kiddo

Ano, je to učebnicová definice midcultu, ano, je to nepokrytá odvozenina lepších filmů, ano, je to předžvýkané jak stádem krav pro tupá telata, ano, Phoenix chvílemi balancuje na hranici plné retardovanosti, ano, má to eleganci snaživého školáka, který se dnes ráno dozvěděl o existenci systémové nerovnosti a teď se naléhavě potřebuje vypsat (no co, prošli jsme si tím všichni). Úplně otrávená ale být nemůžu, protože jen vzácně se stává, aby študácký zápal měl podobu hollywoodského mainstreamu, a ještě vzácněji, aby hollywoodský mainstream básnil o nutnosti co nejdřív oprášit gilotinu. A já se fakt nemůžu zlobit na něco, co mi opakuje, že lhostejná nerovná společnost si sama vyrábí záporáky, jejichž rukou zaslouženě pojde. U Thanose se o tom dalo diskutovat, ovšem Joker skutečně je nevyhnutelný.

"Dyk voni ti Japonci nám na to budou dejchat, radši dejte vědět a my to s klukama vod hasičů budem mít za jedno vodpoledne vyvěšený." Nejlepší zážitek z brněnských Dvou světů.

Hambáč z podchodu nežeru proto, že bych k sobě měla kdovíjakej respekt, a stejně tak na Moora nekoukám v přesvědčení, že to prospívá mýmu mozku. Ovšem tentokrát se nemanifastoval ani ten ochucenej mastnej flák z uhynulýho holuba. Faktickými informacemi nemůže být překvapen nikdo, kdo občas otevřel noviny, prezentovaným úhlem pohledu dokonce ani my z nás, co se v příležitostném návalu odvázanosti odvážíme juknout i do nějakýho toho op-edu, a vypatlaná zábavnost Bowling for Columbine v podobě manipulativníhu střihu taky vykoukne až skoro na konci. Ale díky za připomenutí, že vrchní Umpalumpa stoprocentně prcá svoji dceru a já jsem se místo plýtvání časem konečně mohla radši podívat na Flint Town.

The monster I created to protect the kid inside me is hard to manage.

Vítaná upomínka, že spolu bychom se my ze stoky rvát neměli, páč když se to začne lámat, smrdíme všichni stejně (a všichni shodně hulíme na hajzlíku, z nějž tryskají sračky).

Někdy je holt snadnější tvrdit, že jsem kamarádovi žral mozek, než přiznat, že jsem pro něj prostě jen normálně brečel.

Sebrat mi vítr z plachet přiznáním, že jen zoufalé vyžilotiny za zenitem by chtěly léta páně aktuální rok rebootovat něco tak irelevantního jako Beverly Hills, byl vynikající nápad. Pak se ukázalo, že je to jediný nápad, který měli.

IT'S A SOAP OPERA!

Osm hrozných byl smutný pubertální ústřik, ale na existenci pubertálních ústřiků není z principu nic špatného. Za jakým účelem ale vzniklo tohle, to fakt nechápu. Tarantinovo veřejné kopání proti obavám z vlastní irelevance? Jako fajn, ale v tom případě se jaxi nemohu ubránit myšlence, že zatímco se jeden výrazově zaseknutý dědek rochnil ve své zapouzdřenosti a natočil si referenční sebevykrádačku o ničem pro publikum složené z jednoho člověka, někdo nový s nápadem, který přesahoval Tarantinovo "stárnu a chybí mi dětství", teď kvůli tomu dál v L.A. utírá stoly.

Po hodně dlouhé době konečně zase jednou horor (no, spíš černá komedie), který si klade otázku: je rodina něco, co stojí za to v životě mít? Spoiler: lol