SOLOM.

Potřebujete se zbavit své ženské. Zdejšímu holohlavému týpkovi to vůbec nevadí. Jednou kulkou vyřeší všechny problémy. Sice tento kousek taky není žádný krátkometrážní skvost, ale zas na druhou stranu je lepší, než většina těch braků, co se hlásila do ABECEDY pod písmeno M.

Já většinou používám vývrtku jen na víno, ale už teď vím, že si s ní rozhodně nebudu vrtat do krevní podlitiny. Co kdyby z ní vylezl můj „dvojník“. Troška krve a jakžtakž snesitelná klavírní hudba z tohoto krátkometrážního kousku ještě nedělá žádnou hitparádu. Ty tři minuty se dají přežít celkem v poklidu, ale nic extra k vidění tu není.

Když jsem se před časem díval na jeden z filmečků, v němž účinkovala skupina Les Charlots (Velký Bazar), vzpomněl jsem si i na tuto nepříliš známou americkou komedii, kterou jsem měl tu čest kdysi vidět na kanálu MGM. Moc jsem si toho z ní nepamatoval, ale utkvělo mi v paměti, že i zde se sváděl konkurenční boj a po menším hledání jsem tento kousek našel na uložto. Navíc jsem zjistil, že v něm hrála i Kirsten Baker, kterou jsem měl tu čest vidět v Pátku třináctého 2, kde byla jednou z obětí Jasona. Kromě ní se tu objevila i Sandy Johnson - Halloween (1979). Nepříliš známé herečky, ale tak tady bylo zapotřebí, aby se tu děvčata nebála odhodit svršky a to jim jak vidno nevadilo. Nahoty tu bylo sice málo, stejně jako opravdu humorných situací, ale tak ona celkově tato komedie patří mezi slabší. Děvčata párkrát odhodily svrchní část svých oblečení, nebo bikin – většinou kvůli nejapným vtípkům svých mužských protějšků, nebo aby nalákaly dva staré mafiány. Jinak se tu ale divák mockrát nezasměje. Neškodný filmeček, ovšem tak nějak po právu zapomenutý…40%

Další sranec na téma: Cože se to skrývá v temnotě…Přišlo mi to jako slepenec nahodilých scén, které měly navodit pocit strachu hlavně za pomoci doprovodného zvuku, než aby nám něco pořádného ukázali na kameru. Což se jim v mém případě rozhodně nepovedlo. Zběsilý střih, matoucí záběry, žádná ucelená myšlenka – nic co bych musel vidět znovu.

Dneska bohužel nemám čas na klasické filmečky a tak jsem musel vzít na rychlovku povděkem alespoň pár krátkometrážních kousků. Volba padla na tuhle ekvádorskou napodobeninu Marilyn, která vypadá jak vysloužilá štětka a chraň bůh toho, kdo se s ní seznámí v baru. Filcky od ní nechytnete, ale takovou kudlu do břicha no to je jiná. K tomu trošku laciného kečupu a můžeme si odškrtnout dalšího brakového žadatele do ABECEDY.

Drew Daywalt tentokrát přenechal režii své manželce Marichelle a jak vidno, je stejné režisérské dřevo stejně jako její starý. Opět se tedy žádný divácký prožitek nedá očekávat, ale alespoň se vykašlali na ty tragické lekačky – zde pracovali se strachem jen za pomoci zvuku a divácké fantazie. Což jim přičítám k dobru, jen kdyby to nebylo tak jalové.

Slza mi sice u tohoto erotického dramatu neukápla, ale po delší době jsem narazil na děj, který mě docela zaujal a ani moc nenudil. Nahota tu samozřejmě hraje hlavní roli, ale není tím nejdůležitějším faktorem – tím je psychologická stránka filmu, kdy obě ústřední dámy mají své problémy i radosti. Šedesátka jenž nikdy nepoznala opravdovou vášeň a orgasmus má tři děcka a debilního manžela. Oproti tomu mladá a opravdu hezká umělkyně a společnice za peníze, která má nejen hbité ruce, ale i mrštný jazýček. No a po zhruba hodině odmítání a studu tu máme trošku těch lesbických hrátek a „srdceryvný“ závěr. Popravdě kdyby mi na dveře zaklepala Jessica Clark, tak bych se asi neudržel – a srát na to, že je ve skutečnosti lesba…Není to sice žádná extra podívaná, ale dá se to přežít. Barbaru Niven si pamatuju ze starších kousků a ani v té době neměla s nahotou problém, je však jasné že s šedesátkou na krku už asi moc lidí její tělo neohromí…

Zdejší stručný obsah mě docela navnadil, abych se po tomto filmu poohlédl, ale jeho finální podoba už tak okouzlující nebyla. Erotické drama bez propracovaného scénáře by mi ještě tolik nevadilo, jen kdyby ten příběh sám o osobě nestál úplně za hovno. Vlastně jediné na co se tu dalo dívat, byly ty erotické scény. Ani moc nechápu, proč se Joanna Pacula pořád oblíkala, když víc jak polovinu filmu je stejně pořád nahá před kamerou. Julian Sands si musel to natáčení jistě užívat a do jisté míry mu nejeden muž jistě záviděl. Nicméně nahota není všechno, protože jejich rodinné trable spojené s milencem, který to měl rád „tvrdě“ a nešel pro ránu daleko už tak dobře propracovány nebyly. Místy to nemělo hlavu ani patu a přestože se tomu Mauro Bolognini snažil vtisknout alespoň nějakou tu atmosféru, moc mu to nešlo. Chvílemi to byla těžká nuda.

Po úspěchu Netvora z Černé laguny a později i Čelistí se zrodila celá řada jejich následovníků, které se snažili své slavnější kolegy v ledasčem napodobit a urvat kus slávy i pro sebe (zvláště pak co je Jaws týkalo). Tento filipínský kousek pod taktovkou povětšinou Američanů se však nikdy valného úspěchu nedočkal a ani se tomu moc nedivím. Zatímco Creature from the Black Lagoon vsadil hlavně na své dobrodružné pojetí a trochu té zakázané „romantiky“, tak zdejší gumové monstrum bylo jalové a nezajímavé již od samotného počátku a tvůrci by udělali mnohem lépe, kdy pracovali jen s náznaky, než aby nám svůj výtvor naservírovali tak moc brzy. Tím totiž veškerá představivost šla stranou a zbyli jen oči pro pláč. Zdejší příšera totiž strach rozhodně nenaháněla, její pohyby byli dost strojené, vraždy docela nezáživné… Ani samotný příběh zrovna moc originality nepobral, ale to by se ještě dalo i přežít. Smůlou však bylo, že se natáčelo na Filipínách, ale zápletka byla situována na Havaj a tady byl kámen úrazu. Což o to, obě tyto krajiny mají nádhernou krajinu i pláže, ale pokud jste alespoň trochu zběhlí kupříkladu v cestovatelských dokumentech, jistě si všimne značných rozdílností a to nejen co se prostředí, ale i lidí týče. Přece jenom Filipínce od Havajana by neměl být zas tak velký problém rozeznat. Což mi osobně docela vadilo. Navíc jsem tu za celou dobu nenarazil téměř na žádnou postavu, která by mi byla alespoň trošku sympatická. Jediné co musím opravdu pochválit, byl hudební doprovod. Melodie byly slušné, lehce chytlavé a alespoň trošku oživily scenérii na obrazovce. Co se samotných útoků monstra týče, tak se mi líbili spíše ty odehrávající se ve vodě, kde se ještě jakžtakž podařilo tvůrcům zamaskovat alespoň některé nedostatky, ale na souši to byla vážně bída. Čímž samozřejmě trpěla i samotná atmosféra, která popravdě moc hororová nebyla. Na průměr tento film nemá ani omylem, ale vyložená katastrofa to taky nebyla. Nevím, možná bych si to užil víc, kdyby mi dneska nebylo tak špatně a nebojoval s horečkou. Ale asi ne…40%

Společnost Troma tu a tam pomohla několika začínajícím tvůrcům rozjet jejich kariéru, ale většina filmů pod které se podepsala, jako produkční společnost nikdy příliš velkou díru do světa neudělala. Spíš bych řekl, že jim tak trochu pokazili pověst, ale o tu se TROMA nikdy příliš nestarala. Kdo zná jejich vlastní tvorbu, tak ví, že bizarnost, úchylnost a céčkové efekty v jakékoliv podobě byli vždy jejich doménou a i proto si získali tolik přívrženců, kteří jejich filmy zbožňují. Jim Mallon však neoplýval takovou ujetostí a zkušenostmi jako Lloyd Kaufman a Michael Herz, takže v jeho podání si divák moc kvalitní podívané vskutku neužije. Nevím, možná za to mohla horečka a bolest hlavy, která mě postihla během dnešní noci a drží se mě doteď zuby nehty, ale já si tento kousek tedy moc neužil. Laciných slasherů jsem už viděl celou řadu, ale tady jsem na nějakou kvalitu, nebo nezapomenutelné scény nenarazil téměř vůbec. Herecké výkony většiny zúčastněných byli chabé – však taky pro většinu zúčastněných to byla jejich premiéra, nebo rovnou i derniéra. Párkrát jsem tu zaznamenal několik pokusů o vytvoření alespoň trošku snesitelné atmosféry, ale ta se zde zdržela vždy jen na pár sekund a pak zase zmizela ve tmě, stejně jako náš vrah. Ten zabíjel opravdu netradičním způsobem – svým prutem, ale většina vražd byla natočena tak lajdáckým a nereálným způsobem, až se mi to začalo hnusit. Chápu, šlo o hororovou komedii, nebo spíše bych řekl parodii na slashery – ovšem i tak si na tom mohli dát více záležet. Popravdě se však ani moc nedivím, že Blood Hook nikdy žádnou díru do světa neudělal a vlastně o něm ani moc lidí nikdy neslyšelo. Rád bych tomu dal alespoň průměr, ale nemám vážně za co…40%