGNORA (1979) či Renato Pozzetto například v komedii SONO FOTOGENICO (1980). Rovněž Alberto Sordi stál před kamerou s Edwige, připomeňme IO E CATERINA (JÁ A KÁČA) v roce 1980. U nás je velmi známá povídková komedie ZUCCHERO, MIELE E PEPERONCINO (CUKR, MED A FEFERONKA), kde se oblíbení italští komici sešli ve velké počtu, včetně Edwige.

V polovině osmdesátých let si zahrála také v jedné z populárních vánočních komedií s Christianem De Sicou a to VACANZE IN AMERICA (1985). Kromě erotické komedie se stala Edwige velkou hvězdou populárních giallo snímků a velký kus dobré práce tu odvedla s režisérem Sergiem Martinem. Snímky LO STRANO VIZIO DELLA SIGNORA WARDH (1971), TUTTI I COLORI DEL BUIO (1972) či IL TUO VIZIO E UNA STANZA CHIUSA E SOLO IO NE HO LA CHIAVE (1972) patří mezi skvosty gialla. Sergio Martino a Edwige se setkali samozřejmě i v komediích jako například 40 GRADI ALL´OMBRA DEL LENZUOLO (1976).

Co se týká gialla, nebyly to samozřejmě pouze filmy Martina, ale i dalších režisérů. Nutno uznat, že Edwige hrála vždy v těch giallech, která patří k tomu lepšímu. Jedním z nich je také film PERCHÉ QUELLE STRANE GOCCE DI SANGUE SUL CORPO DI JENNIFER? (1972).

Od poloviny osmdesátých let se Edwige začala objevovat již jen zřídka a to zejména na televizní obrazovce. Natáčela seriály jako NEL GORGO DEL PECCATO (1987 a její role Silvana Serpieri), DELITTI PRIVATI (1993, role Nicole Venturi) nebo seriál DONNA z roku 1996, kde se představila jako Paola.

Zatím poslední filmovou rolí Edwige je účast ve filmu Eli Rotha HOSTEL II (2007). K tomu snímku přivedl Edwige režisér Quentin Tarantino. V televizním historickém filmu LA FIGLIA DEL CAPITANO, se v roce 2012 objevuje jako KATEŘINA II.

S Barbarou Bouchet (*15.8.1943) se mnohokrát sešly při natáčení filmů a v osmdesátých let s poklesem italského erotické komedie se Barbara Bouchet zaměřila na italskou televizi. S dvojicí Franco Franchi a Ciccio Ingrassia vystupovala v pořadu BEAUTY CENTER SHOW. Edwige svou kolegyni následovala a s Franchim a Ingrassiou se představuje roku 1984 v pořadu BENE, BRAVI, BIS.

Nesmí se ale zapomenout, že kromě rolí hereckých se Edwige stala producentkou a dnes má již na svém kontě téměř třicet, více či méně úspěšných snímků. Se svým synem Edwinem (*1971) založila produkční společnost Immagine e Cinema S.r.l., kterou nyní již vede sama, Edwin je dnes známý svou prací pro italský gigant Ferrari. Počátkem nového tisíciletí se stal ale producentem tří snímků. Edwin je synem herce Fabia Testiho (*2.8.1941), se kterým měla Edwige milenecký vztah. Nikdy se však nestali manžely.

V polovině devadesátých let byla Edwige ještě zasnoubená s dobře známým italským průmyslníkem jménem Luca Cordero di Montezemolo. I když hrála Edwige převážně ve filmech které neměly ambice na Oscara a podobná ocenění, ona osobně se dočkala v roce 1970 alepoň získáním ceny „Golden Orange" na Taormina International Film Festivalu.

Jako herce i člověka prý zbožňovala Richarda Harrise (1.10.1930-25.10.2002), který bude českým divákům známý hlavně jako Albus Brumbál ze série HARRY POTTER. Ze svých filmů prý bere Edwige jako důležitý pro svou kariéru snímek L´INSEGNANTE (1975). Film LO STRANO VIZIO DELLA SIGNORA WARDH (1971) zase získal takovou popularitu v Anglii, že byly napsány i knihy. Komedie SONO FOTOGENICO (1980) s Renatem Pozzettem zase znamenala dvacetiminutový potllesk na festivalu v Cannes. Hlavní filmy její kariéry jsou prý CATTIVI PENSIERI (1976), AMORI MIEI (1979) a IL LADRONE (1980). Hrdá je na produkci svých filmů  IL CORAGGIO DI ANNA (1994) a DELITTI PRIVATI (1993).

A zda může být tak krásná žena žárlivá? Odpověď Edwige je jasná: „Otec pochází z Malty, matka ze Sicílie, narodila jsem se v Alžírsku a žila v Itálii. Moje krev nemůže být studená". Edwige doufá, že se ještě zamiluje a hledá prý muže, který jí bude milovat, bude pěkný, bude mít krásný úsměv a krásné ruce, bude s ním legrace, rád si zatančí. Snad to prý není zas tak moc.

Minimálně nám fanouškům italského filmu přinesla Edwige mnoho a tak jí je třeba popřát, ať se ještě zamiluje, sklízí producentské úspěchy a k tomu má pevné zdraví.

Petr "Hennes" Hennebichler