vurhor

Jako jo. Dobrej remake.  Ale že by se to vyrovnávalo kvalitě parádní šedesátkové verze, to se fakt říct nedá. Ten film má opravdu hodně velký štěstí, že ho vede zrovna Spielbergova zručná ruka. Výpravou, kamerou a tou vylepšenou/nablýskanou stylizací je to fakt hodně pěkná podívaná, nicméně i tak mi přijde, že originál byl o něco energičtější. Za největší fail ale považuju obsazení Tonyho, kterého ztvárnil přeceňovaný a necharismatický Ansel Elgort, jehož jsem nikdy nepovažoval za dobrého herce. Ale třeba naopak Anita byla hodně povedená, přičemž se i vyrovnala výkonu té šedesátkové, za co jako fakt klobouk dolů. Taktéž se mi líbilo, že Spielberg některé sekvence udělal velkolepější, skvělým příkladem je píseň America, která byla zcela bez pochyby vždy ten nejlepší song z celého muzikálu. Chemie mezi Tonym a Maríou však příliš silná nebyla, navíc mě mrzí, že film vynechal onu hezkou blbnoucí scénu z obchodu, která ono zamilované pouto mezi oběma protagonisty doplňovala zas trochu jiným způsobem než jen toužebnými pohledy a sentimentálními dialogy. Ve výsledku velice hezky natočený a nápaditý remake, nicméně od kvalit originálu má i tak poměrně daleko.  Jo, a taky mě štve, že Ice, který byl ze všech Tryskáčů vždy nejvíc cool, byl tak trochu okraden o svůj part v songu Boy, boy, crazy boy.  I mean, c´mon...  Slabší 4*

Během toho šíleně dlouhého 40ti minutového prologu, po němž se až tehdy rozjede hlavní děj, jsem několikrát uvažoval nad tím, že to vypnu a raději půjdu hrát Assassin´s Creed. Nakonec jsem ale vydržel. A jsem za to rád. Drive My Car je pomalá, smutná a emočně velice fungující podívaná, která vychází podle Murakamiho krásné povídky, jež se mi z jeho románu Muži, kteří nemají ženy líbila asi nejvíc. Je to především snímek o akceptování reality, pocitu viny a několika etap truchlení. Přesto to ale naštěstí zvládá nebýt až přespříliš sentimentální, což je ale obecně něco, co Japoncům v hraných filmech vždycky poměrně šlo (ale z nějakého důvodu jim to nejde v anime, hmm..). Paralely v ději s Čechovovo Strýčkem Váňou jsou zajímavé obzvlášť právě u toho důvodu, že se jedná o japonskou produkci. Navíc si to udržuje i moc hezkou rovnováhu mezi kvalitními dialogovými sekvencemi a "tichými" dlouhými záběry, se kterými naštěstí film rozumně šetří. Ta tříhodinová stopáž mi ale možná přijde přeci jenom krapet přepálená. Podepisuje se to především na tom, že některé sekvence uberou na plynu až příliš, přičemž divák pak ztrácí pozornost. Ve výsledku ale moc hezký snímek, který si tu oscarovou nominaci dozajista zaslouží.  Průměrné 4*

Hrozně jsem tomu chtěl přijít na chuť, ale podařilo se mi to jen částečně. Nightmare Alley je snímek, který má rozhodně parádní výpravu a po většinu času i působivou atmosféru. To vše navíc doplňuje i herecké obsazení, ve kterém je to jeden sympaťák vedle druhého. Obzvlášť Bradley Cooper zde předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry. První polovina se ale hrozně táhne. A i přestože si udržuje poměrně působivou atmošku, párkrát jsem si uvědomil, že se vlastně docela nudím. Film nabere mnohem lepší tempo poté, co se v něm představí postava Cate Blanchett. Vlastně si říkám, že kdyby snímek ubral na karnevalových sekvencích, zlepšilo by se mu nejenom napětí, ale určitá struktura vyprávění. Jakmile začne Cooperova postava jednat více za sebe, tak rázem jsem se na to koukal s mnohem větším zájmem. Guillermo del Toro tam dává hodně symbolů, občas se k nim ale natolik upne, že tím trpí samotný děj, který v rámci toho může připadat zmatečný. Ve výsledku je to krásně natočený film, který ale s člověkem vlastně příliš nehne. Ovšem konec to má parádní, to jako jo.  Lepší 3*

Nenechte se mýlit. Spider-Man: Bez domova není ani zdaleka nejlepším MCU filmem všech dob, jak lze různě zaslechnout na internetu. Je to především jedna obrovitánská fan service. Film si to ale moc dobře uvědomuje a nijak to neskrývá. I přes veškerou tu chválu online však ten snímek dělá spoustu věcí na klasickou marvelovku strašně průměrně. Akce? Na MCU průměr. Humor? Na MCU průměr. Hlavní děj? Na MCU průměr. Emoce? Lehký nadprůměr. Nostalgie? MASIVNÍ. Třetí Spider-Man v podstatě spojuje hned tři generace diváků, kteří v průběhu let vyrůstali se svými Spider-Many. Pro ty přesně onen film je. Pro nikoho jiného. Divák se tak dočká nejenom starých dobrých postav z předešlých filmových verzí Spider-Mana, ale také mnoha a mnoha odkazů na různé hlášky, situace, plus dokonce i memečka. Film se tak snaží diváka opravdu nemilosrdně bombardovat nostalgií a hraním na emoce, nicméně musí se uznat... že to funguje. Tempo má ten film vynikající, postavy mají charisma, plus obecně se na to zkrátka dobře kouká. Občas ale pokulhává logika v motivech určitých postav, platí to obzvlášť pro jednoho z dřívějších padouchů. Celkově ale rozhodně zábavná marvelovka, která však svoje průměrné aspekty a nedostatky zakryla opravdu nesmírně tuhou a téměř nepropustnou vrstvou nostalgie a již zmíněnou fan service. Ale přiznám se, že se mi taky při několika situacích vykouzlil úsměv na tváři. Celkově ze všech MCU filmů určitě lehký nadprůměr. Ta pětihvězdičková hodnocení mi přijdou přemrštěná, ale zároveň je vlastně chápu.  Slabší 4*

V podstatě taková teenagerovská verze Tenkrát v Hollywoodu. Akorát skromnější a bez plamenometu. Lékořicová pizza je především netradiční love story, která zároveň vzdává hold 70. letům ve Spojných státech. Hlavní protagonistické duo výborné, navíc se mi tím i potvrdilo, že Anderson umí zdatně psát i filmy komediálnějšího ražení. Ale i přestože jsou veškeré dialogy dobré a postavy zajímavé, docela mi vadila ona určitá bezdějovost. Dokážu pochopit Andersonovu touhu spíše se zaměřit na pocity a atmosféru, však přesně o tom jsou i některé jeho předešlé snímky, nicméně u tohoto typu filmů bych přeci jenom ocenil nějakou pořádnou dějovou strukturu. Člověk pak má pocit, jakoby by se ve filmovém vyprávění ztrácel, i přestože si vlastně moc dobře uvědomuje, co se děje. Celkově ale fajn podívaná s parádním hereckým obsazením, příjemnou atmoškou a vynikající hudbou. Stejně si ale myslím, že to je snímek, jenž ocení spíše američtí čtyřicátníci. Taky je hrozně divný vidět od režiséra filmů Magnolia a Až na krev příjemnou komediální love story. Je to skoro na stejném levelu, když jsem zjistil, že Craig Mazin, tvůrce Superhrdiny a Scary Movie, napsal Černobyl.  Slabší 4*

Taková norská Amélie z Montmartru pro publikum 16+. The Worst Person in the World je v mnoha ohledech jedno z nejzajímavějších a nejlépe napsaných romantických dramat poslední doby. Sice se to nevyhýbá určitým klišé, ale zase s tím umí dost dobře pracovat. Vlastně bych řekl, že ten film se především hodí pro pozdní dvacátníky (případně brzké třicátníky) bez dětí, kteří ještě stále se svým životem trochu experimentují, trošku se hledají, plus začínají mít onu menší depku z oné přibližující se životní hranice, jež určuje, zda se dá člověk ještě považovat za "mladého". Joachim Trier tak ve filmu mimo jiné zkoumá i onu absolutní nevyzpytatelnost lásky, co nás občas přinutí dělat věci, kvůli kterým si opravdu připadáme, jako ta nejhorší osoba na světě. A to i přes ono přesvědčení, že děláme dobrou a správnou věc. Výsledkem je tak velice milý film, který má hodně silnou první a druhou třetinu, ale v té závěrečné strašně ubere na plynu a zesentimentální, což mu vlastně hodně uškodí. A přitom to po většinu času jelo tak krásně. Obzvlášť "podváděcí" scéna na cizí párty byla kouzelná. A hlavní představitelka snad ani nemohla být vybrána lépe. Rozhodně velice slušný kandidát na Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. Průměrné 4*

Příjemně znepokojivý film. I přestože Síla psa v podstatě není thriller, tak dokáže v divákovi vyvolat pocit úzkostlivého napětí, které si mimo jiné snímek udržuje téměř po celou dobu. Vlastně jsem se i sám přistihl, že jsem při sledování dlouho nervózní, protože jsem čekal na to, až se tam stane nějaká strašlivá katastrofa. Svým ponurým/depresivním pojetím a vztahy mezi jednotlivými charaktery se ten film častokrát vlastně přiblíží blízko hranicím psychologického hororu, ale nikdy ji nakonec nepřekročí. Celé to dost připomíná Andersonův film Až na krev, přičemž se vlastně není čemu divit, hudbu k tomu totiž také dělal Johnny Greenwood, který se v těch depkařských skladbách asi fakt vyžívá. Atmosféru to má jak prase. A to nejenom kvůli zmíněné hudbě, ale i parádní kameře, u které je ta nominace na zlatého plešouna rozhodně zasloužená. A Cumberbatch taky skvělej. Letos je ta kategorie Nejlepšího herce v hlavní roli teda pěkně silná. Až na nějaký zbytečně utahanější sekvence a možná i trochu uspěchaný konec hodně dobrá podívaná, která ale rozhodně nebude pro masy. Průměrné 4*

Trošku promarněný potenciál. Vlastně by se mi asi mnohem víc líbilo, kdyby se to více zaměřilo na obě dvě ségry Williamsů, ne jejich tatíka, který byl v určitých částech fakt na odstřel. Král Richard si po většinu doby udržuje poměrně slušné tempo vyprávění, přičemž Will Smith zde zcela bezesporu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů celé své kariéry. Ta nominace na Oscara je zcela oprávněná. I přestože vlastně nejsem žádný znalec života obou tenistek, vlastně mě docela mrzelo, že film odšoupl tu mladší z nich tak trochu do pozadí, aby se primárně věnoval té starší. Textový epilog na konci, který ji zas vyzdvihuje do nebes, její nepřítomnost jen těžko nahradí. Sportovní film to vlastně zas až tolik není, spíše drama, které se zaměřuje na vztahy mezi jednotlivými členy rodiny Williamsů. Tudíž vlastně ani nějakého toho sportovního napětí, kterého si i já anti-sportovec často užívám, se divák moc nedočká. Posledních třicet minut ale velice pěkných, jen škoda, že velkou část doby film tak nějak divně pošlapával na místě. Lepší 3*

Aneb Co by se stalo, kdyby Česká republika byla světovou velmocí č. 1, plus Andrej Babiš byl prezidentem a premiérem zároveň. Don´t Look Up je po mnoha směrech povedenou satirou, která svým stylem vlastně v mnohém připomíná seriál Černé zrcadlo. Vlastně i ten humor je tam jak od Charlieho Brookera. I přestože filmové poselství je vlastně vážnou věcí, jsem hodně rád, že tvůrci odolali udělat z toho káravé a mračivé drama. Humor k tomu celému pasuje mnohem lépe. A paradoxně vlastně může i lépe přesvědčovat nějaké nabubřelé skeptiky, kteří by za jiných okolností film hejtili jen z toho důvodu, že se snaží přespříliš moralizovat. Meryl Streep a DiCaprio oba vynikající, vzhledem k jeho aktivismu z té role musel vyloženě skákat na gauči radostí. Skrznaskrz je to vlastně hodně dobře napsaný, akorát v poslední čtvrtině tomu začne trochu docházet dech. Celkově je ale asi hodně těžký natočit film, který zvládá být simultánně depresivní a vtipný. A nemohlo to ani skončit jinak. To prostě nešlo! Btw, nevíte někdo, jak se jmenuje choroba, kterou trpí Cate Blanchett? Taková ta, která způsobuje, že čím více stárnete, tím vypadáte lépe? Protože já se jí chci nakazit taky. Průměrné 4*

Jako jo... řemeslně je to asi hodně fajn film, obzvlášť ta kamera zde byla fakt libová, ale ve výsledku to se mnou nijak nehnulo. Je z toho nicméně hodně cítit, že se jedná o Branaghův nejosobnější film, přičemž bych klidně dal ruku do ohně za to, že onen hlavní chlapecký protagonista byl zcela založený na něm samotným. Během první poloviny jsem se vlastně docela nudil, bavily mě interakce mezi jednotlivými postavami, nicméně ona absence nějakého pořádného příběhu mi trochu vadila. Druhá polovina však chytí dech, přičemž ona tancovací sekvence s rodinkou je bezvadná. Hodně tomu pomáhala i hudba, která se převážně skládala z písniček Vana Morrisona, pro kterého mám osobně velkou slabost. Asi nejsem ten správný typ diváka. Na jednu stranu oceňuju, že to nebylo nějak super přehnaně sentimentální, ale na druhou stranu si zas říkám, zda by tomu nějaká ta pořádná emoční ždímačka neprospěla. Kdyby to ale přeci jenom dostalo tu nominaci na zlatého plešouna, tak bych se asi nezlobil. Lepší 3*