Hrabě Drakula

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)

„Buďte vítán do mého domu. Vstupte svobodně a dobrovolně …“ Už jen z této jediné věty mrazí. Stejně jako z celého zpracování drakulovského příběhu. Ilja Racek. Dokonalý gentleman, jediný jeho kosý pohled přes límec kabátu, pohled temných, chladných očí, plných krutosti. To je Drakula, jaký má být. Mohu prohlásit, že jsem neviděla krutějšího, a tudíž lepšího. Bez slitování. Bez jediného úsměvu. Bez jediného kousku citu. Temného. Plného vášně a touhy, touhy po krvi. Ano, je pravda, že černobílá televizní inscenace působí dnes, v době neomezených trikových možností, v mnoha ohledech úsměvně, možná ploše, málo dramaticky, ve srovnání s jinými akčnějšími zpracováními je mnohem komornější. Ale s přihlédnutím k době a místu vzniku je to kvalitní záležitost, která by za použití prostředků dnešní doby, strčila většinu draculovských adaptací hravě do kapsy. (01.01.2015)

I když jde o zkratkovitou, ale za to věrnou, televizní inscenaci Stockerova slavného Draculy, je zde výborná hororová atmosféra a ji také odpovídající výkony herců (Klára Jerneková, na můj vkus, místy až přehnaně teatrální). V roli hraběte skutečně působivě strašidelný Ilja Racek, velmi dobrý je také Jan Schánilec coby J. Harker, či Hana Maciuchová v roli démonické Lucy. Celkové ovzduší hrůzy výborně dotváří kamera - pochmurné a ponuré záběry jak interiérů, tak i exteriérů. Skutečně jedno z nejlepších zpracování Draculy, určitě srovnatelné se zahraničními filmovými podobami Stockerovy knihy. (11.03.2012)

Když tedy pominu neuvěřitelnýho pana Racka ,tak nejvíc mě dostala paní Maciuchová,jako blonďatá smyslná Lucy. To jak flákne s tím děckem vo zem.......,pfff. (mám to skoro dva roky na csfd v budíčku, tudíž jsem si docela jistý že to v té době (duben 09-leden 011) ,na žádné (ani kabelové) stanici nešlo,-za to jsem v TV viděl opravdu dost jiných ,,horrorů",který tomuhle nasahaj nikam.Proč? (17.01.2011)

Nie všetko, čo sa volá "Hrabě Drakula" musí byť horror. Nazvime to televíznou adaptáciou slávnej predlohy, ktorá s minimom prostriedkov dosahuje minimálnu intenzitu zážitku. Ale sentiment je sentiment a keďže ide o jedno z mojich prvých stretnutí s uhrančivým grófom /samozrejme, ešte z čiernobieleho socíkového telkáča/ nechcem ísť pod tri hviezdičky. V tú noc som predsa len zaspával s pocitom, že tiene za oknom patria krídlam obrovského netopiera a modlil som sa, aby boli vchodové dvere zamknuté na dva západy... (20.09.2006)