SOLOM.

Helenu jsem měl svého času hodně rád. Měl jsem jí rád jako zpěvačku i jako herečku. Byla pěkná, atraktivní, úspěšná, nazpívala řadu hitů, ale potom co si vzala pána Michala, tahala se všemožně po soudech, atd… se mi zprotivila a nejen mě. V Německu jí dodnes uznávají i z dob Ein Kessel Buntes, Golden Kids, u nás v republice její sláva ale pomalu a jistě upadává.

Zas tu máme jednu nastávající mamču, kterou přepadnou depky a všelijaké vidiny. Fuj ta měla ale hnusný barák (hlavně ty obrovské skleněné plochy). Být to tak o deset minut kratší, mohla to být docela dobrá podívaná. Bohužel se to místy neskutečně táhlo, hodně věcí (situací) se tu opakovalo, ale dá se tu narazit i na několik povedených atmosférických situací. Závěrečné vyústění jsem tak nějak od poloviny dokázal vytušit. Bylo tu dost náznaků. Škoda no, leč je to pořád slabší průměr, být to kratší, dám o jednu hvězdu víc.

Belgická zombie záležitost, která i přes svou až komorní atmosféru a jistou dávku brutality, toho nakonec zas až tolik nenabídne, jak by se na první pohled mohlo zdát. Má to několik slibných momentů i lehce ponurou atmosféru – rovněž tu hrají důležitou roli emoce a alkohol (kurňa já bych se asi taky uchlastal k smrti). Tady se opět ukáže, že lidská naivita a dobrácké srdce, má opět nedozírné následky. Herecké výkony byli docela v pohodě.

Tak tohle byla bizarní jednohubka, jen co je pravda. Nejprve slušná řežba v prostorách bordelu, která pokračovala pěstním soubojem, ale teprve s otevřením dveří přišla ta pravá podívaná. Nahota tu byla vedlejší, to co vás zaujme, jsou především speciální efekty a jistá forma úchylné zvrácenosti. Jsem docela překvapený, na osm minut to nebylo špatné, mělo to i dobrou atmosféru. Lepší průměr. 60%

Herschell Gordon Lewis je mnohými nazýván „kmotrem gore a průkopníka splatter filmů“ a to zcela oprávněně. Tento režisér si během své kariéry připsal řadu kontroverzních kousků, z nichž některé se dodnes těší velké popularitě. Inspirací pro Color Me Blood Red se stal Cormanův film A Bucket of Blood (Vědro krve) 1959 a rovněž stál 50 000 amerických dolarů. Ten se mi po příběhové stránce líbil o něco více, tady ale zase bylo o něco více násilí. Je vidět že někteří umělci potřebují pro svou múzu alkohol nebo drogy, jiní zase násilí a mrtvá lidská těla. Navíc zde se nejednalo o černou komedii. Na humor tu jaksi nezbylo místo. Feministky by však mohly mít trochu problém, že oběti se převážně skládaly z žen. No ale zas tolik jich nebylo. Já byl třeba dost zklamaný, že když už se to konečně začalo rozjíždět a atmosféra začala houstnout, přišel konec. První polovina filmu totiž zrovna dvakrát záživná nebyla, nejste-li milovník excentrických obrazů. Pak v rychlém sletu proběhne pár vražd a finální odhalení malířova tajemství. Což trochu zamrzí, klidně si ještě mohl pohrát s kamarády pohledné April. Na to ale už asi nezbyli peníze. Color Me Blood Red tak řadím do kategorie podivných průměrných kousků, které mohli ze svého příběhu vytěžit rozhodně více. 50%

Máte-li rádi černé komedie s jednoduchým dějem a přijatelnou porcí bizarnosti, jste tu na správné adrese. Corman se tu však teprve zacvičoval a to nejlepší si nechal pro o rok pozdější Malý obchod hrůz. Moc se mu toho ale nedá vyčítat ani zde. Po všech těch šílenostech, které do té doby natočil, to bylo zajímavé osvěžení. Jeho nejlepší filmy však vznikly až po tomto filmu. Překvapivé však bylo, že ani moc netlačil na pilu (no v jedné scéně ano) a spíše si zde vystačil s náznaky. Vraždy v jeho bytě však sebou přinesly i vůni zajímavé atmosféry. Vědro krve je bezesporu zajímavé béčko, které by si jistě zasloužilo trochu větší pozornosti. Je škoda, že jej moc lidí nezná. Přitom tento film netrvá ani moc dlouho, černobílý hábit mu svědčí, stejně jako ta menší porce násilí a černého humoru. Navíc tu Dick Miller podal velmi slušný herecký výkon. V mých očích jednoznačně průměrná záležitost, která není zas až tak špatná. 50%

Francouzský snímeček, který rozhodně patří k těm lepším. Samotná kostra příběhu sice není nikterak úžasná, ale postupná proměna milující matky v děsivou kreaturu byla docela pěkně zpracovaná. Stejně tak houstla i atmosféra a vztah mezi ní a rozdivočenou dcerou. Já to říkám furt, že želvičky sice pěkné, ale jsou to svině! První polovina je jasně převálcována tou druhou, mnohem zajímavější. Myslím si, že tohle by se vám líbit mohlo.

Ach jo, zas tu máme jeden kousek rádoby opřený o městskou legendu, který se následně změní ve slasher šablonu a bandička „neviňátek“ jde na porážku. Kolikrát že jsme už tohle viděli. Dokonce tu máme i staré dobré pravidlo (hádejte, kdo umře jako první…). Začátek je nudné tlachání, poté co se za pomoci flashbacku uvidíme, co se stalo v minulosti, následují vraždy mladých filmařů v rychlém sledu, takže se dočkáme i alespoň nějaké atmosféry. Žádnou velkou tvůrčí kreativitu však nečekejte.

Tak tohle byla vyhulená blbost, že by se snad i sám Lovecraft obracel v hrobě. Nemám nic proti ujetým kouskům, ale tahle amatérská záležitost mi přišla poněkud suchá. Zvláště pak neherecký um zúčastněných. Jediným pozitivem byl samotný vizuál knihy a srandovní začátek. Potom už to začalo sklouzávat spíše k trapné podívané.

Období „očekávání“ bývá pro většinu páru šťastným, to však neplatí v tomto případě. Zatímco žena si své těhotenství užívá, on dostává krizi a všude vidí samé děsivé vidiny. Začne mu čím dál tím víc šplouchat na maják a to si přenese i do chvíle, kdy už je děcko na světě. Bylo vidět, že se tvůrci snaží navodit alespoň trochu přijatelnou atmosféru, jenomže s výběrem hlavního hrdiny si moc nepomohli, stejně jako se vzhledem gumového novorozeněte. Tohle mělo někoho vystrašit? Závěr se dal vskutku očekávat a nic extra nám tento snímek nenabídl. Takže v mém případě podprůměr.