mirekem

Hlavně to je konečně autentický, nekašírovaný historický snímek, u jehož sledování jsem věřil, že takhle to mohlo být, takže bych se tam nikdy nechtěl ocitnout. Intriky, zvrácenost, bláto na zemi a i na duši, neúprosná rivalita i za cenu života. Krásná paralela s dnešním světem politiky. Vše doplněno třešničkou na dortu v podobě hereckého koncertu "three ugly ladies". Vivat Yorgos!

Vůbec bych neřekl, že to je Almodóvar, kdyby mi to někdo pustil "naslepo". A toho sleduji již dlouho (14 filmů). Ale je to velmi dobrá vztahovka, u které si člověk uvědomí životní priority a zamyslí nad vztahem ke svým nejbližším. Emmu Suárez jsem miloval v Medemových filmech Zrzavá veverka a Země, ale ono už je to cca 25 let, tohle je můj první od té doby s ní. A jsem za to znovusetkání mod rád. Co se týče Adriany Ugarte, musím konstatovat, že jsem dlouho neviděl takhle krásnou holku tak dobře hrát, těším se na další filmy s touto bezesporu talentovanou herečkou z Madridu.

Nádherný meditativní snímek o protikladech, porozumění, přijmutí a uvědomění si, že vše je pomíjivé. Tak blízko smrti jsem "díky" filmu ještě nikdy nebyl.

Skvělý komentář Kamila Fily, lépe bych to nevyjádřil, koneckonců on je profík:"Hodnoceno jako film o historických událostech a politickém tématu jde o výraz poraženeckém syndromu, ne nepodobný tomu, jenž má Amerika z Vietnamu. Ale chápu to spíše jako umělecké zamyšlení nad tím, jak pracuje paměť. Ari Folman přišel na geniální řešení, které zřejmě nemá v dějinách kinematografie obdoby. To, co si člověk nepamatuje, si může nakreslit. Jde o rekonstrukce minulosti skrze animaci - opětovné oživování, obrazy, které nejsou úplně realistické. Působí to vlastně i dost cool - právě v onom původním významu distancovanosti od tématu. Postupně se ale odstup zmenšuje a na konci přijdou dokumentární záběry z BBC a řízne se do živého. Za posledních několik let jsem neviděl film, který by automatičtěji spouštěl silné emoce, aniž by přitom šlo o citové vydírání."

Mě pobavilo, jak tu mnozí chytrolíni kritizují film z pohledu historie, přitom poradce dělal jeden z největších odborníků na toto téma u nás, historik Petr Koura, podle jeho připomínek tvůrci překopali celý scénář. Takže nejen hokejoví a fotbaloví trenéři, politologové a filmoví kritici, ale i historici jsme my Češi! :-))) https://radiozurnal.rozhlas.cz/petr-koura-o-filmu-kryci-jmeno-holec-historicky-film-nemusi-byt-vzdy-6210548

Čistá krása. O lidech, kteří ví... Srdcem.

Hodně mě to bavilo. Ten literárně brautiganovský a filmově jarmuschovský štych. Absurdita v ději i humoru, nečekaně protknutá filozofickou myšlenkou, která jakoby přiletěla z jiného vesmíru než v kterém se film odehrává. Jeden z mých nejoblíbenějších herců Joaquin Phoenix válcoval všechno a všechny, herecky i coby Karlík Sestrů. Nesourodý čtyřlístek fungoval jako živý a neoddělitelný organismus, nechyběla postava výrazné ženy, které bych dal okamžitě Oscara za nejlepší výkon ve třech minutách na place. Poselství v duchu oshovských učení v jeho bizarních komunitách, které naráželo na nepochopení od tradičního pojetí pistolnického a vražedného Divokého západu. Musí v tom být přece nějaký háček, v tom dobru, dobro a ušlechtilé ideály nejsou přece jen tak, člověk koná pro svůj prospěch, což je lapidární paralela dnešních rozdělených společností. SPOILER... Závěrečná katarze v podobě návratu ke kořenům, resp. do matčina lůna ve znamení toho, že i v pokročilém mládeneckém věku jsme pořád jen ti malí kluci u sukní našich maminek, které nás nikdy nebudou brát jinak, i když jsme se živili třeba jako obávaní nájemní vrazi. Ale byli jsme v tom sakra dobří. Konec SPOILERU. Každý kluk by chtěl být obávaným pistolníkem s "kolty proklatě nízko", což i po zhlédnutí většiny načančaných a kašírovaných westernů chápu, nikoli však po absolvování dvouhodinového antiwesternového roadmovie s Audiardem a jeho bandou. A to je dobře, neidealizujme si ty naše hrdiny , nechtějme obdivovat emocionálně vyprahlé zločince, dělejme autentické a opravdové filmy. Za pět.

Nejsilnější filmový zážitek roku, nadějeplný příběh o životě se závěrečnou katarzí, žádná divácká atrakce, snímek, který vyžaduje pozornost a zapnutý emoční intelekt diváka. Nevím co jiného by mělo získat Oscara. Roma.

Dvě hvězdičky za film, škoda, že to nevzal do ruky lepší režisér, mohlo být to poselství a potvrzení víry silnější (za které jsou další dvě) a vyznít méně fádně a neuvěřitelně, protože to, že někdo vystoupí z těla a prožije restart, snad dnes už nezpochybňují ani vědci. I když těžko vyčítat Patricii Riggen sentiment a kýč, protože takoví také Američané jsou, patetičtí, emotivní, přecitlivělí, věřící... Natočila skutečný příběh jedné americké rodiny, vlastně ho jen převyprávěla. Čert to vem, pardon, pro mě osobně je důležité to, že být materialisticky smýšlejícím člověkem je v podstatě nevědomost, která bude každému dříve nebo později vysvětlena a vyvrácena a že věřit pouze tomu, co lze změřit a zvážit, osahat si... Je vlastně úsměvná bláhovost. Zvlášť když má jeden tolik důkazů nejen ve filmu, ale hlavně ve svém blízkém okolí.

Tak tohle z hlavy jen tak nevymažu. Donutilo mě to vážně přemýšlet o tom, co bych dělal na jeho místě, hamletovská otázka tam byla cítit opravdu velmi silně. Jistotu mám jen v jednom, hoďku bych to rozhodně nedal. :-D Fascinující start první série.