Isherwood

Dramaturgicky rozbředlý bordel, který dvě hodiny řeší něco, co by si zasloužilo tak dvacet minut mínus a dva, tři dějové zvraty do plusu. Motivace pouze nadhozené, postavy nevykreslené a v závěru nedořešené. Kdyby se cokoliv z toho, co čekáte, že by se stát podle tradičních měřítek mělo, vynadali byste tvůrcům za laciné klišé, ale zároveň by nedošlo k ohryzávání sedaček před váma. Tohle bude doufám zapomenuto dřív, než festival opustí poslední celebrita.

Výbuchy úlevného smíchu tam, kde to tvůrci nezamýšleli, pomalu se vyprazdňující kino a moje osobní pobídka ke zhlédnutí jednoho netradičního utrpení. Proměna v zombie zobrazená jako antagonismus všeho, co jste doposud znali. Hrdinův zjev, výtečná maskérská práce a režisérův um, kdy to do vás pere pomalu se táhnoucími záběry, kdy praskají boláky na zádech a šklebící se jizvy se rychle spravují leukoplastí. Není to horor v tradičním pojetí, ale dobře vám z něj nebude. Škoda, že po geniální scéně na patologii to předčasně končí. Masturbační výkon a ambivalentní mořská plavba jsou už totálně mimo.

Tvrdá ostrovní rána do břicha, ve které se režisérka nemazlí ani s hrdiny, ani s divákem samotným. Malý Arbor pro mě osobně ztělesňuje to, co bych jako učitel v životě nechtěl mít posazeno ve třídě, a přitom si postupem času říkáte, že tomu arogantnímu, sprostému frackovi vlastně pomalu ale jistě začínáte fandit. Mám tomu trošku za zlé to, že toho okázalého "sraní mramoru" se v devadesáti minutách najde možná až příliš (a přitom kluci umí občas zahláškovat opravdu vtipně) a že k tomu ohňostroji to směřuje možná až příliš okatě. Ale tím, jak tvůrci pracují s náladou počasí a minimem hudby to nakonec ve výsledku vyzní přesně tak surově, jak původně bylo zamýšleno. Přesně ten typ filmu, který z domácích sociálních dramat dělá neškodné "člověčinky" až příliš silně.

Detektivní linka ztracená pod nánosem ideologické očisty, kterou nevytáhne ani fakt, že i v komparzu vidíte známé herecké tváře a že Ondříček to vizuálně prodává jako suverénní evropský film. Cool fasádu snese spíše rozjuchaná současná komedie, než-li dobové zúčtování s temnou kapitolou národního dějepisu. Promarněná šance, jehož povrchní pozlátko jenom stvrdila nadílka Lvů.

Nemecky Martyrs. Paradoxne. Az vydycham, dopisu vic...

Myšlenkové podhoubí, prolezlé tou nejpokleslejší populistickou metastázou, která zabíjí myšlenkové potenciály českého diváka ještě zhoubněji, než Troškovy komedie, dostává spolu s absolutně anti-cool filmařinou téměř až bizarní nádech, kde se prvoplánově lační po vulgárních hláškách a explicitním vyjádření se ke všemu, co se kolem nás děje; herecké hvězdy druhé zase kladou otázku, ve které kapse se na tohle najdou prachy.

Dvě hodiny jsem koukal s očima dokořán, jakoby mi bylo zase patnáct. A stejně k tomu mám dvě zásadní výtky. Abrams obtáhnul koncept prvního dílu bez výraznější inovace (ten timing akčních scén sedí v rámci stopáže víceméně jedna ku jedné) a hlavně téměř nepracuje se záporákem (a že mu Cumberbatch nahrál jako málokdo). Teprve až na podruhé se rozhodnu, jestli to bylo všechno schválně a jde pořád především o tu palbu hlášek, dokonalých postav a „absolutních“ momentů, jako je třeba pád z vesmíru, nebo už je J. J. myšlenkami na druhé straně galaxie.

Tak trochu jsem to čekal a stejně jsem za to rád. Hlavní hvězdou třetího dílu Iron Mana je nakonec právě Shane Black, který si s železňákem padnul do noty, jako nikdo před ním. Trailery lákaly k potemnělým stezkám, vyšlapaným Temným rytířem, ale výsledek je nakonec ten nejvíce osvěžující letní mix velkolepého blockbusterového dobrodružství. Přes dvě hodiny jsem obdivoval, jak Black dává osobní závody v tom, zda-li bude lepší scénárista, nebo režisér, aniž by přitom slevil z nároků na nejzábavnější postavu marvelovského světa a pere to do diváka se suverenitou, která je u člověka, který za kamerou stojí teprve podruhé, obdivuhodná. Iron Man přestal být piedestalem Downeyho ega a namísto toho je pevně sevřen v příběhu, který funguje ve všech oblastech, aniž by se některá z nich zásadněji vylučovala. Od parádních dialogů, perfektních postav, skvělé akce a emoční smršti. Třeba ta epizoda s malým klukem, kde se setkávají dva techničtí nadšenci, prostě divákovi připomene, že někteří z nás nikdy nevyrostou. A ta netradiční love story… když je to pak osobní, i tu akci prostě vnímáte krapet jinak, navíc poctivě, bez obleku. Mám chuť sypat superlativa jako málokdy předtím, ale tak aspoň jednu jedinou (ale pro mě možná docela zásadní) výtku si dovolím: co do ultimátnosti akce je přepadení Starkova domu přeci jen o chlup lepší, než závěr, takže akční orgasmus přijde krapet dřív. Jinak díky Shane, za všechno. A díky Marvele za to, že máš odvahu svěřovat svá dítka nekonvenčním tvůrcům. (Co na to Asgardský bůh v rukou Alana Taylora?)

Bassetta jsem si pomalu začínal škatulkovat do talentů hororové budoucnosti, ale po těch povedených nízkorozpočtových zářezech, jsem v první lize takové selhání nečekal. Na první pohled je vše OK, protože je to starý dobrý Silent Hill jako minule, tedy s vymazlenými kulisami, dobrými triky, přehlídkou maskérských dovedností… a absolutně ničím navrch. Rutinní kopie Gansovy vize, která i po 6-ti letech stále platí za nejlepší herní adaptaci na velkém plátně, v níž Bassett nepřinese ani jeden vlastní originální nápad, je docela studená sprcha, protože věřím, že za tuhle látku by jiní ambiciózní tvůrci prodali vlastní babičku. Nabízí se otázka, nakolik měl při psaní scénáře od Konami povolenou uzdu autorské licence, ale předvést pár režijních fíglů ještě nikoho nezabilo. Plus zoufalý závěr jako mínus. Příště raději zase blátivé české kulisy, nebo opuštěné irské ostrovy…

Při vší úctě k Robovi, za mě „ne“! Oceňuju estetické hrátky s kulisami, které jsem obdivoval už u druhého Halloweenu, ale ten děj nejsem při vší vůli schopen strávit. První dvě třetiny jedou tak, jak máme od Roba rádi, tedy atmosféra je hodně zlá a postavy jsou taženy náznaky fyzicky nepříjemných zážitků. Ta závěrečná je však úletem do jiné dimenze, ve které se snažíte rozklíčovat, o co se hraje, aby vám to v závěru bylo absolutně putna, což je nejhorší možná vizitka. Rob netočí divácké filmy, které jsou pro každého, ale měl jsem za to, že už si za ta léta spolu dokonale rozumíme. Evidentně ne. 2 a ½.