zputnik

ABECEDA = depresivní noční můra od A do Z. Jde o spojení animovaného a hraného filmu. Vše je velmi nezvykle, avantgardně zpracované. Tento film skutečně není určen dětem! Dětem nepouštět, ani o něm zbytečně nevyprávět Poznámka: v hlavní a jediné roli tohoto filmu se objevuje Lynchova první manželka - Peggy Lynch.

1. Mám rád road-movie. 2. Mám rád psychologicky laděné filmy. 3. Mám rád realisticky (byť někdy syrové a drsně) ztvárněné filmy. 4. Mám rád kvalitní filmovou tvorbu. 5. Mám rád skandinávskou tvorbu. A všechno toto mi snímek ABERDEEN nabídl. A nabídl toho ještě podstatně více. Jako „bonus“ přidal například zajímavé zamyšlení nad destruktivními následky alkoholismus (absence sebekontroly, ztráta sebeúcty i úcty od druhých etc.). Poznámka: Stellan Skarsgård coby věčně opilý otec Tomas se své role zhostil vskutku s plnou vervou. Takhle nějak si představuji „ubíjející“ alkoholismus - závislost, která ničí nejen samotného „notorika“, ale také jeho (nejbližší) okolí.

Čekal jsem "intelektuálštinu" a nakonec se z toho vyklubal dobrý, chytrý, humorný a inteligentní (byť lehce překombinovaný) snímek. Uf, je to asi dost těžký "úděl" natočit snímek, který by byl dostatečně chytrý a originální... a zároveň neobsahoval "pachuť" přechytračené blbosti. Charlie Kaufman i jeho fiktivní bratr Donald zvládli scénář na výbornou a Spike Jonze ho následně stejně tak výtečně převedl do filmové podoby. Na perfektním výsledném efektu mají "lví podíl" také herci. Nicolas Cage, Meryl Streep, Chris Cooper & comp. předvádí excelentní a přesvědčivé herecké výkony. A tak herecké výkony spolu s výborným scénářem, celkovým zpracováním a hudbou dotvářejí výborný pocit z filmu, který se nezaměřuje pouze na otázku JAK?, ale také pátrá po něčem hlubším... a snaží se odpovědět na otázku PROČ? Dle mého (silně subjektivního) názoru dává snímek zdařilé a moudré (i když leckdy skryté) odpovědi. Snímek navíc obsahuje výborné vtípky a ironické narážky na vše, co se točí kolem filmu (viz scénář k Donaldovu filmu atd.). Poznámka: A stejně je to zvláštní a leckdy dost ubíjející - ta neustálá honba za originalitou.

Snímek AMÉLIE Z MONTMARTRU osobně považuji za filmový klenot - výborné herecké výkony, neskutečně roztomilá Audrey Tautou, krásná atmosféra filmu (hra barev, stínů etc.), perfektní a bezchybná práce s kamerou, excelentní scénář, řada nevšedních a geniálních filmových nápadů a "vtípků", citlivě podaná a moudrá myšlenka, krásná francouzská hudba etc. Podobně jako ve snímku DELIKATESY i tentokrát Jean-Pierre Jeunet využívá prvků absurdity - vše však ve velmi citlivé míře. Snímek tím "nezabředává" do efektní fantasmagorie (viz výborný snímek DELIKATESY), ale získává na půvabu, kouzlu a humoru. Shrnuto a podtrženo: Jeunetův opus AMÉLIE Z MONTMARTRU je nevšedním filmovým zážitkem, který svým obsahem i zpracováním pohladí po duši.

Snímek Sama Mendese AMERICKÁ KRÁSA se „točí“ okolo jedné normální, americké, „středostavovské“ rodiny – rodiny Burnhamových. Snímek ukazující, že i na „americké kráse a idylce“ není vždy vše tak třpytivé, zářivé, skvělé prostě: cool. Z dálky – z ptačí perspektivy – snad může vše vypadat v pořádku; při bližším pohledu však člověk (divák) nachází řadu trhlin, škrábanců a prasklin. Představit divákům dílo, které by bylo vyvážené a realistické (tj. bez glorifikace či démonizace americké společnosti, kterému bohužel někdy podléháme; či bez „černo-bílé“ charakteristiky postav), je úkol nadmíru obtížný. A Sam Mendes se toho úkolu zhostil výtečně. Silnou devizou tohoto filmu jsou také perfektní herecké výkony – Kevin Spacey (coby „rozverně rezignovaný“ otec a manžel, který se již smířil se svým údělem), Annette Bening (coby uvědomělá, cílevědomá, puntičkářská a hysterická matka a manželka), Thora Birch (coby zmatená a frustrovaná dospívající dcera), Wes Bentley (coby „kliďas“, který to však v životě nemá vůbec lehké) atd. (onen výčet herců a hereček by mohl pokračovat až do posledního žáka (komparsisty) typické americké „high school“). Shrnuto a podtrženo: Sam Mendes předkládá výjimečné dílo, na které se divák nepodívá 1x či 2x za život, ale průběžně ho během svého života vyhledává znovu a znovu.

Vzhledem k tomu, že při odběru krve musím předem upozornit sestřičku na mé "odběrové nevolnosti"... a že jehlu mi může píchnout až po mých slovech: "Tak už teda můžete.", jsem byl v lehce neklidném očekávání, co se mnou tato "anatomická exkurze" udělá. Dokonce jsem uvažoval i o kýblu, který by při nenadálých stavech posloužil jako "kápézetka". Lenost naštěstí zvítězila, kýbl zůstal v koupelně... a já si po shlédnutí vítězoslavně řekl, že jsem si aspoň ušetřil cestu. Snímek mě totiž nechal chladným jako mrtvolu v márnici. Nebyla tam snad jediná výrazná scéna, která by se mnou pohla... a tak jsem si lehce znuděně chroustal chipsy a dumal na tím, jak nepovedeně může být zpracován vcelku zajímavý námět. Shrnuto a podtrženo: klasické béčko, které obsahuje všechny možné "tradiční postupy" a béčkovské fígle a lekačky... ale kterému chybí to podstatné a nejdůležitější - napětí. Poznámka: Při scéně z policejní stanice jsem měl pocit, že se do ANATOMIE přimíchal sample ze seriálu "Malý pitaval z velkého města". A alespoň jeden klad závěrem: Konečně někdo, kdo se nebojí říct, co jsou to ti lidé z AAA Auto ve skutečnosti zač. ;o)

Poutavě zpracovaný snímek Jane Campion (PIANO) o významné novozélandské spisovatelce Janet Frame. Příběh o smutku, naději, zklamání, smiřování se s nepřízní „osudu“, studu, frustraci, trémě, štěstí, smrti, nemoci, bolesti, radosti příběh o hledání a nalezení životní vyrovnanosti a síly. Shrnuto a podtrženo: snímek, který obsahem i formou zpracování stojí za shlédnutí.

ANEUN YEOJA (a mám níže uvedený pocit i z jiných jihokorejských filmů) překvapuje netradičním příběhem. Nevím, jak a proč to ti Korejci dělají, ale příběh je naplněn tolika netradičními postupy, že divák jen čučí. Nevím, jak to vlastně popsat - nejde o typickou překombinovanost. Příběh je vlastně velmi prostý, ale to, co jednotlivé filmové postavy během filmu zažívají, je tak neskutečné a na pomezí reality... a přesto to vše tak trefně zapadá do sebe a vytváří tu správnou atmosféru. A když se k tomu připočte netradiční způsob natočení, skvělá hudba, která je nasazena vždy tak trefně, že mě dokáže dojmout k slzám, i když je na plátně třeba jen psík u misky s Pedigree, tak musím opět před Jihokorejci smeknout. Shrnuto a podtrženo: Korejci jsou dříči a jsem za to rád. Člověku se tak dostává netradiční zážitek s decentně předloženou myšlenkou, příběh plný citu (byť nemusí jít přímo o emocionální nářez) i humorných situací... prostě film, na který je radost se koukat.

Obsahem i formou výborně zpracované příběhy, které nabízejí nové a netradiční pohledy na téma simulace, manipulace, vztah: člověk versus umělá inteligence atd. Zvláštní pozornost si zaslouží vizuální stránka snímku, z níž jde mnohdy cítit „comicsový feeling“. Poznámka: nutno vidět pro hlubší pochopení „historických souvislostí“, důležitých událostí i drobných detailů, které se dějí v simulaci i mimo ní.

ARIZONA DREAM je dalším "hutným" Kusturicovým snímkem o "dospívání", naplněných/nenaplněných snech, zamilování či lásce, prvních "procitnutích", bolestech atd. Přestože se děj odehrává na "vyprahlém kusu" USA, tak snímku opět nechybí jihoslovanský temperament a jakási "kusturicovská živočišnost". Vedle perfektního natočení, výborně zpracovaných intenzivních dějových gradací či skvělých hereckých výkonů obsahuje i tento Kusturicův opus dokonalou hudbu.