bloom

Claude Zidi má v kariéře tři přelomové filmy. Prvním jsou Bažanti, jeho debut po kariéře kameramana. Třetím jsou Prohnilí, kde přidal do svých filmů i trošičku hořčejší nádech. A tím druhým je právě Hořčice, jeho první necharlotovský film. Je vlastně první ze série komedií s podonbnou atmosférou (cítim jí od Hořčice přes Křidýlko a Zvíře až k Inspektoru Popletovi). Asi je to způsobeno úžasnou hudbou Vladimira Cosmy (obvzlášť tady je povedená)a vedlejšími rolemi Juliena Guiomara. Navíc tady máte jako bonbónek cholerického režiséra v podání Vittoria Caprioliho (Karpoff z Muže z Acapulca). Pierre Richard jako vždy skvostný.

Pro mě je nejlepší díl, když se Crabtree vydává za francouzského generála. A nejlepší hláška je ta úplně poslední:"Ženská jedna hloupá, copak nevydíš, že beru roha?"

Komedie Co je nového, kočičko mi dlouho unikala, ale v nedávné době jsem ji konečně viděl a dokonce v několika zvukových verzích. Nejprve jsem trochu cítil zklamání, ale po dalších zhlédnutích se mi začla líbit čím dál víc. Tahle kombinace vaudevillu, lechtivé konverzačky a situační komedie zakončená honičkou vystřiženou jak z němých grotesek sice na pár místech drhne, ale už kvůli scéně, kdy Peter Sellers páchá sebevraždu a Woody Allen u toho slaví narozeniny, stojí za to vidět. Jenom ještě doplním Oskara, že role Michaela Jamese byla před O' Toolem,nabízena i Carymu Grantovi. Pokud jste viděli film na MGM, kde Petera Sellerse daboval Pavel Soukup, byl váš zážitek poloviční, protože Soukup se na Sellerse a obvzlášť tady nehodí. Naštěstí aspoň Woodyho daboval tradičně Jiří Prager. V druhé dabingové verzi mluví Woodyho nezvykle Martin Sobotka, ale Petera S. zase celkem solidně Václav Postránecký (Pavel Soukup tu pro změnu namluvil Petera O'Toola). Ale úplně nejlepší je Kočička v originále, kde si můžete vychutnat Sellersův německý akcent.

Nekoukejte se na to s dabingem! Přijdete o většinu hlášek a slovních hříček a Cleesův výkon si dostatečně nevychutnáte. Však ono by to šlo to nadabovat (vždyť třeba Haló, haló má celkem slušný dabing), ale to by tu nesměl jeden herec mluvit 4 postavy v jednom díle a Johna Cleese by nesměl mluvit Vladimír Fišer (neplést se Stanislavem Fišerem!), ale třeba Viktor Preiss, který ho celkem slušně zvládl ve Wandě.

Tak především bych chtěl upozornit na jednu věc: tento film NEREŽÍROVAL Robert Dhéry, jak se tu píše, ale Jean Loubignac. To je asi problém filmu, protože podle mě si Dhéry měl natočit adaptaci svého kusu Ach, ty krásné bakchantky, který se hrál 883krát(!), zrežírovat sám. Také nebvl Loubignacem nadšen. Není tu vůbec žádný děj, je to skrumáž gagů a scének, která na divadle určitě fungovala, ale ve filmu to pohromadě nedrží. Ty slečinky ve své době budily pohoršení, protože vyvolaly protesty církevních a feministických spolků. A u nás dabing film zcela pohřbil. Jiří Krampol opět předvedl, jak se nejvíce vzdálit Františku Filipovskému tím, že ho co nejvíc napodobuje. A navíc v překladu se Louisova postava jmenuje Michel Hovězí, ale u nás zůstalo originální jméno Michel Leboeuf, takže jsme přišli o spoustu slovních hříček.

Pro mě nejlepší funésovka asi právě proto, že se tu Louis opět setkal se skupinou Les Branquignols pod vedním Roberta Dhéryho. Humor té skupiny byl něco asi jako Asterix nebo Lucky Luke (ale oba v kreslené podobě, ne ve hrané), ale na jevišti. Nejsou tu však všichni členové skupiny, protože někteří (Michel Serrault, Jean Lefébvre) se stali hvězdami jako Louis. Zbyli jen ti nejvěrnější jako Dhéryho žena Colette Brossetová jako manželka výborného Michela Galabruho nebo Jacques Legras a Pierre Tornade jako Andrého bratři. Myslím, že ta série gagů, vystřižená jak z němých grotesek, patří k těm Louisovým nejlepším. Nejúspěšnější film Roberta Dhéryho byla Výhodná koupě, kde byli Les Branquignols téměř v plném počtu, ale tu naše televize nějak nechtějí zopakovat...

Starsky a Hutch jsou zatím asi nejlepší parodií 21. století a bude to tím, že dodržují vlastně v současnosti nectěné pravidlo žánru - hrát všechnu tu srandu s vážnou tváří. A taky proto, že narozdíl od všech těch Dojáků a Bijáků v ní nějaká ta sranda je. A vlastně ne nějaká, ale velkolepá. Skvělé napsané dialogy, postavy (Huggy Bear, Vaughnův židovskej gangster, Ferrellův přihřátej vězeň), gagy vizuální (když Stasky nese mámě na hrob koblihu) a pár vtipů, které sice silně, ale úspěšně útočí na diváka (ano, mám na mysli ono kamenné překvapení k narozeninám). Navíc v roli policejného šéfa Fred Williamson, hvězda černošských filmů 70.let, je možná větší pocta žánru než Pam Grier v Tarantinově Jackie Brown. A samozřejmě pochvala za vizuální zpracování, které podobně jako v Kašlu na lásku vystihuje svoji dobu, ale zároveň ji jemně paroduje.

Tahle role byla pro Franka Sinatru tak trochu zlomová, protože po tomto filmu začal dostávat role detektivů klasické drsné školy. Nechápu ale, jak mohli v dabingu obsadit na Sinatru Svatopluka Skopala.

Hodně příjemná vaudevillová komedie s Tonym Curtisem a Jerrym Lewisem podle divadelní hry Marca Carmolettiho. Nejlepší postavou je však Curtisova hospodyně. A jak bylo tehdy zvykem, tak se komedie takového druhu odehrává v Paříži (viz Co je nového, kočičko)

Já si myslím, že to není úplně nejlepší film ani Louise de Funés, ani Gérarda Ouryho (Velký flám je podle mě mnohem povedenější). Asi to bude tím Montandem. Neříkám, že roli zahrál špatně, je to lepší než kdyby jí vzal romantický hrdina Jean Marais (to by ale neudělal, protože mu Funés ukradl slávu z Fantomase). Američtí koproducenti chtěli obsadit Jerryho Lewise, tomu se Oury bránil, až mu Montandova žena Simone Signoret navrhla svého manžela, protože nechtěla, aby hrál jenom v politických filmech. Pro mě je Montand nejlepší asi v Rudém kruhu s Delonem a Bourvilem, který měl Blase hrát původně. A je to škoda, že se natáčení nedožil, protože by film byl ještě vtipnější, mezi ústřední dvojicí by to víc jiskřilo a navíc by Bourvil završil svou éru rolí sluhů v historických filmech, které však byli pojednány "vážně". A tak pro mě králi filmu zůstali Louis a komik Paul Préboist, který však hrál jen malé role. Jeho Němý, byl opravdu skvostný.