Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (391)

plakát

Jen dva mohou hrát (1962) 

Z traileru, který jsem viděl v dokumentu Neznámý Peter Sellers, bych soudil, že půjde o rozvernou komedii se sukničkářem Sellersem, ale kdepak. Smát se zas až tak nebudete. Sellersův kolega mi dost připomínal Neda Flanderse a aspoň nějaké sympatie mu dodává hlas jeho českého dabéra Lubomíra Lipského. Sellerse zase nezvykle dabuje Václav Voska, ale to spojení není vůbec tak špatné, jak se může na první pohled zdát.

plakát

Hon na lišku (1966) 

Musím přiznat, že od Honu na lišku jsem na jednu stranu moc nečekal (zdejší hodnocení), na tu druhou mě ale zajímala spolupráce neorealistického režiséra De Sicy, newyorského autora konverzačních komedií Neila Simona (ten napsal scénář) a nespoutaného improvizátora Petera Sellerse (ten tentokrát spolunazpíval i titulní píseň). A pokud by se mělo rozhodnout, čí styl vyhrál, tak jednoznačně Sellersův, protože s jeho výkonem opět stojí a padá celý film. Dokud je pouze uprchlým trestancem Aldem Vanuccim, nabízí film slušné gagy, u kterých se budete smát (hned úvodní přehlídka arcizločinců). Ale jakmile se Sellers promění v režiséra Federica Fabriziho, dostane jeho fanoušek přesně to, co očekává. Mistr opět vybrousil dokonalý, tentokrát italský, přízvuk. Výborný je též italský komik Lando Buzzanca jako policjení náčelník se svou replikou "Dobrý den!". Konec se mi ale tak povedený zas nezdál. Takže po váhání mezi 3 a 4, je to nakonec za 4*.

plakát

Grand restaurant pana Septima (1966) 

Vlastně souhlasím s tím, co tu již bylo řečeno. Grand restaurant měl potenciál stát se Louisovou nejlepší komedií a první část, ve které se seznamujeme s prostředím a provozem restaurace U Septima na to má dost solidně našlápnuto. V rolích číšníků jsou skoro všichni, co si zahráli Louisovy podřízené v jeho hvězdné éře (vlastně chybí jen Christian Marin a Jean Lefebvre z Četníků). Ale jakmile unesou prezidenta Novalese, všechno jde do háje a ačkoli se nadále vyskytují pěkná místa ("Silnice je mnohem lepší."), tak to mrzí už kvůli té nevyužité příleitosti s tím udělat něco víc. A divím se, že si Funés nevybrousil lepší zápletku, víc spjatou s prostředím restaurace, vždyť o podobném projektu snil už od Gentlemana z Epsomu, kde si zahrál menší roli restauratéra. Skvělý dabing F. Filipovského je už vlastně samozřejmostí, ale tady ho musím opravdu vyzdvihnout. Vznikl až v 70. nebo 80. letech, v době, kdy běžěl Septim v kině, byl FF nemocný a tak se dabing udělal v Brně a Funése daboval Jaroslav Dufek. Filipovský film později tedy předaboval a do role se tentokrát vžil snad ještě víc než jindy, až mu při rozhovoru Septima s ministrem ulítlo: "Á, jděte do prdele!" Schválně si toho všimněte. :-) .

plakát

Monty Pythonův smysl života (1983) 

Smysl života je možná chvílemi až moc drsný, ale je mnohem vtipnější než Svatý grál. Svou strukturou má ze všech filmů k seriálu nejblíž a už i proto na mě udělal dojem, protože jsem ho viděl jako první z Pythonských filmů. A kvůli zde opěvovanému dabingu jsem si pořídil i čskou verzi, ale musím říci, že ze složení Chapman - Táborský, Cleese - Županič, Idle - Prager, Jones - Lábus, Palin - Kaiser a Gilliam - Carda se pouze Oldřich Kaiser vyrovná originálu Michaela Palina.

plakát

Život Briana (1979) 

Život Briana je prostě komediální smršť, jejíž prapůvodní počátek byl v odpovědi Erica Idlea na otázku novinářů, co bude další pythonovský projekt: "Ježíš Kristus: touha po slávě". Každá scéna je tak neuvěřitelně vtipně napsaná (díky skvěle propracovaným postavám), až se mi z toho kroutí hlava. Body navíc u mě má i za krátké vystoupení komediální legendy Spikea Milligana. Ke kontroverzi filmu snad jen tolik: Rowan Atkinson ve svém skeči Vřelé uvítání v pekle jeden čas říkal "Vy co jste viděli Život Briana se zařaďte za právníky." :-)

plakát

Monty Python a Svatý Grál (1975) 

Ze všech pythonských filmů se mi sice líbí nejmíň, to ovšem nic nemění na tom, že scéna s Černým rytířem je ukrutně vtipná, paralelní policejní linie rovněž a Eric Idle v roli sira Robina mě vždycky dostane.

plakát

Monty Python's Flying Circus: Live at Aspen (1998) (pořad) 

Eric Idle: "Prostě Němci přišli za náma a povídají: Podívejte, my nemáme smysl pro humor, ale je nám známo, že vy ano. Co kdybyste přijeli do Německa a napsali pro nás nějakou komedii? My bychom vás pozvali na tvůrčí pařbu. Nikdo z nás neměl zdání, co to je, ale byla to desetidenní dovolená v Bavorsku." Terry Gilliam o tomto pořadu řekl: My tam seděli a povídali: "Jo za mejch časů, když jsme dělávali komiku..." No vlastně tím shrnul obsah pořadu, který by byl jedním z mnoha těch vzpomínkových dokumentů na nějaký skvělý film nebo tak, ale nesměl by být o Pythonech. Ti zůstali po celou dobu úplně stejní. Jejich skvělá vzájemná konverzace: (Jones: "Už jsi to zkoušel, Ericu?" Idle:" Jednou jo. Znáš to - trochu filozof, hodně úchylák."), předvádějící se Michael Palin a samozřejmě "ex - Chapman". Pobavil mě i způsob smíchu Johna Cleese. Jediný, kdo mě rozčiloval, byl ten moderátor. Takže Always look on the bright side of life! (Cleese: "Zrovna dnes jsme měli schůzku tady v Aspenu, v kyslíkovém stanu a rozhodli jsme se, že příští rok, u příležitosti 30. výročí Monty Pythona, uděláme něco společně." Bouřlivý potlesk. "Dáme si čaj.")

plakát

Na stromě (1971) 

Styl žertování, jaký se vyskytuje v této komedii, je mi sice blízký, ale musím souhlasit, že film je složen ze dvou částí. Ta první, kde sledujeme počínání hrdinů na stromě, je až na pár dobrých scén (televizní reportáž o Roubierovi, Roubier na slézající dolů po šatech) celkem nudná, postavy Geralidiny Chaplinové a Oliviera de Funése ne až tak zajímavé a proto vlastně jenom Louisovi vděčíme za to, že vydržíme až do poslední půlhodinky, kdy vypukne Operace Pinie. Samozřejmě nesmí chybět televizní štáb, v jehož čele stojí - Paul Préboist, kdo jiný. Na těhle Louisových filmech v režii Serge Korbera (tedy Na stromě a Piti piti pa) je nejzajímavější kromě kreací Louise de Funése a Paula Préboista hudba (opravdu skvělá) a doznívající atmosféra šedesátých let. 70%

plakát

Svědek (1981) 

Skvělý krimninální a psychologický film zajímavý tím, že na rozdíl od jiných kriminálek se tady hon kočky s myší odehrává v jedné místnosti. Michel Serrault je geniální herec (začínám uvažovat, že si ho dám do Top) a dokazuje to nejen jeho "přihřátá" kreace v trilogii Klec bláznů. Je žoviální, povýšený nad přiblblého zapisujícího inspektůrka a z míry ho vlastně vyvede pouze vlastní žena (melodramatická Romy Schneider). Musím říct, že mu pomáhá i český dabing Stanislava Fišera. Oproti tomu z Lina Ventury a jeho tradiční policajtské postavy je cítit něco jiného než obvykle. Má všechny své tradiční vlastnosti a naturel, to ano, ale je tu ještě něco navíc. Stárne. Lino stárne i se svou postavou. Už v sobě nemá tu zarputilost jako kdysi, přesto cítí, že jeden ze svých posledních případů musí dovést do konce. Jeho protihráč (je vlastně vůbec on tím vrahem?) je ovšem silný...