Beckett51

Na můj vkus až zbytečně moc dlouhá první "válečná" polovina. Kdyby se film většinu času zaměřoval na soudní proces a problémy v rámci etických a morálních dilemat souvisejících hlavně s Clausovo rodinou, sedlo by mi to mnohem víc. Stejně tak kdyby byla výraznější hudba a trošku méně "naturalistický" střih, který měl zřejmě dodat pocit autenticity a reálnosti, ale spíše mnohdy zabil veškeré emoce. Pochvala budiž směřována k hereckým výkonům a skvělé režii.

Pravděpodobně jedna z nejlepších knižních adaptací, co jsem kdy viděl. Film, který ctí film, na který navazuje, ale zároveň skvěle převádí na plátno knihu, podle které je, a napravuje Kubrickovo "hříchy", které se Kingovi na první adaptaci Osvícení nelíbily. Skvělé obsazení (Rose, Danny, Crow a Grandpa Flick neskutečně skvělej casting), boží kamera, neskutečně vyřešenej zvuk a hudba (zase skvělý odkazy na knihu a Kubrickovo film), parádní změny ve scénáři, který rozhodně celej příběh nedegradujou, ale opět odkazujou jak na knihu, tak na Kubrickovo Osvícení a spousta dalších detailů, který mi jakožto Kingovo fanouška přiváděly miniorgasmy. Všechna poklona Miku Flanaganovi - dokázal totiž natočit film, který nejen že ctí Kingovo svět jako takový, ale především vychází vstříc jak fanouškům knihy, tak i fanouškům Kubrickovo hororu, který je bezpochyby skvělým filmem, ale velmi špatnou adaptací, a toho všeho si režisér a scénárista Doktora Spánka byl velmi vědom a dokázal z toho vytřískat i to, co jsem si nikdy neuvědomil, že by se dalo. Navíc je film natočený takovým způsobem, že i bez znalosti Osvícení (knihy i filmu) z toho může být plnohodnotný a hlavně srozumitelný filmový zážitek. A takový film jen tak někdo natočit nedokáže. Díky, Miku, a těším se na další Kingovku. ... “The world's just a hospice with fresh air.”

Parádní režie, casting a kamera, je to pomalé, atmosférou strašidelné, napínavé a symbolická rovina příběhu skoro na úrovni Midsommaru. Chápu, že někoho to mohlo nudit - o to víc jsem však rád, že jsem v tom dokázal najít pro mnohé skrytý masterpiece.

Premiér Jaromíra Soukupa je tak revoluční dílo, že by si zasloužilo zařadit na PornHub pod zbrusu novou kategorii spadající do odvětví BDSM. S tím rozdílem, že BDSM by mělo přinášet určitou formu potěšení - Premiér přináší pouze tu bolest.

"Most of us don't want to change. What we do want is sort of modifications on the original model. We keep on being ourselves, but hopefully better versions of ourselves. But what happens when an event occurs that is so catastrophic that we just change from one day to the next? We change from the known person to an unknown person, so that when you look at yourself in the mirror, do you recognize the person that you were, but the person inside the skin is a different person? So that when you go outside, the world its the same, but now you are a different person, and you have to re-negotiate your position in the world."

Skvěle natočený a parádně ohudebněný - o tom žádná. Dokonce i herci se většinou snaží hrát. Smutný je na tom ale fakt, že nemají co. Scénář je totiž plnej klišoidních replik a okoukanejch situací (s výjimkou asi dvou), který prostě svým obsahem nemají šanci zaujmout. Celej film mi tak bylo vcelku jedno co se se Sansou stane, protože vývoj jejího charakteru mi přišel hrozně zkratkovitej a nevěrohodnej. Škoda. První X-Meni za posledních třináct let, u kterých vím, že se na ně znova nejspíš nikdy nebudu chtít podívat.

Velice příjemná motivační jednohubka (pro mě díky hudbě možná i dvojhubka), která správně nakopne, rozesměje, rozesmutní, rozveselí a hezky přileje čaj do hrnečku našich snů, který má málokdo z nás plný. Pár scén bylo sice (i přes skvělou hudbu) dost cringe, ale kupodivu mi to ani nijak výrazně zážitek nezkazilo... naopak to tam svým vlastním způsobem jaksi pasovalo. Why not.

Jako konceptuální sbírka videoklipů ok, ale jako film to prostě nefunguje. Normálně bych dal asi dvě, ale mírně nadhodnotím kvůli vizuálu, kterej byl prostě vypiplanej a kvůli tomu, že je tam vidět, že nehledě na to, že jako film je to hodně průměrný (hlavně co se hlediska režie a scénáře týče), to muselo dát fakt šílenou práci a jistá hloubka v jednotlivých tématických scénách je. A taky kvůli tomu, že je to debut, žejo. Nefanoušci Melanie si mohou v klidu tu jednu hvězdu odebrat.

Jedno z největších seriálových překvapení za posledních X let a pro mě osobně zřejmě nejlepší fantasy od Pána Prstenů. Neskutečný (!!) vizuál, fantastická hudba, Komoří, humor, dabing, napětí, Komoří, emoce, kamera, Komoří, podlingové, Komoří, ... Rozšíření světa, který původní film jen zlehka načrtnul kvůli omezené stopáži, se zde tvůrcům povedlo opravdu neskutečně. Postavy z filmu dostaly více prostoru a tak se mohly dostatečně vykreslit a díky tomu si s nimi utvořit patřičný vztah, a nové postavy byly ve velké většině také naprosto skvělé. Nejvíc mě ale uhranulo naprosto neskutečné propojení loutkové animace s těma digitálníma. Nikdy jsem z žádného fantasy necítil takovouhle pohádkově-fantasy atmosféru, jako z tohohle. Občas jsem si vzpomněl na Pána Prstenů, občas na Nekonečný příběh, občas na Labyrint, ale pořád tam bylo něco... víc, co jsem nikde jinde neviděl. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale mám pocit, že původní film vznikl právě proto, aby se o skoro 40 let později mohlo natočit tohle mistrovské dílo.

Korejský (a obecně asijský) filmy nikdy moc nebyly můj nejoblíbenější šálek saké (ano, jsem si vědom toho, že se jedná o japonský výraz) a spoustu z nich jsem kvůli poměrně odlišnýmu přístupu filmování spíše protrpěl.Tenhle film se zezačátku - ač byl tématicky zajímavý a mně blízký - tvářil podobně. Divný postavy, komediální scénky a situace, který by běžný žrout popkulturního západního filmotvůrství označil jako cringe, a podivné zmatky v ději. Postupně se však všechno jaksi začalo slévat do sebe, ubylo divných scén (nebo jsem si na něj jenom zvyknul), atmosféra se postupně zhutněla a postavy se začaly lépe rýsovat. Po dvou hodinách filmu jsem si říkal, že už mě nemá co překvapit a to bude průměrná čtyřhvězda i přes to, že poslední půlhodina bude vata a titulky. A potom mi tvůrci zavřeli hubu, protože v závěru rozjeli takovej napínák, kterej si směle hraje s divákovým očekáváním a znásilňuje ho tak, dokud už neví, co si myslet, že jsem hltal každou vteřinu. Čistých pět to sice není (některý věci mi díky závěru úplně neseděly, ale to bude asi spíš o vkusu než o věcný kritice), pocitově bych se cítil spíš na hodně silný čtyři, ale jelikož je tady film v modrých číslech a sám o sobě mě neskutečně překvapil, velmi rád zaokrouhlím nahoru.