JoseBenes

1. Lego story je jako kombinace LSD a speedu. 2. Ke konci má navíc megapříběhový twist s metaforickým významem. 3. Je v tom hláškující Batman a Millenium Falcon. 4. I z camripu jsem se bavil královsky. To myslím docela stačí.

Druhý díl trilogie podle literární předlohy J.R.R. Tolkiena navazuje na předchozí mírně rozporuplně přijatý první díl a snaží se vylepšit nemastný-neslaný dojem, který přetrvával po shlédnutí jedničky. Je kritika rozdělení útlé knížky pro děti do tří filmů opravdu na místě? První díl byl, přiznejme si, jeden velký, tříhodinový úvod, jehož rámec by se dal shrnout jako "začátek dobrodružství". Uplynula skoro hodina, než jsme se dostali z Hobitína, pak jsme sledovali putování novozélandskou přírodou, Roklinku, putování, drama v Mlžných horách, pár hádanek s Glumem a krátké, ne moc výrazné finále. Ne zrovna materiál pro tříhodinový film, ve kterém se tak "nic moc nestalo". Šmakova dračí poušť je jiná. Akční. Pořád se v ní něco děje, již od začátku se jede ve vysokém tempu, honička se skřety, krátké nocování u Medděda, Temný hvozd, elfové, diváci nedostatou ani na vteřinu vydechnout. Legolas kosí kombinovanými údery jednoho skřeta za druhým, jeho sličná pobočnice Tauriel prožívá platonický románek s jedním z trpaslíků...a vám je to tak nějak jedno, protože s postavami nemáte žádný vztah, kromě Gandalfa, který se na plátně moc dlouho neohřeje. Neduh nerozpoznatelnosti trpaslíků zůstává, pouze Kili dostává větší prostor. Legolase si sice užijeme, ale jeho roli by zastal kdejaký jiný elfí charakter a strojem na porcování skřetů by nemusel nutně být Orlando Bloom. Bilbo je sice hlavním hrdinou, ovšem ocitá se někdy mírně v pozadí vedlejších linií, Thorin má působit jako Aragorn, ale některé diváky zřejmě otráví zaslepený zápal, s jakým se žene po znovunabytí domoviny svých předků. Fandit můžete opravdu čistě jenom Gandalfovi, Bilbovi a Tauriel (díky tomu, že Evangeline Lily je dostatečně sexy elfí zrzka). Kamera je opět překrásná a do triků se investovalo opravdu hodně, takže můžete počítat s pastvou pro oči. Rovněž Benedict Cumberbatch exceluje a Šmaka namluvil fakt šmakózně. Jenomže k čemu to ve výsledku je, když film se sice na svou délku relativně rychle přežene, ale wow efekt, či i pocit spokojenosti, který by se měl při opouštění sálu dostavit, prostě nepřichází. Nejvíce si užijete zřejmě pasáž v Temném hvozdu, jízdu v sudech a příjezd do Jezerního města, u zbytku se dostaví asi váhavé přikyvování. Otázkou také zůstává, co nám z knihy zbyde do posledního filmu. Závěrečná bitva...a? Zřejmě pokračování Gandalfovi linie, který se musí nějak dostat z Dol Gulduru, kam si sice v knížce odběhl, ale co se tam dělo, jsme se již nedozvěděli. A propojení s trilogií Pána prstenů. Závěrečný song Eda Sheraana je sice fajn, stejně jako Lonely mountain na konci jedničky, ale touhu po silnějším prožitku na poslední chvíli nezachrání. Film neuspokojuje kompletně jako akční jízda, kterou má očividně být, ani jako pohádka, ani jako epická fantasy. Nenadchne a neurazí. Konečné hodnocení: 7/10

První díl Hunger games byl light verzí japonské Battle Royale, přesto působil v rámci žánru a cílové skupiny (fanynky Twilightu a teenage romancí) překvapivě dobře. Vyčníval právě svou podstatou, vsazením vybraných kandidátů, dětí, z jednotlivých okrsků státu Panem do arény, kde po vzoru gladiátorských zápasů musí na konci zůstat pouze jeden. Druhý díl je na tom kvalitativně ještě lépe. Knižní série je bestsellerem, ovšem ne každý z nás má tolik času přelouskat si celou trilogii, proto se nabízí otázka, zda nám může poskytnout filmové zpracování srovnatelný zážitek. Od fanoušků knižních předloh zaznívají názory, že se filmové zpracování kvalitám původní knižní série téměř přibližuje, což prý pro druhý díl s českým podtitulem Vražedná pomsta platí dvojnásob (ano, další český idiotský překlad, slovenská Zkouška ohněm se trefila mnohem lépe). Režisérskou taktovku převzal Francis Lawrence, režisér filmů Constantin či Já, Legenda, a protože první díl Hunger Games vydělal celosvětově přes 700 milionů dolarů, mohl si dovolit znatelně navýšit rozpočet, což je ve srovnání s prvním dílem pořádně znát, ať už na kostýmech nebo tricích. Lawrence se potěšujícím způsobem oprostil od love story romantického trojúhelníku a servíruje dystopickou sci-fi, kde občané hlavního města Kapitolu se koupou v luxusu a užívají povrchních zábav, zatímco ostatní lidé v okolních okrscích tvrdě pracují a nemají co do úst. Není divu, že v takových podmínkách se začnou probouzet zárodky revoluce. Naději obyvatelům fašisticky vedeného státu Panem dala právě Kathniss Everdeen (Jennifer Lawrence), která v prvním díle porušila pravidla Hunger games a poprvé v historii tak měly Hladové hry ne jednoho, ale dva vítěze. Druhý díl se nezdržuje představováním postav, příběh začíná vítěznou cestou ústřední dvojice Kathniss a Peety po jednotlivých okrscích, kde mají usilovně předstírat, jak dokonalý, zamilovaný a prorežimní pár jsou, a tím mírnit revoluční nálady. To se ovšem nepodaří a prezident Panemu se rozhodne všech dosavadních vítězů Hunger games zbavit na Čtvrtohrách, které se konají jednou za 25 let, hry, které budou jiné než všechny ostatní… Kvalitativní skok není znát jenom v tricích a kostýmech, nýbrž i v hereckých výkonech hlavních představitelů. Film, který táhne Jennifer Lawrence, držitelka Oscara za Terapii láskou, má daleko temnější atmosféru, a i na vedlejších postavách vám bude záležet díky dobře napsaným dialogům. Paradoxně první polovina filmu je zajímavější a mnohem emocionálnější, než samotné finále v aréně. Jednotlivé, pod povrchem bublající akty vzdoru jsou nesmírně osvěžující a poskytují sounáležitost a větší propojení s vymyšleným světem. Mezi nedostatky filmu patří právě část v aréně, kde si logika dává dovolenou, chybí emotivnější dialogy. Rovněž závěr pouze vybízí k tomu přijít na další díl a nenabízí žádné uspokojivé zakončení. Jako neznalý knižní předlohy si netroufám odhadovat, jak film se bude odehrávat dál, ovšem pokud už nedojde na žádnou arénu, bude to jenom dobře. Fandové se mohou bát rozdělení na dva filmy, podobně jako u Hobita kniha zřejmě nedosahuje potřebného materiálu na dva filmy a bude se muset přimyslet spoustu nových věcí. Přes všechny nedostatky se druhý díl Hunger games ve své první polovině vyrovná nejlepším filmům letošního roku a mnoho blockbusterů překonává, až jsem byl kvalitou filmu příjemně překvapený. Laťka byla pozvednuta, teď je třeba dosáhnout na nejvyšší mety. Konečné hodnocení: 7,5/10

Překvapivě dobrá a přesně cílící good feeling comedy.

Uprostřed, po hodině, bylo třeba si dát pauzu, protože mě nesnesitelně bolela hlava. Najít příčinu nebylo složité. Následně jsem během sledování filmu asi šestkrát zvolal "neeeee, bože, proooč".

První hodina a čtvrt je tak dokonalá, že už to ani víc nejde. Pak tempo o něco poleví, ale to nic nemění na tom, že jde o absolutní vítězství tvůrčí kreativity a choreografie.

To není tragikomedie. Spíše tragihorror.

Po trapných Spaceballs jsem si pustil Kubrickovu Odysseu a i přes rozvláčný děj zafungoval efekt kontrastu naplno. :-) Tohle že bylo natočeno v r. 1968?

S velkou dávkou nadhledu chytrý film, který se nebere vůbec vážně, občasně působící jako videoklip.

Jako celek nesourodé a program Extremis je na mě moc komiksový. V jednotlivých epizodách a detailech, včetně akce a hlášek, jde ovšem o naprosto promakaný film. Trojka je nejnahláškovanější blockbuster za posledních několik let - Avengers se snažili, ale slovní hlášky byly moc suché, korektní, lépe se jim dařilo v situačním humoru...jo, to s Blackem je to jiná liga, tady je obojí :-). Rada zní: nekoukejte na to jako na film a nesoustřeďte se na hlavní linii příběhu, vnímejte jednotlivé epizody. Blue-Malibu-Starkovo zasněžené vykoupení-Ethan Hunt-Mandarin-Vězení-Catch me if you can-Přepálený závěr.