Tosim

Sám se tomu divím, ale Dezertér se mi líbil víc. Hlavně to bude lepším zacílením na dobu, ve které se druhý snímek odehrává a poté hlavním hercem. Jiří Macháček je výraznější a lepší, než Ondřej Sokol, který se téměř celý díl plaše díval na Aňu Geislerovou a kolem nich, tu očividněji, tu méně, proplouvala válka. Tady se doba v životě hrdinů odráží podstatněji, je přítomno více třecích ploch i více humoru. Obezřetných 70%.

Jen mě tak napadá - úlitby komunistickému režimu nebyly zločiny proti divákově inteligenci? Jinak, chca nechca, musím hodnocení Sanitky lehce poupravit. Stále platí, že píseň je osmdeátkově hnusná, vyprávění plné patosu a zvláštností, na Hubače dost. Sanitka nemá žádný historický dějový oblouk, nastane v něm vývoj co se týče postav i modernizace samotné záchranné služby, jenže bez zasazení do konkrétních let je to k ničemu. Eva Hudečková a Josef Karlík dost přehrávají, nejhorší je asi pořád zápletka kolem doktora Mádra a to už jsme zpět u úliteb a inteligence. Po těch letech mě ale velmi potěšilo, jak je postava Jandery nejednoznačná - drzý i k tehdejším autoritám, dovolí si vyslovit myšlenku, že nikdo není jen černý, nebo bílý, divák si není jist, jestli je jeho vztah k bývalé milence pouhým přátelstvím a podobně. Na nervy vám jde možná jen jeho připitomělý úsměv, když z něj všichni lámají, proč vlastně k té záchrance chce, přitom i největšímu blbečkovi musí být jasné, že chce zkrátka být u první starosti o pacienta. Otázkou do diskuze je, jestli by se tehdy s touto povahou skutečně dostal tam, kam se dostal jako postava v seriálu. Jinak Režisér Jiří Adamec natočil dříve pár vynikajících věcí i spoustu blbostí (Dlouhá míle, Zkoušky z dospělosti), ale se současnými Cestami domů ze to opravdu nedá srovnat.

Já, jako fanoušek Sommersovy novodobé Mumie, mám u těch dalších pocit, jako kdybych je už viděl. Buď tyhle filmy používají stále stejné vyprávěcí postupy, nebo variují rovnou postavy a situace. Taky mi nejde na rozum, proč všude pořád čtu, že tahle mumie má navazovat na tu ze třicátých let, když odkazuje spíš k devadesátkám, kdy si tvůrci stejně z klasické Mumie vzali základ a přidali vtip a akčno. Snímek s Cruisem šlape, lehce jsem se smál, trochu dojal nad milostnou linkou, Crowe mě potěšil (dlouho jsem ho nikde neviděl), ale jinak není pro další reboot vůbec důvod. Prachy, sorry, já zapomněl.

Jiří Svoboda, takže film na téma samá tragédie, tentokrát se přidal i Vladimír Körner, aby nám v tomto lehce napínavém, leč neoriginálním filmu přiblížili hrůzy válek, nesmyslnost antisemitismu a smrt Boha (spoluscénáristou byl zřejmě Friedrich Nietzsche). 50%, všudypřítomné otravné houslové sólo už ke konci trhalo uši.

Poslední část filmu už byla střelená a nelogická až moc, do té doby to šlo. Film je natočen na motivy stejnojmenné divadelní hry Antonína Procházky, leč odklání se od ní (což se dá pochopit), zachovává si ale v mnoha ohledech divadelní dikci a ztřeštěnost, což ve filmu nefunguje. Navíc linku s režisérem, který chce točit opravdové umění, nežeru tvůrcům kvůli tomu, že nám v příběhu číslo dvě představují produkty, aby fungovaly i v příběhu číslo jedna. Tím sami sebe shazují a podceňují diváka. Škoda.

Film v mnoha ohledech zajímavý. Celkovým přístupem ke složité látce, vizuálem, mnoha zrychlenými či vtipnými scénami, který ale v prostředku zpomalí a je nudný. Nic víc bych proti němu neměl, protože konec je opět našlapaný a já se (doslova) probudil. Škoda, (historické) ani fantasy filmy mě nijak zvlášť neberou a tady jsem si myslel, že mě král Artuš (zde v mnohém připomínající Robina Hooda, jen bohatým nebere a chudým nedává) chytne více.

Horor podle klasické šablony, kdy "něco" tušíte a nevíte co. Až do určitého okamžiku. A horor s vážným podtextem, což není běžné. A s celkem obyčejným finále, které ale hrdina nekompromisně vyřeší, což je velice osvěžující. A navrch Catherine Keener v pro ní netypické roli.

"A jak se vám spolupracuje s režisérem Svěrákem?" "No tak...ano, ale svůj příští film bych už raději dělal s někým jiným." Všude tam, kde jde o technickou stránku věci, Jan Svěrák věci zvládá levou zadní. Děj mi však nejvíce ze všeho připomínal variace. Samozřejmě na Obecnou školu (90% obsahu), cimrmanovský humor (vtip s dvěma bránami hřbitova), Tři bratry (stylizované pohádkové Edovy představy). Variace, které působí jako klasická práce dua Svěrákových, ale jsou už vyvanulé, neodtažené a mnohokrát viděné. Pro všechny zasvěcené, diváky nevyjímaje, by bylo dobré, kdyby dalším v řadě pro Jana byl Bellow a pro Zdeňka klidně ta současnost. I když ho podle jeho slov nebaví, kdysi mu šla (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Odměnou pro diváky by bylo minimálně překvapení.

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho.

Když jsem viděl snímek v premiérách, nabyl jsem dojmu, že to něco pro děti... Už dlouho jsem neudělal takovou botu. Byl jsem zasažen přímo na solar plexus a hltal scény napínavé, vtipné a různé WTF momenty, u kterých jsem nevěděl, co je za hranou pro tvůrce, pro mě, zda si ze mě dělají legraci, anebo bych si srandu měl udělat ze sebe já sám. Jediná výtka - slyšet v každém filmu se špionskou tématikou hudbu, variující Barryho, je už poněkud otravné. 90%.