Mr.Apache

Tvůrci Texas Chainsaw Massacre a E.T. se sešli, aby vytvořili "něco mezi tím". Vznikl asi nejvíce pozitivistický horror všech dob. Je skvělé, že někdo dokázal natočit takový veskrze milý, příjemný a vtipný snímek, který zároveň (pozor!) od začátku do konce zůstává naprosto regulérním horrorem, se vším všudy. Zmáknout něco takového, to je podle mě ukázka pravého mistrovství. A pánové Hooper a Spielberg se tady skutečně rozšoupli. Kromě toho, že je to výtečný horror, je to i film, který dokáže vyvolat v divákovi velmi příjemné pocity. Včetně strachu, samozřejmě: V momentě, kdy malá Carol Ann pronese to své nezapomenutelné "They're here", zamrazí snad každého. Vše výše zmíněné dělá Poltergeista vyjímečným dílem. A zřejmě to i vysvětluje, proč patřil tenhle film v 80.letech k vůbec nejůspěšnějším. PS: Ještě jednou věcí je Poltergeist vyjímečný. Ovšem prozradit to, by byl megaspoiler. :-)

Jak to dopadne, když v 80. letech natočíte něco, co vypadá jako naturalistický příběh z třicetileté války s nádechem fantasy, obsadíte do toho Hauera ve vrcholné formě, a Jennifer Jason Leigh, která se za ním (úspěšně) snaží v ničem nezaostávat, a přitom všem jste mladý talentovaný režisér, a fakt se hodně snažíte... Rutgerův žoldák Martin se jen tak nezapomíná a vůbec je to celkově velmi silná záležitost. Po Excalibru a Barbaru Conanovi nejlepší film z 80. let, ve kterém se nějak používají meče.

Zlatá 80. léta. Hauer působil jako zjevení a Jennifer Jason Leigh je prostě Jennifer Jason Leigh. Proč tomu ubírat body?

Označit roli Malcolma McDowella, který si prakticky celý film ukradl sám pro sebe, za menší (jak zde sugeruje xander) je hodně odvážné tvrzení. Neboť je téměř jisté, že po letech vám z toho filmu nezůstane v hlavě nic jiného, než právě McDowellův choromyslný esesman. Jeden z nejsilnějších šílených záporáků v dějinách kinematografie. [Dal bych za čtyři, ale Malcolm si tu hvězdu navíc pro tenhle snímek vydupal.]

Psychologicko-romantické drama o čerstvém vozíčkáři, který se snaží vyrovnat se svým neštěstím. Malcolm McDowell byl v 70. letech v nejlepší formě, a ochrnutého mladíka zahrál excelentně. V těch časech ať hrál cokoliv, vždycky jste z toho cítili toho rebela, co v něm vždycky byl. V úvodu jsem Raging Moon označil mimo jiné za film "romantický". A ten pojem si dnes lidi běžně pletou se slovem "sračka", když tak koukám, co všechno je tu pod touhle škatulí vedeno. Ovšem přes to žánrové zařazení, i přes výše nastíněné téma, nečekejte žádné citové vydírání ani laciné žebrání o slzy. Podobné záležitosti se musí umět podat, a v tomhle případě se umělo... hodně.

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.]

Tohle byl za totáče jeden z mála důvodů, proč jednou týdně usednout před bednu a pustit si tu naši socialistickou TV. Normálně by to bylo tak za 4 hvězdy, tenkrát by mě ale ani nenapadlo takhle škudlit. [Při sledování horroru Anatomie jsem si vzpomněl, že mám Doktora na videu, ještě od doby co běžel v ČT naposledy. Pustil jsem si pár epizod, a pořád to má grády.]

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.]

Kdyby byl ten film natočen tak v 50. nejpozději v 60. letech, byl by dodnes určitě uznáván jako velice povedená fantasy-pohádka pro děti. Ale dnes už máme trochu jiná léta a tohle absolutně neobstojí. A přitom jde o materiál, do kterého kdyby se někdo nebál pořádně zasáhnout, dalo by se z něj vytěžit myslím opravdu hodně. Kdyby se tvůrci nechali trochu poučit od Jacksona. Ale oni ne (i když třeba já jsem to hodně očekával). Tohle všechno se přece dalo zpracovat v daleko svižnějším stylu. Ale někdo se tu řídil podle hesla co se vleče neuteče. A nic neuteklo. Ani těm co si tenhle snímek nechali ujít... O tom že zde neukápne ani kapka krve už se napovídalo dost, a neomlouvá to ani známý argument "je to přece film pro děti". Neříkám, že se tu nenajdou silné scény, a že jsem se v průběhu jenom nudil. Pokud si ale myslím, že je na tom filmu něco špatně, určitě se mnou nesdílí názor ty spokojené davy diváků po celém světě. A tady se dostáváme k hlavnímu problému. Úspěch Narnie totiž vůbec není dobrým znamením pro budoucnost fantasy filmů. Je to znamení, že se vyplatí investovat do neškodné, na děti orientované fantasy produkce, a tím pádem (pokud někdo rychle nenatočí úspěšný fantasy krvák) to půjde s tímhle žánrem zase pěkně z kopce. A to už tu jednou bylo. Po úspěchu kvalitních filmů, jako Excalibur nebo Barbar Conan na začátku 80. let paradoxně nastal úpadek žánru, způsobený záplavou laciných napodobenin. Teď, po zázračném oživení způsobeným Jacksonovou trilogií, hrozí opětovné vyšumnění v podobě hezkých, nudných a skrz naskrz politicky korektních pohádek pro spokojené masy... Po tak velkém úspěchu první zfilmované knihy o Narnii, budou asi natáčet i ty další. Na ty už ale do kina nepůjdu.

Hodně mi to připomnělo Tesis od Amenábara. Ten byl o studentech filmařiny, kteří mezi sebou odhalí lidi točící snuff, v Anatomii zas medici provádějí neetické experimenty na lidech. Jinak je podobnost mezi těmi filmy značná. V podstatě jakoby jste sledovali totéž, jen trochu jinak a v jiných reáliích. Zatímco Tesis tu byl o čtyři roky dřív, Anatomie je zas větší sranda.