Mr.Apache

Maximum Overdrive jsem viděl několik let předtím než u nás vyšla první kniha Stephena Kinga, takže mi tehdy jméno tvůrce vůbec nic neříkalo. Dokonce jsem to viděl ještě dřív než u nás v kině dávali Mladé pušky, takže Emilio Estevez na tom byl u mě podobně jako King. Jediné, co jsem znal dlouho a dobře, byli AC/DC. Film se mi velice líbil a videokazetu s ním jsem si tehdy od kamaráda půjčoval pořád dokola. Teprve z hodnocení tady na csfd jsem zjistil, že většina lidí považuje ten film za špatný. Tenkrát bych se tomu asi divil, dnes už se nedivím ničemu. Ani tomu, jak odtud Zack Snyder v remake Dawn of the Dead vykopíroval tu scénu s kanálovou akcí. Myslím, že na jednoho zfetovaného spisovatele horrorů, kterým King v té době byl, je tohle velice slušná záležitost. A taky že na poli fantastického horroru patří Maximum Overdrive k tomu lepšímu, co v 80. letech vzniklo. I když je pravda, že na mém pohledu má lví podíl soundtrack, který mají na svědomí výhradně právě AC/DC. A taky už mi začíná pomalu docházet, proč většina lidí ten film odsuzuje. Možná, že gró nespokojenců tvoří Stephenovi fanoušci, ošklíbající se nad tím, že se Mistr vykašlal na jakékoli hlubokomyslné psychologické prokreslování charakterů, které mu tak rádi připisují, a místo toho si natočil tuhle lehce ulítlou a fantasticky rock ’n’ rollovou filmovou pecku. A ještě poznámka na okraj: Povídku Náklaďáky jsem snad nikdy nedočetl, protože mě na rozdíl od tohohle filmu vždycky strašně nudila.

Ve svých osmi letech jsem byl na premiéře v kině. Sejmulo mě to. Dokonalý a nezapomenutelný filmový zážitek mého dětství. Kvalita dodnes.

Inteligentní, originální, ale místy silně nechutný horror. Jedno z raných děl Davida Cronenberga potvrzuje jeho pověst velmi svérázného filmaře, který se nebojí kontroverzních námětů. Není tu ani špetka nějaké stylizace, žádné pomrkávání na diváka, že to všechno je jen jako, žádné odlehčování. Naopak, jde o jeden z nejodvážnějších a nejtvrdších počinů filmového horroru 70. let. Zatímco různé italské gore snímky nelze brát zcela vážně, a násilí a brutalita v nich bývá jen sledem účelově morbidních obrazů, The Brood je nekompromisní. Je to vlastně sci-fi. Bizarní, ale při vší bizarnosti až odporně reálné. The Brood děsí svou opravdovostí, která je na samé hranici šílenství. Jestli ne nejlepší, pak asi nejsilnější Cronenbergův film.

Vynikající psychologický horror sází na dokonalou atmosféru, plnou plíživého děsu a tiché hrůzy. Příběh se odehrává při rekonstrukci 15 let zrušeného blázince, umístěného ve velice atraktivní historické budově. Děj je zcela nepředvítalený - až do úplného konce nechává diváka v nejistotě a neklidu. Inteligentní snímek pro náročné, a bezesporu jeden z nejzajímavějších žánrových počinů tohoto tisíciletí.

Pro mě osobně nejlepší zombie film. Úvod je (jak už zde bylo řečeno) geniální. Následují velmi dobré herecké výkony a inteligentní dialogy. Nejsilnější scény se tentokrát neodehrávají mezi lidmi a zombies, ale hlavně mezi lidmi a lidmi. Přesto nelze ignorovat, že v některých scénách jsou zombies skutečně mimořádně strašidelní. Skvělá atmosféra neustálého napětí, kterou ještě umocňuje dramatická hudba. Velké finále v podzemí. Jen úplný závěr mi původně trochu kazil celkový dojem, dnes už ale tuším co znamená. Resumé: Kdo chce vidět inteligentní postkatastrofický snímek, má možnost.

Upírský neowestern, který nemá žádnou chybu. Bill Paxton, Jenny Wright, Lance Henriksen. Cigára. Osmdesátky. Nejlepší upířina ever. Kult.

Easy Rider horrorového žánru. - Srovnání mezi kultovní road movie ze 60. let a debutem Tobe Hoopera možná neobstojí, ale jsem přesvědčen, že je zde více paralel než by se mohlo zdát. Texaský masakr je absolutní klasikou s výbornou atmosférou a gradací, je příjemně poznamenán dobou vzniku a přes jeho syrovost je vidět, že tvůrci filmu byli intelektuálové (i když evidentně na drogách). První zjevení retardovaného řezníka je esencí děsu, kanibalská hostina, které se (pochopitelně nedobrovolně) účastní hlavní hrdinka, je úžasně zinscenovaná freak show. Snímku dodává na vyjímečnosti také realistický dokumentární styl, který jej jasně odlišuje od pozdějších veselých vyvražďovaček 80. let. Film má spoustu pokračování, remaků a napodobenin. Z tehdy inovačního vražedného nástroje (motorové pily) se časem stalo dokonce jakési klišé, ale originální Texaský masakr je udělán tak dobře, že nemůže být nikdy žádným klonem překonán.

Nikdy nikdo už podruhé nezfilmuje tuhle knihu.

"Igrayne, dance!" Nejlepší fantasy všech dob. Opus magnum! Teprve po zhlédnutí tohoto po všech stránkách fenomenálního skvostu v kině (bylo to někdy v roce 1984) jsem se začal o filmy opravdu zajímat. - - - Chtěl bych tu nechat vzkaz všem, kteří se tak rádi posmívají jisté mnohokrát propírané scéně. Tady přece nejde o žádný prvoplánový sex v brnění. Ta scéna má zřetelně symbolický význam. A to dokonce několikanásobný. Nejde o realistický záznam sexuálního styku, nemá to ani nějak markantní erotický účel. Smysl hledejte jinde. Podívejte se na tu scénu pořádně, a zkuste tentokrát použít i mozek. Uvidíte nejen sex, ale i smrt. Akt plození se prolíná s aktem umírání. Agónie a extáze, rozkoš a bolest. V ten samý moment, kdy je počat nový život, starý odchází. Něco končí, něco začíná. Tato a mnohé další scény v Excaliburu disponují fantastickou gradací a velkou emocionální silou. Vidět v tom pouhý sex může jen duševní nebo citový omezenec, případně člověk, kterému je zcela cizí schopnost vnímat určité věci v jiném, než technicko-materialistickém kontextu. - - - Často nalézám v komentářích kritiku dialogů. Postavy prý vypouštějí z úst samé blbosti. Nuže, i pro takové zmatené jedince mám vzkaz. Chcete vyčítat básnikovi, že používá básnický jazyk? Chcete kritizovat legendy, že mluví legendárně? Všímejte si raději toho, co se v tom filmu říká doopravdy, ne toho, co napsal nějaký neumětel do českých titulků nebo co tam narychlo nakdákali dabéři. A uvědomte si, že postavy používají mluvu, která určitě není z vašeho světa.- - - Poznámky rozumbradů o ledabylé režii (která je ve skutečnosti naprosto precizní), či dokonce o jakémsi disco stylu (cože?), případně chytráčkovské "postřehy" o kouřících rytířích nechám raději úplně stranou. Raději uvedu své oblíbené momenty. A těch je hodně ("We'll use the old ways."), ale ten nej se odehraje přesně v polovině, kdy Merlin najednou přeruší všeobecný rachot, film se na okamžik jakoby zastaví a Merlin promlouvá (k hrdinům filmu a zároveň k divákovi): "STAND BACK! Be silent! Be still!... That's it... and look upon this moment. Savor it! Rejoice with great gladness! Great gladness! Remember it always, for you are joined by it. You are One, under the stars. Remember it well, then... this night, this great victory. So that in the years ahead, you can say, 'I was there that night, with Arthur, the King!' For it is the doom of men that they forget." - - - Upozornění: TV zabíjí Excalibur. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je sledovat ho s dabingem na malé obrazovce; nejlepší věc je vidět jej v originále na velkém plátně.

Kontroverzní, ale velice zajímavý a vzrušující počin. Tinto Brass úspěšně (a odvážně) namixoval historický snímek s pornofilmem. V tomto provokativním duchu pokračoval i při obsazování rolí: V těch hlavních se představují kvalitní shakespearovští herci (Helen Mirren, Peter O´Toole) a ve vedlejších (neboli "rolích na tělo") zase modelky z Penthousu. Tehdejší idol mladých rebelů, Malcolm McDowell, byl pak jako Caligula vyloženě trefou do černého. Tak sympaticky drzé filmy dnes už (alespoň v hlavním proudu) nevznikají.