Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krimi
  • Akční

Recenze (118)

plakát

Český lev 2012 (2013) (pořad) 

Jedině fakt, že jsem ležela s chřipkou, vysvětluje to, že jsem u téhle nudy v Lucerně vydržela těch pět hodin (protože subjektivně vzato to tak dlouho trvalo) a oceněné výkony mých oblíbenců ze Zelené 1084, Praha 6, že to nepovažuju za čas tak úplně zabitej. Budař vzad, Dejvičáci vpřed!

plakát

Anna Karenina (2012) 

Keiřiny maniakální pokusy o herectví (proč už jí někdo neřekne, že střídavé cenění všech horních zubů a vysunování brady vypadá, jako když jí právě hráblo, a ne jako emocionální prožitek?) a Wrightovo pravidelné vyhrávání elegantní formy nad bezduchým obsahem se spojilo v další verzi příběhu o Anně neproletářce. No, když jsem to poprvé četla, bylo mi čtrnáct a myslela jsem, že Anča je chudinka nebohá a Karenin hajzl. Když jsem to četla podruhé coby vdaná a dětná, dospěla jsem k závěru, že ona je hysterická kráva a on světec. Vůbec, bylo by zajímavé se podívat na všechny slavné milostné historie jinou optikou - myslím, že by se rázem vynořily úplně jiné příběhy. O sobeckosti, nedospělosti, bezohlednosti, zaslepenosti, chůzi přes mrtvoly, pošlapání citů jiných lidí... ale už dost, ani můj pokročilý věk mi nedává právo moralizovat bez ohledu na to, že mi zkušenost říká, že všechny ty odchody za voláním srdce jsou úprky pod velením úplně jiného orgánu, který v momentě uspokojení volat přestává a člověk se diví, kde to sakra je a kam se to ksakru zase dostal. Jde o to, že takový příběh má dost mizivý potenciál mě nalákat a aspoň trochu sympatizovat s postavami, protože jsou-li hlavními aktéry neukojená panička a postpubertál, co na chvíli vymění hru na vojáčky na hru na (ne)dospělého, tak to prostě nefunguje. Bejt Vronský aspoň chlap namísto děcka, budiž. Faidra mi sice potom u sklenky říkala, že ho původně měl hrát ten Pattinsonovic kluk a tohle je furt lepší, ale na to jsem mohla tak akorát říct, že i resekce osmičky bez umrtvení je lepší než být vystaven jiskroupírově herectví.

plakát

Nespoutaný Django (2012) 

Typický Tarantino: užvaněný, sebestředný, roztahaný a až na pár povedených scén k pláči předvídatelný a nudný. Nemám ráda chlapy, co se rádi poslouchají, a filmaře, co netočí pro diváka.

plakát

Siréna od Mississippi (1969) 

Láska je chemie - a chemie pomohla vynalézt ty nejničivější zbraně. Ráda bych někde ze závětří psala, že nechápu, jenže já mám ve zvku postávat v nejprudší bouři, takže chápu, až to bolí...

plakát

Vysvobození (1972) 

Před vodáckou sezónou takřka povinné.

plakát

Sherlock Holmes: Hra stínů (2011) 

Slovy Simony Stašové v Pelíšcích: "To muselo dát práce. A přitom je to taková blbost."

plakát

Cesta do zatracení (2002) 

Stylový... a tím to hasne. Mandes je preciznost sama, ale rozdávat se Oscary za Studenej čumák roku, může si s nimi obehnat haciendu. Jestli to praktikoval i doma, tak se Kate celkem nedivím.

plakát

True Blood: Pravá krev (2008) (seriál) 

Lepší souhrn než Phobia (telenovela+fantasy+porno) těžko někdo vymyslí. A mně se pro změnu těžko věří, že takovej brak zplodil Alan Ball, duchovní taťka Americké krásy a Six feet under, ale aspoň to může posloužit jako definitivní důkaz, že i muži mají své dny, případně bývají znásilněni. V tomhle případě rádoby provokativním hollywoodstvím. Co se povedlo, je úvodní song a titulky a obsazení plavé severské bestie Erika-Alexandra, zato Sookie a Bill soutěží v nesnesitelnosti s Bellou a Edem.

plakát

Zápisník jedné lásky (2004) 

Každý chce to, co nemá. Já bych kupříkladu někdy uvítala, kdyby můj manžel jako každý jiný chlap při romantických filmech usínal nebo nadával, místo aby mě na ně lákal. To má za to... a to mám za to já, že jsem se napřed nepodívala na Faidřin komentář. A teď k filmu samotnému - kdyby to byla jenom romantická přeslazená blbost jako každá jiná, byla bych milosrdnější. Jenže tohle je blbost ani ne tak romantická jako spíš dokonale magorózní a prokazující poctu chování, jaké by v reálu přimělo příčetné lidi v hrůze prchat, ne tady ždímat kapesníčky. Už začátek je v tomhle ohledu zajímavý: vyhrožování sebevraždou způsobí, že dosud nedobytné srdce bohaté hrdopýšky změkne jak shnilá hruška a v dalším záběru budete tokat jako hrdličky... teda hrdličky vlastně netokaj, ale vem to čert. Následuje riskování celé budoucnosti, abyste mohli předělat starou barabiznu. Zbytek filmu hrdinka střídavě sděluje dvěma svým osudovým mužům, že je, ach, tak rozervána. A žvaní se. A významně mlčí. A tklivě civí. Taky tam jednou zmokli. Ostatní jsem zapomněla a snad mě pokračující Alzheimer vysvobodí i od toho zbytku.

plakát

Shortbus (2006) 

Na vážnej film moc blbý, na porno moc nudný. Tak co s tím?