Mr.Apache

V ROCE 1977 byl Han Solo poprvé spatřen, jak v jednom všivém baru, na kterési Bohem zapomenuté planetě sedí u stolu s mafiánským emzákem, a během rozhovoru si nenápadně připravuje svůj laserový kolťák, aby v příhodné chvíli jediným stisknutím spouště dopravil svého nepříjemného společníka přímo do emzáckého nebe. Když to udělal, hodil číšníkovi minci, a pronesl něco jako: "Ukliďte ten sajrajt." Rázem si tím získal mimořádné postavení jediného nečernobílého charakteru v jinak přehledné galerii kladných a záporných postav tohoto snímku. Od té doby zaperlil ještě mnohokrát, ale nikdy už nepředvedl něco tak příjemně nepředvídatelného. Nějakých dvacet let tímhle kouskem získával sympatie dospělého diváka, který by jinak možná váhal Star Wars pro jeho infantilnost přijmout, a pomáhal tak z této vesmírné opery vytvářet skutečný kult. Díky němu se mohl kýč doopravdy změnit v kouzelně podmanivou ságu i v očích jinak kritického diváka... ČAS BĚŽEL. Přišla 90. léta, a George Lucas v rámci upoutání pozornosti k připravovaným prequelům SW vtrhl do kin s novou digitální úpravou původní trilogie. A už je to tady. Jsme opět v baru, mafiánský emzák vytáhne pistoli, aby zastřelil Hana Sola, ten však hbitě reaguje... Počkat! Takhle to přece nebylo! Ano, Lucas v rámci politické korektnosti neváhal zasáhnout do historie, kterou kdysi stvořil. Možná si myslel, že na to má právo. Ale mýlil se. Tahle historie už dávno nepatřila jenom jemu. On sám to (po kritickém přijetí této úpravy fanoušky a pamětníky) částečně uznal alespoň tím, že pro další vydání na DVD nechal oba protivníky tasit ve stejnou chvíli. Je ovšem nabíledni, že ani tenhle kompromis stále není tím pravým ořechovým. Lucasovi to ale může být jedno. Kdo z mladších fanoušků SW tohle všechno ví? Koho to zajímá? Celá sága i s přidruženým merchandisingem a souvisejícími projekty vydělala jejímu tvůrci takové peníze, že ten si svým faux pas hlavu moc lámat nemusí... ALE NYNÍ, po uplynutí dalších let se zdá, že v celé věci se bude opět něco dít. Možná se v Lucasovi ozvalo svědomí, ale spíš bych to tipoval na jeho tolikrát prokázaný obchodnický talent. A tak už se chystá premiérové DVD vydání původní kinoverze, kde si fanoušci můžou první Star Wars movie konečně vychutnat tak, jak má opravdu vypadat: Bez přidaných digitálních oblud a (hlavně) s opět nekorektním Hanem Solem! Pěkná speciální edice k 3Otiletému výročí by byla určitě moc fajn. Jen mě trochu zneklidňuje, že první zprávy hovoří o silně limitovaném nákladu, za cenu pohybující se zcela mimo běžné limity. Vypadá to, že ani tentokrát nebude Lucas chtít prodělat jedinou penny. [Film v původní verzi = pět hvězdiček.]

Jeden z nejlepších českých filmů, co jsem kdy viděl. Proč? No, je to tam. Co? Slunně mlhavé záblesky toho, co jsem prožíval ve vlastním dětství. Je to tam.

Svého času kultovní záležitost mezi 80's videomaniaky. Sice je to celé průhledné skoro jako "svěcená voda", kterou na Lindu Blair kropil Jason Miller v Exorcistovi, ale nudit se nebudete ani chvíli. Pro milovníky eightees a přímočaře drsné zábavy v jednom, je tohle jasná povinnost. Navíc, Linda jako černý anděl pomsty je prostě neodolatelná. :-) A ještě něco: Kde dneska uvidíte film, ve kterém se brutálně znásilňují nezletilé holčičky, že.

Jedna z prvních, a možná úplně první parodie na slashery vznikla rok po Friday The 13th, patnáct let před Scream a skoro dvacet let před Scary Movie. Je to podobně ztřeštěné jako posledně jmenovaná série, ale o poznání méně vulgární, a tím i příjemnější. Námětově i některými nápady (podobný děj, skoro identický začátek) jde zase o mnohem staršího (a pořádně praštěného) sourozence Vřískotu. Obrovský časový náskok před jeho příbuznými dává Studentským tělům (pod tímto názvem je uvedla v polovině 90.let i Nova) určitý punc originality, a spolu s jedním nezapomenutelným fórem (bleskové vyšetřování vraždy na fotbalovém stadiónu, do posledního místečka zaplněného podezřelými) u mě vydobývá pro Student Bodies celé čtyři hvězdičky.

Vlezlá, křečovitě rozjuchaná a politicky korektní sračka o naprosto nesympatických lidech, se kterými bych nenašel společnou řeč ani omylem. Postavám nevěřím ani dobrý den, a na jejich hru na přátelství odmítám přistoupit. Jednu hvězdičku dávám za stopové množství humoru, který se do toho podařilo scénáristům dostat. Určitě jim to muselo dát řádnou fušku.

Zapomeňte na jedničku, důležitá je jenom dvojka. Ta navíc (na rozdíl od prvního filmu) funguje zcela samostatně. To jsem zjistil v kině, kde jsem se ocitl vybaven pouze mlhavou znalostí základních událostí KB1. A pak jsem musel jít znovu. A ještě jednou. Teprve potom jsem shlédl jedničku na DVD. Zatímco KB1 je akční slátanina, která má snad místy určitý půvab, KB2 je jednoduše velký film. A když už je Sergio Leone nějaký ten pátek mrtvý, vůbec se nezlobím na Tarantina, že za něj natočil takovýhle skvost.

Třetí nejlepší fantasy film všech dob.

Blofeld: Dík za varování. Na mladší sourozence jsem se teda vykašlal, a šel jsem na to se svým starším synem. Náramně jsme si to oba užili.

Religiozní surrealismus. Vysoká škola bizaru. Vidět jednou, vidět navždy. Santa sangre. Dílo blázna, který zešílel při četbě modlitebních knížek. Pouštějí ho jednou za čas ven, aby si mohl natočit další chorou vizi o bezrukých lidech, krvavých jezerech, transexuálních zápasnících, víře v krutého Boha, zmrzačování... a nezapomínejte na POHŘEB SLONA. V cirkuse umřel slon. Je třeba vykopat obrovskou propast, aby se do ní mrtvý slon vešel. Vystrojte pohřební průvod. Povezeme slona do hrobu. Nasaďte si svěrací kazajky a hrejte na klavír. Krá krá! Zpátky do blázince. Zpátky do blázince!

K zjištění, že idea komunismu dokázala v dávných a krizovým vývojem ještě nepříliš poučených dobách přitahovat nejednoho opravdu nadaného umělce, netřeba chodit mezi surrealisty do pařížských kaváren dvacátých a třicátých let. (I když takové výlety by měly být zájemcům o umění naprostou samozřejmostí.) Stačí se podívat na dílo Ivana Olbrachta. Ať už si vezmeme na paškál jeho Biblické příběhy (do moderního jazyka přetlumočené zásadní kapitoly Bible), nebo lidovými legendami z podkarpatské Rusi ovlivněný román, jehož je tento film poměrně věrným zpracováním, většinou dostaneme obraz, který se s materialistckým pohledem marxistických ideologů neslučuje zrovna nejlépe... Evžen Sokolovský (ať už nám jeho jméno evokuje jakýkoliv normalizační brak) kupodivu nechal všechny fantastické a mysteriozní motivy předlohy zaznít v tomto filmu zcela naplno, a dosáhl tak mimořádně působivé atmosféry, kdy ranní mlha v lesích tíží více než noční můra. Tragická bezvýchodnost osudů všech postav je umocněna kvalitními, a v daných reáliích vesměs uvěřitelnými výkony herců, a to včetně nezapomenutelně "přehrávajícího" Josefa Somra. Jeho role ostatně supluje všechny důvěrně známé postavy šerifů, jejichž posedlost dopadením zločince hraničí s šílenstvím - tak jak je známe z amerických filmů o rebelantských gangsterech. U něj je také dobré si uvědomit, jak se ve skutečnosti často chovají pohůnci stávajicí moci, kteří svou psychopatickou, nemilosrdně trestající oddanost režimu podobně přehrávají i v reálném životě... Jednoznačným plusem filmu je naturalismus, s jakým se zde pracuje s krvavými scénámi. Kýženého efektu přitom není dosaženo ani tak vizuálně, jako spíš verbálně. Tohle bude později umět excelentně předvést např. Tarantino v některých scénách v Pulp Fiction... Je jisté, že naprosto depresivní vyznění (hleďte, takhle se žilo tenkrát v kapitalismu, soudruzi) ve své době hodně pomohlo filmu k jeho bezproblémovému uvedení v televizi, a také k četným reprízám. Normalizačnímu divákovi tak byla podstrčena možná nechtěně alternativní perla, tomu současnému tato verze nabídne alespoň zajímavý materiál ke srovnání s populární muzikálovou podobou stejného příběhu.