foto

Daniel Ivernel

  • nar. 3.6.1920
    Versailles, Francie
  • zem. 11.11.1999 (79 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Francouzský herec Daniel Ivernel byl oddán především divadlu, na svém kontě má ale i bezmála padesát vedlejších rolí ve filmu. Narodil se ve Versailles, vyrůstal ale u své babičky v malém městečku Chaumont-en-Vexin. Tady také propadl kouzlu divadla, když celé večery trávil s herci kočovné herecké společnosti. Herectví studoval na pařížské konzervatoři a již během druhé světové války začal vystupovat v různých divadlech, krátce pobyl i v legendární Comédie Française. Proslavila jej příslušnost k Théâtre National Populaire významného režiséra Jeana Vilara, v jehož souboru vystupoval například na festivalu v Avignonu (Dantonova smrt 1948, Lorenzaccio, 1952).

K filmu se dostal Daniel Ivernel krátce po druhé světové válce, poměrně velkou příležitost dostal hned ve svém debutu KRÁSNÁ CESTA (Le beau voyage, 1947), v němž doplnil ústřední dvojici milostného dramatu na zaoceánském parníku. Další větší roli přítele a zároveň soka v lásce hlavního hrdiny (Daniel Gélin) hrál v adaptaci divadelní hry SNÍH BYL ŠPINAVÝ (La neige était sale, 1952). Vedle početnější spolupráce s režisérem Jeanem Delannoyem je na místě připomenout i velké příležitosti, které mu ve svých filmech poskytl Julien Duvivier (POD PAŘÍŽSKÝM NEBEM – Sous le ciel de Paris, 1951; SVÁTEK PRO HENRIETTU – Le fête à Henriette, 1952).

Mezitím stoupal i jeho kredit divadelního herce, zvláště po účasti v úspěšném představení Tramvaj do stanice Touha, v němž účinkoval v roce 1949 na scéně Théâtre Edouard VII po boku předválečné hvězdy Arletty. Znovu se zviditelnil v několika úspěšných, tentokrát kostýmních filmech. Jako přítel titulního hrdiny Gaspard Caderousse se objevil ve Vernayově adaptaci Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1954; na vzniku tohoto filmu se podílel i jako scénárista). V životním příběhu slavné královské metresy MADAME DU BARRY (1954) ztvárnil postavu jejího manžela hraběte Jeana du Barry, v Guitryho životopisném velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1955) hrál císařského kancléře Cambacérèse. V této době byl k natáčení přizván i do Itálie a objevil se v mytologickém příběhu ODYSSEUS (Ulisse, 1954).

Na jevišti se znovu prosadil ve velké roli krále Jindřicha II. v divadelní hře Becket aneb Čest boží (Théâtre Montparnasse, 1959), poté znovu přijal krátké angažmá v Comédie Française (Strýček Váňa, 1961), opět spolupracoval i s Jeanem Vilarem a v jeho režii znovu hrál v Avignonu. Z Ivernelovy další participace ve filmu připomeňme opětovnou spolupráci na Duvivierových titulech, v nichž stál po boku Brigitte Bardot (ŽENA A TATRMAN – La femme et le pantin, 1958) nebo Danielle Darrieux (MARIE OCTOBRE, 1959). Zviditelnila jej také další velká role přítele hlavního hrdiny (Hardy Krüger) v oscarovém filmu NEDĚLE VE VILLE D’AVRAY (Les dimanches de Ville d’Avray, 1962), jako kapitán Mauger se objevil i v Buñuelově DENÍKU KOMORNÉ (Le journal d’une femme de chambre, 1964).

Jestliže v padesátých a šedesátých letech hrál Daniel Ivernel řadu velkých rolí, u nás jej můžeme znát spíše až ze závěru jeho dráhy filmového herce, kdy v sedmdesátých letech hrál vedlejší role v kriminálním žánru. Ve filmech BORSALINO (1970) a BORSALINO A SPOL. (Borsalino and Co., 1974) hrál policejního komisaře Fantiho, několikrát v této době točil s J. P. Belmondem, například ve filmu TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976) hrál starostu Verbrucka. Hrál i s Jeanem Gabinem a v justičním dramatu PŘÍPAD DOMINICI (L’affaire Dominici, 1973) jsme jej mohli vidět v roli předsedy soudu.

Kromě filmu a příležitostné práce pro televizi nadále hrál divadlo, častěji znovu účinkoval v díle Jeana Anouilha (Cestující bez zavazadel, Romeo a Jana). Svou poslední roli ve filmu odehrál opět jako policejní komisař v kriminálce SOUDCE ZVANÝ ŠERIF (Le juge Fayard dit le shérif, 1977), později se ještě dvakrát objevil v televizi, příležitostně hrál divadlo, naposledy stál na jevišti v Théâtre de l’Oeuvre v Pirandellově hře Jindřich IV. (1994). V této době se ale spíše věnoval již jen pedagogické činnosti a vyučoval herectví na pařížské konzervatoři.

Od roku 1953 byl Daniel Ivernel ženatý s herečkou Christiane Lasquin, s níž v 50. a 60. letech hrál v divadle. Po její smrti se cítil osamělý a upadal do depresí. Neutěšená psychika jej nakonec přivedla k pokusu o sebevraždu. Jeho následkem zemřel v nemocnici 11. listopadu 1999 ve věku 79 let.

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace