SOLOM.

Fanouškovské filmy mají občas docela slušnou úroveň, jiné jsou vyložená katastrofa. Toto fan pokračování Halloweenu je někde uprostřed. Coleman dokázal vytvořit alespoň trochu zajímavou atmosféru s několika mrtvými, nicméně když Michael Myers vraždil v tom baráku s kladivem a ozývali se jen jakési tupé rány, musel jsem se jen zlověstně pousmát. Každopádně ještě mě čekají dva party, tak mu zatím dávám průměrnou zelenou.

Že se zapalují lejtka i Vodníkům to není nic nového a tak i v této pohádce nám tu kvete láska mezi pohlednou Aničkou a vodníkovic synkem Vendelínem – světoběžníkem co plaval s delfíny i mořskými pannami. Jen starej nabručenej pantáta hastrman s tím má problém, dokonce je ochoten kvůli tomu vyhrožovat i vesničanům a pokusí se zabít mladou nevěstu. Sice je to průměrná pohádka jak co se příběhu nebo triků týče, papundekl byl vážně nic moc, ale docela rychle to odsýpá, herecké výkony jsou taky slušné a Barbora Leichnerová byla pěkné děvče.

Nejenom že se mi tento kousek nedařilo dlouho sehnat, ale po jeho zhlédnutí si říkám, proč jsem jej vůbec ve své sbírce tolik chtěl, když za moc nestojí. Naštěstí i já mám kamarády, kteří seženou opravdu téměř cokoliv a hlavně díky nim se má sbírka poměrně rozrůstá i o těžko sehnatelné „zboží“. Nicméně tento found footage kousek za tu námahu nestojí. Nemám tento subžánr rád, přesto jsem chtěl dát režisérovi šanci. Albert Pyun ale nikdy nepatřil a už nejspíš ani nikdy patřit nebude mezi dobré režiséry. Jeho tvorba má většinou podprůměrnou kvalitu (čest těm několika výjimkám) a ani tady tomu nebylo jinak. Prvních cca deset minut bylo ještě zajímavých. Počáteční šíření nákazy bylo sice spíše humorného rázu, ale atmosféra sebou přinesla malou špetku toho mrazení ve formě noční jízdy autem po lese, kdy pln očekávání ani nedudáte, co se začne dít na obrazovce. Jenže ve chvíli kdy za volant usedne mladá dívka, započne nekončící nuda. Málem jsem se doslova uzýval k smrti. Její neustálé ježdění tam a zpět po cestě, křičení a šum vysílačky mi pochvíli začali nehorázně lézt krkem. Když už jednu a tu samou dřevěnou bodu míjela asi po sedmé, měl jsem chuť to prostě vypnout. Navíc většinou čumíme jen přes čelní sklo auta, kde se toho moc neděje, jen se občas na scéně objeví těch několik nakažených, ozve se ženský řev, otočí volantem a zase jede na druhou stranu a tak pořád dokola. To bylo vážně velké terno. A když už konečně očekáváte srdceryvné finále, nastane střih a naběhnou desetiminutové závěrečné titulky. To si snad Pyun dělal prdel ne. Ne, nedělal. Infection je podprůměrnou záležitostí, která má asi dva – tři světlejší okamžiky, jinak je to strašný opruz. Céčko jak vyšité a jen další důkaz pro mou maličkost, že má nechuť k found footage je zcela opodstatněná. 30%

Svého času jsem se na to párkrát podíval, hlavně kvůli hostům – sportovcům – lidem okolo různých odvětví, ale je pravdou, že pan Černý mi tam moc neseděl, nějak zásadně mi ale nevadil. Souhlasím s Vyridou, že hodně záleželo na tom, o jakém tématu se zrovna bavili a koho tam měl za hosta.

Říká se: do třetice všeho dobrého a zlého, ale u této fanouškovské mini série platí spíše toho zlého. Byl to zase smradlavý krok zpátky do lejna - Chris R. Notarile se v poslední době zkrátka nepoučitelný. Místo akce spíše jen konverzačka, okořeněná o několik peprnějších dialogů a mord v závěru. Možná se vám to bude líbit, ale já se tedy u této „trilogie“ nebavil.

Za hitu Toni Basil "Hey Mickey" si můžou diváci vychutnat první honičku a smrt oběti této povedené dvojice individuí. Chris R. Notarile se s tím nikdy moc nepáral a divákům servíruje jeden brakový short za druhým. Part 2 nám alespoň nabídne trochu té „krvavé podívané“, ale i tak se jedná o podprůměrnou záležitost.

Chris R. Notarile je kapitola sama o sobě. Tenhle chlapík točí převážně neskutečné kýče a po několika krátkometrážních snímcích o Freddym si vzal na mušku tentokrát Chuckyho (potažmo Charlese Lee Raye a jeho přítelkyni Tiffany Valentine). Opět nebude chybět amatérský vizuál s přihlouplými hereckými výkony, téměř nulovou akcí a podprůměrnou kvalitou.

Tohle bylo šlápnutí trochu vedle. Nejenom že, Freddy Krueger je jedna z mých nejoblíbenějších hororových postav a nedám na něj dopustit, ale tady ho ztvárnila jakási oslizlá nechutná kreatura. Postrádalo to důvtip, atmosféru i zajímavé situace. Takže nemůžu jinak, než dát těžký podprůměr hraničící pomalu s odpadní stokou.

Tento snímek měl zajímavé ozvučení, po vizuální stránce to taky nebylo nejhorší, bohužel potenciál, který se ukrýval ve tmě a v tajemné jeskyni moc využit nebyl. No on využit byl, ale vizuál těch nestvůr byl spíše směšný, než aby někoho vylekal. Což je docela škoda, protože to mělo atmosféricky docela slušně našlápnuto alespoň k průměrnému ohodnocení. Takhle půjdu ale nakonec dolů.

Tak v těchhle prostorech by se vyřádili ti maníci a buchty z Války Skladů. Od Australanů jsem očekával další mrazivý thriller, ale dostalo se mi takového netypického nedodělku. Příběh by možná sám o sobě nebyl tak marný, kdyby tu po logické stránce nebyl děravý jak ementál. Mladíka bych ještě pochopil, ale strýc byl dobrý magor. Po morální stránce nad tím šlo přimhouřit oko, ale zřejmě to měl v hlavě ještě z války dobře pomotané. Co se Saskie Burmeister týče, po tváři to nebylo škaredé děvče – jen ty mrdačky v oblečení mi lezou krkem – to už je do filmů nemusí cpát vůbec, takže tady srážím jednu hvězdu a nakonec dám podprůměrné dvě hvězdy, protože jsem od toho očekával mnohem více. 45%