JoseBenes

Dr. Drake Remoray! Životní role Matta LeBlanca :-). V charakterech si každý najde svého oblíbence, se kterým se dokáže ztotožnit...já měl vždycky nejblíže k Chandlerovi.

Některé díly celkem nuda, obzvláště uprostřed první řady, ty ostatní ovšem jsou vyloženě geniální. Zatím mě nejvíce dostala epizoda se cvičným soudem...pro studenta práv must see záležitost. 2. série zatím úžasná a překonávající tu předcházející :-). Přestal jsem sledovat ve třetí sérii, stopáž dílů je neúměrně dlouhá, vedou překombinované zápletky a scénáristická panika.

Naprostá srdcovka - právě kvůli ní (a Ally Mcbealové + spol. :-)) jsem se vždycky chtěl stát právníkem. A Claire Danes miluji od doby, co jsem viděl Stardust...

Hudba z jiného světa. Stačí se podívat na videoklipy - Hoppipolla, která zní v Heimě u pouštění draků - důchodci si v něm hrají jako malé děti, zvoní na zvonky, skáčou do louží, hrají si s dřevěnými zbraněmi - jestli se členové kapely ve svých postojích nijak nepřetvařují, jakože tím jsem si jistý, pak až mě z toho mrazí v zádech. Uspořádat koncertní turné zdarma, jen pro lidi, vdechnout život zapomenutým místům a hrát kdesi na loukách, to nezaslouží pouze obdiv a respekt. Měli bychom si z té z té jejich lásky k zemi odnést ten samý přístup, a vůbec v tom není nádech nějakého klišé. Tohle není Michael Jackson, který volá "spread the love, save earth". Tohle je parta introvertních Islanďanů, kteří pouze milují hudbu a svoji zemi. Přísahám, že jsem neviděl emotivnější hudební dokument. Na koncerty chodili nejenom lidé středního věku, ale i batolata, staří, handicapovaní...O život, přírodu, vřelost v Heimě jde stejnou měrou jako o samotnou hudbu. Jak bych to řekl, Sigur Ros povzvedávají duši. Těžko se k tomu hledají slova. Jak píší ostatní, to se musí vidět. P.S. Připravte si kapesníky a bookujte letenky na Island.

Mě jednoduše ze začátku hrozně štval ten afektovaný projev Beningiho. V některých situacích to bylo v pořádku, v další jsem skřípal zuby, ať už toho sakra nechá. Kvůli tomu hvězdička dolů. Jinak moc příjemný film.

Yes, pane Yates! Snížený plyn jste od Fénixova řádu jenom hrál, a celou dobu jste přitom přemýšlel nad tím, jak sérii zakončíte. - Překopat si materiál podle sebe mu vyšlo napoprvé, dvakrát potom netrefil, a nyní, v nejdůležitější fázi, konečně zabodoval. Emoce se snaží ždímat co to jde, co nezafunguje u jednoho, to dostane druhého. Já osobně mám rád "rebelské" scény, kdy se někdo (student, občan, voják, kdokoliv) vzepře stávajícímu pořádku. Proto pro mě byla silnější první polovina filmu, sochy, zaříkávání na obranu hradu, kvůli tomu mám chuť skočit si na film ještě jednou. Vynikající byl i úvodní tklivý záběr na Bradavice a Snapea samotného. Po dlouhé, dlouhé době jsem se u Harryho Pottera bavil, napjatě čekal na další scénu a připoměl si časy, kdy jsem si ho četl třeba i několikrát, u postele s baterkou. Sbohem a díky za všechny čáry.

To nemůže být pravda, vždyť ten film je o mně - když vyškrtneme Woodyho pesimismus a neurotismus...

Neuvěřitelně přesná choreografie, optimismus, dobrá rána a zpívání v dešti...od té doby, co jsem viděl divadelní ztvárnění v Praze kdysi dávno se nic nezměnilo, zpívá se dál, ať už před padesáti nebo pěti lety.

Je to strašný kýč, ale pssst! :-) Eva Peron byla bezpochyby silná osobnost, mně přišla krajně nesympatická - na promiskuitě není nic špatného, pokud není účelová, jako v tomto případě...

S Tonym Montanou se jde těžko ztotožnit. Chce svět, peníze, moc, a to co nejrychleji. Nemá moc emocí, jeho nejoblíbenějším slovem je fuck, jako manželku si vezme zhýčkanou feťačku svého bývalého šéfa...a přesto musíte obdivovat, jak kráčí brutálně za svým cílem, i když ho to tempo a chtíč nakonec zničí. Tony is pushing it to the limit...