Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (291)

plakát

Warcraft: První střet (2016) 

Lepší hodnocení, protože jsem pár Warcraftu hrál. Jinak jde o béčkový blockbusterový film, který je zajímavý snad asi jenom velkým množstvím grafiky.

plakát

Creed (2015) 

Pocta Rockymu (a Apollovi). Uvítal bych víc boxu a méně vztahů, ale i tak film uteče docela rychle. Nápad to nemá, ale nikde nic násilně nepřečnívá, ani nechybí. Příjemná zábava s odkazy na kultovní film.

plakát

Ray Donovan (2013) (seriál) 

Hm, manželka kráva, syn trouba, dcera chytrá, ale má matku krávu; ufňukanej brácha (má k tomu sice důvoda, ale...), brácha se sociální fóbií ale dobrák, černej brácha, chovající se jako dítě. Všechno tohle je naprosto zbytečné a bohužel to dost značně kazí kvalitu. Mohl z toho být drsnej, černej, temnotou skrz naskrz prolezlej seriál o stinných stránkách dnešního showbyznysu, který musí využívat podsvětí (ehm, konzultanty), aby si udržel svůj lesk a slávu s hrdinou, který má velmi daleko od hrdiny, ale má aspoň svoje principy. Jenže, tímto Ray Donovan (myšleno seriál, ne postava) není. Scénáristi z toho udělali rozplizlou nicneříkající nesoudržnou koláž rodinného dramatu, romance, krimi a gangsterky, do které se snaží naimplantovat některé palčivé sociální problémy současné americké společnosti. Ach jo. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Druhá sezona naštěstí ubrala krávoidní manželky, bohužel pořád dostává tolik času, že během scén s ní beru do ruky mobil nebo něco jiného a snažím se zabavit, protože jestli se udělují ceny za nejidiotičtější postavu, "Abbs" by ji určitě vyhrála. Hlavní dějová linie je ale naštěstí ucelenější, a začíná dostávat mnohem temnější a drsnější tóny. Jen tak dál, a pokud, prosím, prosím, prosím, někdo zastřelí Abby, tak zvednu hodnocení minimálně na 4 hvězdičky. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pátá sezóna konečně (díky aktivní nepřítomnosti Abby) dokázala odhalit potenciál, který celá látka má. Devastovaný a v minulosti opravdového citového venkovního projevu neschopný Ray (no, nejen on) konečně ukazuje mnohem lépe démony. Pětka (aspoň do dvou třetin), už je skrz naskrz prolezlou špínou, která semele kohokoli (aktuálně Natalie, následuje Bridget), kdo by měl ještě šanci na to být normální. Doufám, že si seriál vyslouží šestou (snad poslední) sérii, protože pořádný temný konec by si tenhle počin zasloužil. Ačkoli je Ray v jistém smyslu sympaťák, viděl bych nosné ukončení ve stylu Breaking Bad, ale v mnohem temnějších tónech. Snad Ray najde konečně vykoupení a dočká se vnitřního rozhřešení, ať už dopadne jakkoli. Jak jsem slíbil, jedna hvězda za mrtvou Abby nahoru.

plakát

Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) 

Film je to originální, jenže já se u toho nudil. Natřít obyčejnou akční "automobilovou" honičku po poušti na růžovo, zeleno, fialovo a pak to všechno rozmazat a zacákat ještě stříbrnou barvou ve jménu Valhally nestačí. Dokoukal jsem, protožejediné, co se filmu upřít nedá, je napětí a lehké očekávání, co se stane. A i když vím, co postapokalyptickou atmosférou chtěl autor říct, tak mě to neoslovilo a filmem jsem se moc nebavil. Abych jen na Šíleného Maxe neplival, je dobře, že ho Miller natočil a já se budu muset ještě chvíli rozhodovat, jestli je dobře, že jsem ho viděl.

plakát

Mr. Robot (2015) (seriál) 

Remake Fight clubu? Tak trochu, aspoň co se první série týče. Scénáristé se snaží hrát s divákem hru na kočku a myš, někdy se jim to daří, častěji ale matou diváka natolik, že to celé nedává smysl (něco ani zpětně). Ani po shlédnutí celé série se nedostavil pocit něčeho kompaktního, což je částečně způsobeno tím, že je nutné mít prostor pro druhou sérii, ale i tím, že o nic kompaktního ve skutečnosti nejde. Jednotlivé díly, někdy dokonce i jejich části připomínají spíše zmatenou videohru, ve které hráč pořádně ani neví, co je jejím cílem, a chaoticky bloumá mezi jednotlivými úrovněmi, a občas se z ničeho nic jeho hra restartuje. Nejspíš to byl účel, protože autorům se nedá upřít opravdu dokonalá atmosféra, která svojí zmateností dává nahlédnout do opravdu psychicky nemocného mozku hlavního hrdinu a také působí dost depresivně. Tak špatné a negativní pocity jsem už dlouho z ničeho neměl. Na hodnocení to vliv nemá, protože to hlavní, co se mi na tomto seriálu zatím nelíbilo, bylo to, že autorský kolektiv snaze o atmosféru a "lyričnost" obětoval děj. Druhou sérii zkusím, ale otázka je, jestli u ní vydržím. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Hm, tak druhá série je ještě zapeklitější, zamotanější a frustrující než ta první. Kvalitě to ale nahrává. Zatím. Protože jestli tvůrci každou sérii postaví na překvapivých a absolutně nepředvídatelných zvratech, stane se z toho akorát bramboračka na pokračování. Takhle z toho ještě můžeš být uzavřené a chytře udělané, v některých směrech možná i kultovní dílo. Zvedám hodnocení o *

plakát

Najděte mi hrdinu (2015) (seriál) 

Je to dobré, ale není to soudržné. Mezi díly, potažmo myšlenkovým vývojem (a zvraty) chybí často pojivo. Něco se dá samozřejmě interpretovat tak, že zmatený a neúplný děj má reflektovat zmatenost a nastupující nevyrovnanost hlavního hrdiny, ale nejen ve vývoji hlavní postavy jsou díry. Vedlejší role reprezentující ve většině nájemníky státního bydlení jsou útržkovité, a divák se musí dost složitě orientovat v ději, kterému často ještě ke všemu chybí časové určení. Malé děti tak buď stárnou příliš rychle, anebo se v dějové linii hlavního hrdiny nereflektuje uběhnutý čas. Jestli je v bílých místech ve vývoji postav na vinně snaha o co největší věrnost s reálnými událostmi v kombinaci s chybějícími informace o konkrétním osobách, anebo jenom roztěkanost autorského týmu se nedá říct. Je to ale škoda, jinak bych se Show Me a Hero mohlo zařadit k seriálovým skvostům. Příběh je to silný a nosný, v dnešní době navíc obzvláště aktuální.

plakát

Dallas 63 (2016) (seriál) 

Zajímavý a slibný námět bohužel zkažen nedotaženým a plochým scénářem... tolik účelově načatých a nedotažených cest je ve scénáři tolik, že to nelze ignorovat. Celkové vyznění je nijaké, a tvůrce usvědčuje z toho, že nešlo o thriller, krimi, nebo něco mysteriózního, ale o šestákovou romantickou komedii se zmatenou a chvílemi i prostoduchou zápletkou. Koukat se na to dá, protože herci hrají obstojně, ale častokrát jsem měl problém udržet pozornost a neutíkat k jiné paralelní činnosti, což nikdy o dobré kvalitě seriálu nevypovídá. Pokud by si Jake nepřilepšoval svoji identitu vykrádáním filmů, bylo by to jen za dvě hvězdy.

plakát

Dylan Moran: Yeah, Yeah (2011) 

Yeah, yeah, pokud nemáte rádi humor, tak tomu možná nemusíte dát 5 hvězdiček. My ostatní se s Dylanem Moranem jednoduše musíme bavit, protože pokud je na jevišti, tak to ani jinak nejde.

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Jsou filmy, které sice hrají na city, ale prominete jim to, protože i s uměleckým zveličením jsou o životě. Ale ne o tom syrovém a reálném, protože řekněme si to na rovinu, oduševnělý přistěhovalec z Afriky z polovičního ghetta a invalidní multi-milionář nejsou zrovna typičtí zástupci francouzské populace, ani svých vlastních skupin. Jenže o tomhle kinematografie, potažmo umění vyprávět, není. Správné příběhy a vyprávění nefungují na obyčejných lidech, metafory jsou k výslednému efektu nutné. A tento film není "nic" jiného, než velmi dobrý příběh, který se ve svém průběhu s úsměvem na rtech poslouchá, končí se slzami v očích a po jeho skončení si umíte představit užít si svůj život alespoň o trochu více.

plakát

Letopisy rodu Shannara (2016) (seriál) 

Vyberte si: Pán prstenů, Game of Thrones, Star Wars, Mad Max, Hunger Games... Vlastně si vybrat nemusíte, protože tvůrci tohle všechno vzali, přidali spoustu dalších ingrediencí, které jsem neodhalil, smíchali, rozmixovali, a ještě ke všemu přesladili. Výsledek se pak dá konzumovat pouze velmi opatrně s občasným nástupem dávicího reflexu. Jediné, co vám pomůže polykat, je milostný trojúhelník, který ale i tak funguje dost vachrlatě. Pro patnáctileté možná v pořádku, ale pro ostatní je tato fantasty sci-fi patlanina nekoukatelná, anebo musí jít o projev zoufalství z toho, že už jste všechno ostatní viděli.