SC

Naprosto zbytečný film, který nemá co přinést, a tak „jakože meta“ nostalgicky vytahuje scény z předchozích dvou a pošlapává jejich odkaz. Díky, nemám zájem o těch pár ušmudlaných vtipů a Clerks pro mě budou vždy mít jen dva díly s happyendem.

Najednou se i prequely zdají jako promyšlené a zábavné filmy. Georgi, promiň!

Příště úplně bez lidského elementu, a bude to super. Tady zamrzí, že to fakt nejsou jen dvě hodiny toho, jak se Godzilla mlátí s ostatními kaiju, a pořád tam lezou do záběru nějací ňoumové z komparzu.

Milé překvapení. Chybí tomu krůček k nesvázané brutalitě a komickým situacím z podobného Hardcore Henry, ale i tak jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

Pokud je první Jurassic World soft-reboot jako Force Awakens, tohle je bezpochyby Last Jedi. S plačícím raptorem místo létající Lei.

Do zábavné rodinné hry „Natoč nejhorší Star Wars“ se zapojuje další soutěžící, který se neštítí vůbec ničeho. A i když byla jeho záměrem dekonstrukce ságy a naštvání fanoušků, ve výsledku se mu tenhle mistrovský plán sesypal pod rukama a vzniklo něco, co je nejen nudné, ale hlavně je to pořád to stejné. PS: Pokud z tohohle Spáčilka odešla po supermanovské scéně, pošlu jí puget s věnováním, protože má rozum.

Třetí Thor je tím, čím měli být druzí Guardians. Zdaleka ne dokonalé, ale zábavné pokoukání, které se sice nevyhnulo marvelovským klišé ani dětinštějším vtipům, nicméně překvapivě funguje a člověk nemá nutkání odejít z kina/z tohoto světa jako v případě baby Groota.

Zatímco vizuálně je Blade Runner 2: Electric Boogaloo jedinečný, ostatní aspekty jsou tuze generické a bezpochyby jim vévodí Zimmer, který před pár lety nahodil autopilota a teď jen občas máčkne čudlík pro zesílení bas. Protože to dnes očividně stačí na „11/10 would brrrm again“ soundtrack. Příběh jakž takž a celkově je to lepší pokračování po 20 letech jak Nemocnice na kraji města a Star Wars, ale tím to hasne. Popravdě však doufám, že Villeneuve natočí reboot Duny, to by mohlo být žrádlo.

Style over substance. Wright onanuje u stříhání akčních scén do rytmu pečlivě vybraných songů, ale zapomíná na postavy, děj a vlastně vše kolem.

Barevnější, infantilnější, nudnější a s trapnějším humorem. Dle ohlasů prostě skvělé pokračování! Nu což, někdo rád vdolky a někdo zvracejícího Groota. Já (k mojí smůle) patřím do první kategorie…