Cedr

Verotika je Danzigův vanity projekt, který je mixem slavného Roomu, těch nejméně kompetentních pinku/J-horrorů a halloweenského speciálu od Bangbros/Brazzers. Každý asi trochu zaváhá zda neskrývavý fanoušek hororu jako Danzing (jeho album s Misfits - Static Age původně nahrané v roce 1978 je nejlepší (nejen) horor-punkové album ever) může být svým vnímáním ještě víc mimo realitu než Tommy Wiseau nebo je to celé jen vychytralý kalkul s úmyslem podojit těžko polapitelný so-bad-it's-good trh. Podle všeho je ale bohužel (bohudík?) skutečně tak clueless. První povídka s takovým jiným Spidermanem je naprosto neskutečná... nepopsatelná... neuvěřitelná... Čím začít? Okaté poprsí ronící slzy? Nízkonákladová "Francie" z lepenky s falešným přízvukem z jiné planety? I když budete tušit do čeho jdete, stejně vás to uzemní. Druhá story s mystery striptérkou je z větší poloviny ukrutně nudná, protože jde jen o čistý filler plný tragického "sexy" tančení u tyče. Jakmile se na scéně objeví holohlavý detektiv imitující drsňácký hlas, spadne vám ale brada. Nebýt tragicky nudné poslední povídky ala Čachtická paní, která kromě dvou "slušných" efektů nemá VŮBEC co nabídnout, šlo by vskutku o solidní konkurenci The Room. Objektivně jde samozřejmě o křišťálově čistý odpad, ale jeden a půl prvních povídek je zářivým příkladem neherectví, amatérismu a lemplovství toho nejvyššího kalibru, který prostě stojí za to vidět. Nebo je to celé vážně jen vtip? Použít totiž větrák místo filmového projektoru v pornokině je naprosto geniální.

Vydržel jsem tři a kousek dílu (dle Netflix číslování), povzdechy nad ubohostí scénáře byly už tak časté, že vedly k hyperventilaci. Naštěstí ještě předtím než se mi oči vykroutily z důlků nad ještě ubožejší snahou tupě kázat různá moudra ústy praštěných postav. Nejhorší je však boule na čele po mohutném facepalmu, když si člověk uvědomí jak málo stačí aby paskvil na úrovni průměrné telenovely byl vynášen do nebes jako něco nevídaně důmyslného.

Prvoplánová rádobypromyšlená hra na kočku a myš z pseudochytrého prostředí financí. Přitom je to pouze navoněná telenovela pro jednoduché paničky.

To co měl být klasický feelgood inspirativní příběh se velmi rychle zvrhlo v depresivní trainwreck plný zklamání a mizérie. Dokumentaristé nechtěně narazili na zlatou žílu. Vhodné pro nadšené fanoušky sportu, ale i nezúčastněné škodolibé zvědavce, kteří se budou tetelit blahem syrovým pohledem do zákulisí (ne)fungování fotbalového klubu.

Trainwreck od kterého nelze odtrhnout oči. Dávkování informací a napínání diváků je z dokumentárního hlediska mistrovské. O zbytek se postará směsice vskutku neuvěřitelných charakterů, které stonásobně překonají nejdivočejší představy. Tohle prostě nevymyslíš.

Yukon je definitivně malebný.Vážně ale nevím co jsem jinak čekal. Na rodinný film to relativně ujde ale ten CGI pes prostě fakt ne dík.

Svou až urážlivě jednoduchou "metaforou" je to vlastně naprosto geniální, ale bohužel myšlenka zůstává nedotažena a závěr je vyloženě tristní.

Hurá, napotřetí to konečně vyšlo a Guy Ritchie je zpět ve hvězdné formě. Revolver i RocknRolla se s jistými výhradami sice kousnout dali, ale k dokonalosti Lock, Stock and Two Smoking Barrels a Snatche něco vážně chybělo. The Gentlemen to má a nešetří tím. Největší "nevýhoda" filmu je i jeho hlavní devizou. Dostanete přesně to co čekáte.

Scénář příliš rozumu nepobral, ale napětí a schízu umí předvést dobře. Šlo z toho vytřískat víc a mělo to být o půl hodiny kratší.

Rozporuplné. Jako film opravdu hodně slabé, nicméně podobné připomínky jsou asi potřebné a jedny Pelíšky lidem prostě nestačí. Minulý režim bude ale i tak jistými skupinami obyvatel nostalgicky oslavován. Škoda jen, že povrchnost, prvoplánovost, dvojrozměrnost a až vyloženě karikaturní pohnutky některých postav sdělení tohoto (a podobných) snímků značně sráží.