SOLOM.

Nejsem sice žádný znalec, jak to vypadá v psychiatrických ústavech a léčebnách, ale dost pochybuji o tom, že se tam pacienti můžou holit žiletkami, nebo spát po dvou v jedné posteli. Ostatně ty homosexuální vsuvky tam byly naprosto zbytečné. Navíc to bylo neskutečně zdlouhavé, místy nudné a teprve ke konci se to alespoň trochu rozjelo. Démon Hattie začal řádit a tekla krev – jinak bych tomu vlepil rovnou odpad. Jedna hvězda za ní, ta druhá za kameru – která nebyla zas až tak marná. Jinak ale podprůměrná podívaná.

Ten prapodivný obsah krabice vypadal docela děsivě. Rozhodně bych si ho nedával na hlavu. Byl jsem zvědavý, co se z tohoto námětu nakonec vyvrbí, bohužel kromě vhodně zvoleného zvukového doprovodu, který alespoň částečně dopomohl navodit atmosféru, tu toho zas až tolik zajímavého k vidění není. Hlavní hrdinka mohla alespoň zvolit rajcovnější „pyžamo“, protože schovka pod peřinou a přetahování o deku zrovna dvakrát originální a děsivé není. Alespoň že v tom závěru si pořádně zařvala.

Pokud přežijete úvodní nudu a poněkud odpudivou skvadru exotů, možná pak budete odměněni vcelku slušnou lesní krvavou podívanou. Záleží, jestli vás podobné kousky baví. Chudák malý kluk, co si urval kus masa z ksichtu. No jeho odrostlejší verze v pidi triku se se svými obětmi moc nemaže, což bylo docela fajn. Tu někomu vyrve kus krku, jiného „nakrájí“ strunami. Je to kravina, ale ty mordy docela ujdou.

Docela se divím, že s k tomuto nechali propůjčit takoví herci jako Josef Bek a Karel Effa. Ale tak asi si potřebovali přivydělat k důchodu. Zas jim to pivko nezáviďme, horší už to bylo s těmi citacemi reklamních sloganů. No ještě že nám do toho pouštěli archivní záběry s Helenkou v bílé podprsence (to ještě byla před plastikami), nebo tančící s Pepíkem Dvořákem.

Helenu jsem měl svého času hodně rád. Měl jsem jí rád jako zpěvačku i jako herečku. Byla pěkná, atraktivní, úspěšná, nazpívala řadu hitů, ale potom co si vzala pána Michala, tahala se všemožně po soudech, atd… se mi zprotivila a nejen mě. V Německu jí dodnes uznávají i z dob Ein Kessel Buntes, Golden Kids, u nás v republice její sláva ale pomalu a jistě upadává.

Zas tu máme jednu nastávající mamču, kterou přepadnou depky a všelijaké vidiny. Fuj ta měla ale hnusný barák (hlavně ty obrovské skleněné plochy). Být to tak o deset minut kratší, mohla to být docela dobrá podívaná. Bohužel se to místy neskutečně táhlo, hodně věcí (situací) se tu opakovalo, ale dá se tu narazit i na několik povedených atmosférických situací. Závěrečné vyústění jsem tak nějak od poloviny dokázal vytušit. Bylo tu dost náznaků. Škoda no, leč je to pořád slabší průměr, být to kratší, dám o jednu hvězdu víc.

Belgická zombie záležitost, která i přes svou až komorní atmosféru a jistou dávku brutality, toho nakonec zas až tolik nenabídne, jak by se na první pohled mohlo zdát. Má to několik slibných momentů i lehce ponurou atmosféru – rovněž tu hrají důležitou roli emoce a alkohol (kurňa já bych se asi taky uchlastal k smrti). Tady se opět ukáže, že lidská naivita a dobrácké srdce, má opět nedozírné následky. Herecké výkony byli docela v pohodě.

Tak tohle byla bizarní jednohubka, jen co je pravda. Nejprve slušná řežba v prostorách bordelu, která pokračovala pěstním soubojem, ale teprve s otevřením dveří přišla ta pravá podívaná. Nahota tu byla vedlejší, to co vás zaujme, jsou především speciální efekty a jistá forma úchylné zvrácenosti. Jsem docela překvapený, na osm minut to nebylo špatné, mělo to i dobrou atmosféru. Lepší průměr. 60%

Herschell Gordon Lewis je mnohými nazýván „kmotrem gore a průkopníka splatter filmů“ a to zcela oprávněně. Tento režisér si během své kariéry připsal řadu kontroverzních kousků, z nichž některé se dodnes těší velké popularitě. Inspirací pro Color Me Blood Red se stal Cormanův film A Bucket of Blood (Vědro krve) 1959 a rovněž stál 50 000 amerických dolarů. Ten se mi po příběhové stránce líbil o něco více, tady ale zase bylo o něco více násilí. Je vidět že někteří umělci potřebují pro svou múzu alkohol nebo drogy, jiní zase násilí a mrtvá lidská těla. Navíc zde se nejednalo o černou komedii. Na humor tu jaksi nezbylo místo. Feministky by však mohly mít trochu problém, že oběti se převážně skládaly z žen. No ale zas tolik jich nebylo. Já byl třeba dost zklamaný, že když už se to konečně začalo rozjíždět a atmosféra začala houstnout, přišel konec. První polovina filmu totiž zrovna dvakrát záživná nebyla, nejste-li milovník excentrických obrazů. Pak v rychlém sletu proběhne pár vražd a finální odhalení malířova tajemství. Což trochu zamrzí, klidně si ještě mohl pohrát s kamarády pohledné April. Na to ale už asi nezbyli peníze. Color Me Blood Red tak řadím do kategorie podivných průměrných kousků, které mohli ze svého příběhu vytěžit rozhodně více. 50%

Máte-li rádi černé komedie s jednoduchým dějem a přijatelnou porcí bizarnosti, jste tu na správné adrese. Corman se tu však teprve zacvičoval a to nejlepší si nechal pro o rok pozdější Malý obchod hrůz. Moc se mu toho ale nedá vyčítat ani zde. Po všech těch šílenostech, které do té doby natočil, to bylo zajímavé osvěžení. Jeho nejlepší filmy však vznikly až po tomto filmu. Překvapivé však bylo, že ani moc netlačil na pilu (no v jedné scéně ano) a spíše si zde vystačil s náznaky. Vraždy v jeho bytě však sebou přinesly i vůni zajímavé atmosféry. Vědro krve je bezesporu zajímavé béčko, které by si jistě zasloužilo trochu větší pozornosti. Je škoda, že jej moc lidí nezná. Přitom tento film netrvá ani moc dlouho, černobílý hábit mu svědčí, stejně jako ta menší porce násilí a černého humoru. Navíc tu Dick Miller podal velmi slušný herecký výkon. V mých očích jednoznačně průměrná záležitost, která není zas až tak špatná. 50%