Obor divadelní režie absolvovali v roce 1963 na Divadelní fakultě AMU tři posluchači. Zatímco dva muži, totiž Jan Schmidt a moje osoba, nastoupili do divadel, jediná žena z tohoto ročníku, Anna Procházková, (která na režii přestoupila z dramaturgie až ve 3. ročníku, ale už ve 4. ročníku dokázala inscenovat v DISKU absolventské představení), se nakonec vydala cestou televize. Žánrový fenomén televize nebyl tehdy ještě zdaleka tak vyhraněný a vzpomínám na svůj úporný spor s Dušanem Kleinem, posluchačem režie na FAMU, je-li televize více divadlem než filmem, anebo naopak, že nemá-li televize blíž spíše k filmu. Pokud se nemýlím, Andula se ve svých televizních začátcích orientovala na inscenování Nedělních chvilek poezie a nějakou dobu pak trvalo, než dostala příležitost k režii celovečerní televizní inscenace. V době, kdy ještě neexistovalo snímání na záznam, nebyly střižny, vysílalo se všechno živě a střihalo se naostro v režii, měla televize k metodice divadla skutečně velmi blízko. Posléze se Anna Procházková prosadila a režírovala obdivuhodně dlouhou řadu her, hodně se věnovala i dabingu a psala scénáře. Z jejích prací namátkou jmenuji: Právo na smrt, Dovolená v řadě Bakalářů, scénáře si psala kupříkladu k Útěku do vězení, Princezně Turandot, Paní Savageové v rozpacích nebo k Hraběti Drákulovi… V devadesátých letech točila podle scénářů současných autorů H. Frankové: Lékárníkovic holka nebo podle scénářů, které byly do této doby zakázány Uzavřený pavilón. V poznámce Aleny Kožíkové čtu: »Režie Anny Procházkové se vyznačovaly jasným záměrem a soustředěním na herecké ztvárnění postav. Dovedla si přesně zvolit herecké obsazení a významní herci s ní rádi pracovali.« A tak navzdory technickému vývoji, jenž z televize učinil svébytný fenomén, zůstávala v podstatě celou svou tvorbou věrná dramatickému oboru, jejž vystudovala.
Jak si možná čtenáři Rozprav povšimli, věnoval jsem se tematicky i spolužákům, a tak jsme připravovali jeden díl i s Andulou. Práce však byla přerušena pro její vážný úraz a po dlouhé rehabilitaci zase pro nové onemocnění a převoz do nemocnice. Mailovala mi občas z lůžka kvůli opětnému odložení termínu: naposledy toto pondělí. A dnes ráno mi její nejbližší kamarádka Miriam Kantorková, jež o ni v nemoci pečovala, zatelefonovala, že Andula včera podlehla v boji se zhoubnou chorobou; zemřela v úterý ráno, dne 20. července 2010 v Praze.
Poprvé publikováno v Pozitivních novinách 21. 07. 2010
