Mr.Apache

K zjištění, že idea komunismu dokázala v dávných a krizovým vývojem ještě nepříliš poučených dobách přitahovat nejednoho opravdu nadaného umělce, netřeba chodit mezi surrealisty do pařížských kaváren dvacátých a třicátých let. (I když takové výlety by měly být zájemcům o umění naprostou samozřejmostí.) Stačí se podívat na dílo Ivana Olbrachta. Ať už si vezmeme na paškál jeho Biblické příběhy (do moderního jazyka přetlumočené zásadní kapitoly Bible), nebo lidovými legendami z podkarpatské Rusi ovlivněný román, jehož je tento film poměrně věrným zpracováním, většinou dostaneme obraz, který se s materialistckým pohledem marxistických ideologů neslučuje zrovna nejlépe... Evžen Sokolovský (ať už nám jeho jméno evokuje jakýkoliv normalizační brak) kupodivu nechal všechny fantastické a mysteriozní motivy předlohy zaznít v tomto filmu zcela naplno, a dosáhl tak mimořádně působivé atmosféry, kdy ranní mlha v lesích tíží více než noční můra. Tragická bezvýchodnost osudů všech postav je umocněna kvalitními, a v daných reáliích vesměs uvěřitelnými výkony herců, a to včetně nezapomenutelně "přehrávajícího" Josefa Somra. Jeho role ostatně supluje všechny důvěrně známé postavy šerifů, jejichž posedlost dopadením zločince hraničí s šílenstvím - tak jak je známe z amerických filmů o rebelantských gangsterech. U něj je také dobré si uvědomit, jak se ve skutečnosti často chovají pohůnci stávajicí moci, kteří svou psychopatickou, nemilosrdně trestající oddanost režimu podobně přehrávají i v reálném životě... Jednoznačným plusem filmu je naturalismus, s jakým se zde pracuje s krvavými scénámi. Kýženého efektu přitom není dosaženo ani tak vizuálně, jako spíš verbálně. Tohle bude později umět excelentně předvést např. Tarantino v některých scénách v Pulp Fiction... Je jisté, že naprosto depresivní vyznění (hleďte, takhle se žilo tenkrát v kapitalismu, soudruzi) ve své době hodně pomohlo filmu k jeho bezproblémovému uvedení v televizi, a také k četným reprízám. Normalizačnímu divákovi tak byla podstrčena možná nechtěně alternativní perla, tomu současnému tato verze nabídne alespoň zajímavý materiál ke srovnání s populární muzikálovou podobou stejného příběhu.

90. léta znamenají pro horror bídu s nouzí. A Candyman byl dvouokým králem mezi slepci. Předloze (novela Clivea Barkera Zapovězené) rozhodně ostudu nedělá. Bere si z ní pouze základní motiv betonové sídlištní džungle, plné graffiti, novodobých urban legends, odcizení a kriminality. Hodně originální horror. Jeho poslední třetina možná už není tak povedená, jako to, co jí předchází, ale tvrzení, že král je nahý, je v tomto případě pouze důkazem krátkozrakosti.

Velmi kvalitní horrorový seriál, postavený na skvělém nápadu, že každý díl natočí nějaká legenda žánru. Ostatně výčet jmén režisérů hovoří za vše. Největší pozornost budou asi vždy vzbuzovat ty nejšokantnější díly. V tomto případě jde o epizody IMPRINT (Miike) a CIGARETTE BURNS (Carpenter). Oba tvůrci natočili možná svá nejkontroverznější a nejbizarnější díla (John Carpenter zcela jistě). V případě Miikeho Imprintu jsem byl dokonce nucen se několikrát obrátit zády k monitoru – až tak jsou určité scény těžko stravitelné... Co se ostatních filmů týče, musím pochválit zejména Gordonův lovecraftovský DREAMS IN THE WITCH-HOUSE (opravdu stylový příběh chudého studenta, který v levném pronajatém bytě objeví vstup do dimenze, z níž přichází hrůzné zlo) a Coscarelliho atmosférický, a hlavně v úvodu velice strašidelný INCIDENT ON AND OFF A MOUNTAIN ROAD. Skoro všechna ostatní díla jsou minimálně nějakým způsobem zajímavá: ať už jde o komediální lesbické námluvy v SICK GIRL (Lucky McKee), zfetovanou vizi postapokalyptického světa v DANCE OF THE DEAD (Tobe Hooper), nadržené zombíky v HAECKEL’S TALE (John McNaughton), Argentovu mrchu JENIFER s tělem krásky a hlavou zvířete, nebo jinou mrchu opět s tělem krásky, a (pro změnu) doslova zvířecíma nohama v DEER WOMAN (John Landis). Je skvělé, že se mistři, kteří dali filmovému horroru takové klasiky jako Věc, Amerického vlkodlaka v Londýně, Phantasm, Re-Animatora, Texaský masakr motorovou pilou či Henry: portrét sériového vraha, rozhodli jít do tohoto projektu. A že si většina dala na výsledku opravdu záležet! V současnosti, které bohužel vládnou hlavně nenápadité remaky osvědčených děl, je takový originální projekt živou vodou. Škoda jen několika málo slabších epizod, bez nichž by se seriál s klidem obešel, a díky kterým není jeho kvalita úplně vyrovnaná... Uvidíme co přinese druhá řada Mistrů horroru, na níž údajně přislíbil účast i tvůrce vynikajícího Session 9, Brad Anderson... [Dodatek, který si nemohu odpustit: Po nějaké době jsem se znovu podíval na některé epizody, a řeknu vám, že JOHN CARPENTER'S CIGARETTE BURNS je takřka geniální dílo. Dovolím si citovat Paldiniho, který to ve svém komentáři popsal naprosto trefně: "Tenhle díl je jasná povinnost pro každého fanouška a sběratele extrémních filmů; být to regulérní film, stane se kultem."] ... [Dodatek č.2 (pátek třináctého, červenec 2012): Druhá série je průšvih, mělo raději zůstat jen u té první. Škoda. Hodnocení měnit nebudu, ovšem platí pouze pro první řadu.]

Jeden z nejambicioznějších projektů nejen v historii HBO (v podstatě díky němu je dnes tato stanice tím, čím je), ale v historii soukromých televizí vůbec. Seriál, v němž se vystřídal asi největší počet velkých hereckých hvězd. Seriál, který producentsky zaštítili takoví režiséři jako Robert Zemeckis či Richard Donner. Seriál, který nebyl omezen žádnou cenzurou, a tak se v něm objeví více gore a erotiky než bylo do té doby k vidění v jakémkoliv jiném televizním projektu. Seriál, který je dodnes s oblibou citován či parodován v nespočtu filmů, pořadů a jiných televizních seriálů (včetně The Simpsons, samozřejmě). Seriál, který má momentálně na IMDb rating 8,0, na Rotten Tomatoes 86%, a na TV.com 8.8. //// Od samého začátku jsou Příběhy ze záhrobí originálním mixem horroru a komedie, přičemž v některých epizodách má navrch hrůza, v jiných humor, a ve spoustě z nich pak obě tyto ingredience kráčí abych tak řekl ruku v ruce. Původ seriálu lze najít v comicsových magazínech publikovaných v 50. letech (např. Haunt of Fear, The Vault of Horror, ShockSuspen Stories a - jak také jinak - v Tales from the Crypt). Tyto necelou půlhodinu dlouhé epizody mají krom všeho výše jmenovaného ještě jedno eso v rukávu. A tím je vypravěč, jehož osoba spojuje všechny příběhy: Jedinečný a nepřekonatelný CRYPT KEEPER alias Strážce krypty. Do jeho příbytku v hlubinách staré kobky nás za zvuků nesmrtelné Elfmanovy znělky zavádí úvodní sekvence, vysílaná před začátkem každého dílu. Tahle prohnilá a po čertech zábavná zombie kostřička tu na nás vybafne ze své rakve a s nebývalým gustem se ujme průvodního slova. Hlavní devizou Strážce krypty je černý humor. Trefné poznámky a ultimátní hlášky jsou mu pak samozřejmostí. //// Nechci vám lhát. Asi žádný seriál není úplně dokonalý. I mezi Tales se najdou slabší a průměrné kousky, a pozdější řady oproti prvním třem přece jen trochu pokulhávají. Ovšem Crypt Keeperův šarm a (zejména!) nebývalé množství dobrých a nadprůměrných epizod, dávají na jakoukoliv nevyrovnanost rychle zapomenout. //// Mé komentáře k jednotlivým epizodám obsahují jak faktické informace, tak osobní pohled a občas i nějaké to kritické zamyšlení. Můžete je brát jako vodítko při výběru epizod, zároveň k nim však přistupujte obezřetně. Stačí porovnat má hodnocení s hodnocením uživatele strougy, který se ve svém komentáři rovněž zabývá stručným rozborem jednotlivých epizod. Zatímco takový kousek, jakým je Three’s a Crowd z druhé sezóny, ode mne vyfasoval nadšených 5/5, strougy mu udělil pouze jednu hvězdičku a nazval jej jedním z nejhorších dílů celého cyklu. //// Dovolím si zde předložit též seznam třiceti epizod, ve kterých osobně vidím nejvyšší kvalitativní vrcholy seriálu... Takže tady je TŘICET EPIZOD, KTERÉ BYSTE SI NEMĚLI NECHAT UJÍT (řazeno chronologicky): And All Through the House (S01E02), Dig That Cat… He's Real Gone (S01E03), Only Sin Deep (S01E04), Dead Right (S02E01), Three's a Crowd (S02E05), Four-Sided Triangle (S02E09), The Ventriloquist's Dummy (S02E10), Korman's Kalamity (S02E13), Television Terror (S02E16), Carrion Death (S03E02), The Trap (S03E03), Abra Cadaver (S03E04), Top Billing (S03E05), Easel Kill Ya (S03E08), Mournin' Mess (S03E10), Split Second (S03E11), Beauty Rest (S04E05), What's Cookin' (S04E06), The New Arrival (S04E07), Split Personality (S04E11), Forever Ambergris (S05E03), People Who Live in Brass Hearses (S05E05), House of Horror (S05E07), Till Death Do We Part (S05E13), Let the Punishment Fit the Crime (S06E01), The Assassin (S06E08), Comes the Dawn (S06E13), You, Murderer (S06E15), Horror in the Night (S07E05), Cold War (S07E06). //// Závěrem si můžete vyzkoušet malý test, k němuž mě inspirovala jedna ze scének, speciálně natočených pro menu na originálních DVD. Otázka zní: Kdo jsou dva nejlepší přátelé Crypt Keepera? A) Laurel a Hardy, B) Jeníček a Mařenka, C) Rigor a Mortis.

Skvostný úvod, geniální závěr. To mezi tím je spíš průměr, ale výsledek je i tak na pět hvězdiček. Může za to především dechberoucí finále, kdy se divoká banda pustí do otevřeného a beznadějného boje proti celé armádě zlotřilých Mexikánů. Wild Bunch a Bonnie & Clyde patří k nejnásilnějším a nejkrvavějším filmům, jaké byly do té doby natočeny. Oba končí zpomalenými záběry dříve nevídaných masakrů, ovšem Peckinpah dovedl nápad Arthura Penna ad extremum, a dokonale výstižný pojem "krvavý balet" byl na světě... Wild Bunch, Bonnie & Clyde, Easy Rider či Night Of The Living Dead jsou svým novým, vpravdě revolučním pohledem na filmové násilí asi nejvlivnějšími snímky 60.let.

Pokřivené expresionistické kulisy jsou dokonalou noční můrou a důvodem, proč musím dát pět hvězdiček, i kdyby mě samotný příběh vůbec netankoval. Vizuálně jeden z nejoriginálnějších filmů všech dob. Společně s Nosferatu nejdůležitější dílo úsvitu filmového horroru.

Šílená trojice - zbožný kněz, hromotlucký metalista a moderátor televizní show o nadpřirozenu - v boji proti samotnému vládci pekel. Tenhle svižný mix satanského horroru a hořké tragikomedie se prostě musí vidět!

Rok 2003 byl pro filmový horror požehnáním. Dal totiž světu dvě opravdu mimořádná díla tohoto žánru: Dead End a právě Haute Tension. Zajímavé je, že za oběma snímky stojí francouzští tvůrci (i když Dead End je americký film). Haute Tension sice nedosahuje vybroušenosti svého kolegy/konkurenta, přesto vzbudil zaslouženou pozornost. Debut (?) Alexandra Ajy obsahuje mnoho silných scén, místy tak děsivých, že se na ně nedá jen tak zapomenout. Ale jeho největší a nejhrůzostrašnější devizou je, že smrtelné ZLO tentokrát nečíhá na své oběti někde v neznámu, na cizím neprozkoumaném teritoriu, kam za ním musíte přijít, ale právě naopak - najde si vás na vašem "vlastním hřišti", přijde za vámi až do zdánlivého bezpečí domova, a tam si vychutná vás i váš STRACH až do poslední mrtě. Tento obrácený (a v žánru dlouho nevvyužívaný) postup dělá Haute Tension ve srovnání s jeho příbuznými ještě nebezpečnějším. Kontroverzi pak zaručeně vyvolává pointa - možná trochu krkolomná, ale určitě nečekaná. Pro jedny je slabinou filmu, pro jiné jeho kladem. Ať tak či onak, tenhle kousek je ve světě filmové hrůzy jednoznačně Událost.

Při jisté scéně jsem se tak vyděsil, že jsem v křesle odjel pozpátku dva metry od monitoru... Kdyby tvůrci vystříhali několik zbytečných sekund (občas je určitě lepší ukázat méně, než více), mohlo to být skoro dokonalé. Mezi elitu se Dead Birds nezařadí, ale určitě patří v žánru k tomu lepšímu, co bylo v novém tisíciletí natočeno. Navíc: westernových horrorů není mnoho, takže rozhodně palec nahoru.

Co se týče zfilmovaných horrorů dle předloh Stephena Kinga, měl jsem odedávna svou Velkou trojku, která se skládá z vynikající Carrie (DePalma), výborného Shiningu (Kubrick) a velmi dobré Dead Zone (Cronenberg). Zhruba před 15 lety se z Trojky stala Čtyřka, a to hned poté, co jsem v kině zhlédl tento skvělý snímek. Snad jednou bude i Velká pětka. Zatím stále čekám.