Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (509)

plakát

Rogue One: Star Wars Story (2016) 

Ona to není bezpečná recyklace viděného, k prasknutí nacpaná líbivoučkými vykalkulovanými tipy na reklamní předměty ukuchtěnými bandou duševně mrtvých kravaťáků v konferenční místnosti Disneyho? Mmt, ono to má dokonce i původní příběh zaměřený na oběti válce, a ani světelným mečem tam nikdo furt nemává? Kacířství a nejhorší Kosmické války ze všech! Na tyhle půjdu už jen třikrát. Dneska.

plakát

Doktor Strange (2016) 

V sále žasnu, jak kupodivu nejde o kopírku Tonyho Starka v sherlockovském hávu, minimum klišé navzdory hollywoodskému schématu, fajn motiv času, uvěřitelný charakterový vývoj i křivka učení, vynalézavé použití scenáristických kliček i triků a lá Počátek na steroidech, vtipné tumory, vychcaná výmluva v podobě "ne všechno musí dávat smysl". Na záchodě zapomenu, že jsem vůbec něco viděla. Holt prokletí marvelovek.

plakát

Pedigree Dogs Exposed (2008) (TV film) 

Kárl von Bahnhof > načinaný Habsburg bez mozku > týraný Etiopan z množírny. Ale to je jako Máně vysvětlovat, že tu vuittonku fakt nepotřebuje, natož z tržnice za pět stovek.

plakát

Pokoj (2003) 

Oh hai, Mark, my best friend, how's your sex life, hahahaha? V jednadvacátém století se to jednou co do kultovnosti a oblíbenosti v kinech přinejmenším vyrovná Rocky Horror Picture Show, dejte na má slova. Sledovat jinak než v kolektivu nemá smysl.

plakát

Arzenál - 50 % (2016) (epizoda) 

Tak jsme se dozvěděli, že Máňa z JZD v šedesátých letech při dojení krav četla Sartra, vlhla z Bergmana a nad turkem básnila o odcizenosti, kdežto dnešní Máňa si při pleskání burgerů v Mekáči tak maximálně postěžuje na nedostatek bitev v Godzille, a že to nejhorší, co se mohlo v českém filmovém prostoru po revoluci stát, je dát blbému plebsu prostor, kde se může podělit o produkt toho svého takzvaného myšlení. Co to vypovídá o stavu věcí, když si já, prostý vymatloň bez titulu a fantazie, dokážu v hospodě po Ponrepu ze srandy vypracovat podrobný koncept Procházkova veledíla se všemi šplechty o srabáckosti tupých lopat, které si, ó hrůzo, dovolí vyjadřovat se k uznávaným dítkům shora schválených Tvůrců, přestože ony samy by nezvládly natočit ani pořádný pivo, a ani v jednom bodě se nesplést. Jak furt říkám, českého umnělce prostě nelze podcenit. Inspiruju se tudíž vpravdě neuvěřitelným netáhlovstvím vyžraného pana dokumentaristy (můžu sem prdnout trademark, když to slavilo takový úspěch?) a místo nějaké detailní analýzy, proč by se na to měl radši vysrat a jít mi pomoct skládat v konzumu rohlíky, se spokojím s konstatováním, že tvorba ČT, česká dokumentaristika i „odborná“ filmová scéna obecně i nadále skomírají v hluboké řiti (šok, já vím). Pro hodnocení si přijďte, až to bude dotočený. (Ovšem ze záběru na pošlapávanou Holubici jsem uchcávala, pravda).

plakát

Černý růže (1988) 

Černý růže jako takový ve všech ohledech nezajímavá nuďárna, tož radši o něčem podnětnějším: doufejme, že letošní otrlácká sklizeň byla jen úšlap vedle, protože pokud bude vysmívání legitimně ujetým filmům i v budoucnu nahrazeno spektáklem, který místo aby umocňoval existující absurditu a bizarnost, radši ji křečovitě vytváří a kompenzuje nudnou normálnost filmu zcela vybájenými titulky a nesouvisejícími šarádami, pro něž na rozdíl od Rocky Horror Picture Show, Třaslavce nebo Démonů není důvod, mohla by stávající míra hipsternosti metastázovat ze snesitelné úrovně na totální nucenou rakovinu. A já bych otrláka přece jen nerada oplakávala.

plakát

Máma má raka (2016) (amatérský film) 

Že čeští amatéři a videotvůrci mají obecně vzato nulové standardy na cokoli a notují si spíš s totálním diletantstvím ve stylu mimáčové Máni, která se s těma háčkovanýma plavkama přece nebude nějak srát, než s nějakou tvůrčí alternativou, jsem za ta léta naplněná jednou neschopnou, usilovně fťypnou křečí za druhou už tak nějak neochotně akceptovala. V kategorii "dyž vono je nám to vlastně úplně u prdele" ale tenhle řitní výtok představuje zcela nové dno. Můj odpor ke Kung Fury najednou zpětně působí dost neoprávněně a cokoli, co odteď vyleze z RLM, má ode mě automaticky pětihvězdu. Nezájem maskovaný za nadhled, jen tomu hezky pleskejme.

plakát

Holubice (1960) 

Jeden z mnoha výplodů mé čelní žily, jenž nepřežil pravidelnou genocidu komentariátních tumorů, jelikož se však ukázalo, že vysmívaný výtvor kupodivu nezabředl v análech ČT a "vyžraný pan dokumentarista" vyžraného pana dokumentaristu obzvlášť zaujal, vcelku logicky předpokládám, že v duchu typických domácích tvůrčích snah bude úhlem pohledu té krásně zmanipulované kino inscenace "koukejte na ty internetové sraby, co nepřežijí reálnou konfrontaci se svým názorem", a nebudu tomu poskytovat další munici. Tož si ten výplod z července 2014 užijte v celé své původní kráse:Tak člověk na to jde v domnění, že se zahajuje tradice projekcí aspoň mírně high-brow filmů, a on si jen POMO před vyžraným pánem dokumentaristou přeje vypadat jako šiřitel filmového vzdělání, a ne jako propagátor stupidního mainstreamu, kterej bychom si bez té projekce nejspíš tak maximálně stáhli na torrentech. Ale tak proč ne, když ze mě ČT může násilím ždímat poplatky, proč by mě bez předchozího upozornění nezavřela s aktivníma umňělcema s kamerou v kině. Komedie v Ponrepu za pět, film samotný hezky nasnímaný, ale banální, pečlivě vysvětlený kýč, který je pro Vláčila zjevně celkem typický.

plakát

Nerve: Hra o život (2016) 

Kdyby Anonymous byli vážně tak kwůl, jak si o sobě myslej. Nepochybuju, že stárnout to bude ještě hůř než původní Tron.