Tosim

VY POŘÁD S TÍM JÁGREM... Druhá řada jde na vyprávění jinak, do jisté míry obyčejněji a v podstatě se stejným účinkem, jako ta první. V civilním pojetí ve stylu "seznámení s případem - dokazování - vsuvka z Klosova soukromého života - pokračování soudu - různá skrytá fakta případu - pointa" (ne nutně v tomto pořadí) dokazuje, že není třeba všemožných kejklů, ale stačí realita, podpořená adekvátním dějem, herci a režiséry a na kvalitu je zaděláno. Vychází z naší reality, dotýká se každého z nás a druhá řada má i jako celek sympatický a překvapivý konec. 90%.

Opravdu velká škoda. Zběsilé, umluvené, bez možnosti představit víc postavy, nebo se do nich vcítit. Barevné a veké, začátek v Jeruzalémě bych úplně vypustil a věnoval se hlavní lince. Nejemocionálnější Poirot s opět jiným přístupem k lidem ve vlaku, ale co je na tom, když lidé, kteří klasický film neviděli tolik, jako já (i snímek s Suchetem je famózní), budou po téhle jízdě nahoru a dolů říkat něco jako "Agáto, ty už to nehul." Chtělo jen trochu zpomalit a vše ve filmu by působilo opravdovějším dojmem.

Kpt. Exnera znám pohříchu jen z filmových adaptací (Poklad byzantského kupce je vynikající!), ale přesazenost do jiných let z toho seriálu kouká. Exner chodí pomalu, rozvážně, případy jsou natažené na dva díly, stylová hudba má jen dva, tři motivy. Ale kapitánovi kolegové jsou vtipní a Vicu nejde nemilovat. Na rozdíl od trapného Tofiho. Doufejme, že prima nebude zkoušet nějaké pokračování, které nemá z knihama nic společného, to by byl skutečný průšvih.

Tzv. malé filmy nestíhám už sledovat vůbec, tenhle tip od kolegy jsem ale zhlédl. Dočkal jsem se klasického filmu, se spoustou náznaků a delších, pro herce vděčnějších scén. Film má zajímavý výchozí námět a zpracovává selhání jednoho z páru v podstatě nadčasovým způsobem. Závěr ten, že nám mužům to jde spíše v davu, vám nemusí dojít hned, ale potěší. Aspoň něco.

70%. Pomáhání je mému srdci bližší, než bezbřehé strašení vším a ze všeho, proto se zdráhám nazvat aktivisty fanatiky, ale je škoda, že režisérka zvolila "jen" metodu pozorovací, škoda, zajímal mě víc proces odmilování Češky a muslima. Každý si ale může udělat svůj obrázek sám, pro mě je například naprosto nepochopitelné, vystavět, jako Konvičkovci, veškerou svou aktivitu (je jedno, zda společenskou, kulturní, či politickou) pouze a pouze na strachu. Ale - zase to ale, je zajímavé sledovat, do jakých tristních hodnot hodnot se naše společnost za těch pár let dostala. Zrovna dnes pár fašounů přepadlo v pražské tramvaji černocha. Proč asi?

Asi jsem stále v zajetí Sequensova Atentátu (i když jej rozhodně neadoruji) a ne, že by museli toto téma točit výhradně Češi, ale film mě do svých spárů nechytl dostatečně. Chvílemi vyvanulé, za Dornana to zachraňoval Murphy, i když ten ženský pohled na atentát se mi líbil. 70%, za závěr, jako u mnoho ostatních.

Další Scorseseho promyšlený exkurz do určitého uzavřeného světa. Spolu se scénáristou a romanopiscem Nicholasem Pileggim vyprávějí o lidech, kteří jsou ke konci svého honu za prachama a požitky už jen směšní. Dost mi to připomnělo Vlka z Wall Street. Tři hodiny opravdu nejsou skoro nic, paradoxně je snímek často tolik nabit dějem, že divák nestíhá sledovat vše. S tou psychologickou propracovaností bych si nebyl tak jist, tvůrci se moc nevěnovali tomu, jak události působily na Rothsteinovu dceru, což by mě dost zajímalo.

S Agathou to mám tak, že jsem minimum četl a většinu viděl. Ale o tomhle románu vím, jak dopadne, ačkoli jsem ho nikdy v ruce nedržel. Takže jsem jen celou dobu čekal, jestli dopadne fatálně anebo tak, jak ho autorka upravila pro svou divadelní hru. Nejdřív jsem dal absolutní hodnocení, ale pak jsem si uvědomil, že jsem během celého sledování kalkuloval s tím, že dám víc, když to dopadne podle mých představ, takže jsem pak musel slevit. Jinak by ale takhle měly vypadat všechny ty temné adaptace paní Christie - paranoia, zločin a trest, výlet do vzpomínek, osudovost, prvotřídní herci (Aidan Turner!), nesmlouvavost ve zpracování, ději i konci. 90%.

Přiznejme si to na rovinu, to, co na filmu hlavně oceňujeme, je, že Marcel Bystroň dvacet let od TV Bomba stvořil něco, co má hlavu a patu, i když je to, jak poznali i ostatní, ehm, ehm, plagiát. Pan scénárista se dal poslední dobou na zakázky pro jiné režiséry, třeba je to cesta k tomu, že bude dělat klasické, občas vtipné, občas stereotypní filmy se současnými populárními herci. Ti se vyblbnou, diváci to ocení tím, že napíšou, že už viděli mnohem horší věci a everybody happy. 50%.

Jasnej důkaz, že i reklama může být (v Česku) umění. Spousta žánrů, spousta příběhů, humor a po skončení máte chuť na nějaký ten filmový festival vyrazit osobně.