Pasifae

Jak je možné natočit něco tak jednoduchýho a přitom úžasnýho? Ještěže na tuhle otázku nemusím hledat odpověď a můžu se jenom dívat.

Ehm, lidi, přiznejte se, děláte si s tím hodnocením tady jenom srandu, viďte? Mezi žánry mi docela výrazně schází porno, ne že bych byla puritán, ale člověk by aspoň měl jasno a nečekal od toho, že se tam kromě nového přírůstku do Jindřichovy postele bude něco dít a něco řešit, a naopak bych s klidem vyškrtla žánr "historický," protože při pohledu na ty nažehlené kostýmy, zoufale digitální hrady a tmavovlasého střízlíka Meyerse v roli zrzavého obra Jindřicha musí být každému jasné, jak historie dostává na pamětnou - což by taky nijak nevadilo, kdyby se tam, jak říkám, něco zajímavýho dělo a kdyby si divák při pohledu na zrzavou Alžbětu, potomka dvou tmavovlasých rodičů, nezačal myslet, že na těch Jindřichových obviněních Anny z nevěry musí chtě nechtě něco být. Občas se tam vynoří zajímavé téma, občas někdo zaujme, aby se ale v minutě všechno vrátilo k postelové gymnastice a intrikaření, které by působilo přepjatě a prvoplánově i v Krvavém románu. Herci vzhledem k tomu, co musejí hrát a odříkávat, nejsou zas tak špatní, ale nebylo by od věci, kdyby představitel hlavního hrdiny hrál občas taky něco jinýho než grázly a androgynní zjevy a kdyby ve vás v téhle jeho konkrétní roli jeho záchvaty vzteku budily aspoň trochu strach místo chuti poslat ho do postele bez večeře.

Boha jeho, jako by nestačilo, že jsme se vraceli z dovolené zpátky do všedních dnů, oni ještě v letadle museli promítat TOHLE!

Když se řekne Petr Jákl a český pokus o akční film, vybaví se mi tak leda Nahota na prodej, což jak asi uznáte, není asociace vzbuzující přílišné naděje, když vás tím navíc pravidelně bombarduje bulvár a Nova, poteciální akcie se ještě o něco propadnou, ale šanci si zaslouží každý a já byla navíc zvědavá. A zcela netypicky se zvědavost vyplatila. Kajínek skutečný sice vedle svého filmového představitele vypadá jako venkovský voříšek vedle mastifa, ale co už, je to film a tam si mají diváci smlsnout a na tak charismatickém chlapovi se mlsá bez ohledu na zdravou výživu. Vladimír Dlouhý za ním nikterak nezaostává, což je zjištění nepřekvapující, potěšující a tragické v jednom (sakra, proč jsme museli přijít o někoho takového tak brzo), jeho malý bráška potěšil a paní Jakubisková mě neštvala, což je značný pokrok. Vilhelmovou nemusím, ale tady nevadila až na ten její příšerný účes, a Alice Bendová udělala, co jí jde nejlíp, tedy přišla, odšukala si svoje a zase odešla. Potěšilo i to, že Brabec se tentokrát držel svého kopyta, chci říct kamery, i když zběsile s ní lítat ve chvíli, kdy se děje něco tak vypjatě akčně-dramatického jako sezení u stolu, zrovna nemusel, a Bárta dokázal, že když chce, má na víc, než dělat gigola stárnoucím diblíkovským zpěvačkám. K akčním sekvencím nemám co říct kromě toho, že se mi z mého vysoce odborného pohledu osoby, která viděla dva akční filmy v životě, jevily poměrně dobře udělané. Co mi ovšem hýbalo žlučí a všemi přilehlými orgány, byl product placement - když se insipirujeme v zahraniční, tak proč nezačít tímhle - a postsynchrony. Je sice povzbudivé vidět, jak dobří herci jsou, když jim ani tohle nepodrazí nohy, ale přijde mi to krapet zbytečné...

Podařilo se mi zlikvidovat veškerou zásobu mých kapesníků, kapesníků mých dětí a manžela a kapesníků náhodných kolemjdoucích, což mluví samo za sebe, takže řeknu jen tolik: moje dlouholetá spolupracovnice a kamarádka má fenku stejné rasy jako Hachi a jednou přišla do práce a povídá: "Tak ten můj si včera zničehonic usmyslel, že se začne lísat." "A co jsi dělala?" ptám se. "Naštěstí vedle mě ležela Heidi a jak to viděla, tak vstala a zavrčela na něj, holčička moje zlatá, a on vypadnul." Konečně nikdo nemůže pochybovat o tom, kdo je skutečně nejlepším přítelem člověka, a navíc mám jasno o případném svatebním daru pro dcery.

Všechna čest Brolinovi, malá Oliverovi. Snad i já, takto politický analfabet numero uno, bych zvládla natočit něco lepšího než hloupoučkou, naivňoučkou pohádku o buranovi v prezidentském křesle. Nehledě na to, že dík podobným postojům mi Bush začíná být skoro sympatický... Někdy je zkrátka zdravý rozum víc než politická gramotnost.

Jako každý, kdo zplodil mláďata, jsem měla na vybranou - buď je nechám jít jejich vlastní cestou nebo skončím jako svůj vlastní pacient. A i když mě sledování té jejich vlastní cesty stálo hodně vyrvaných vlasů, nelituju. Tenhle film je ukázkou toho, jak to dopadá, když se rodiče míchají do věcí, do kterých jim nic není, ukázkou bohužel dost nezábavnou a nezajímavou. Škoda pro něco takového pana Menšíka a paní Bohdanové.

Ta nesmyslná smyčka "hrdina je geniální až do závěrečných minut, kdy se zachová jako idiot" začíná být únavnější než kombinace veder a politických slibů. Bod navíc za to, že na galsky umanutého Butlera se pěkně kouká.

Panstvo, nakráčet na film Olivera Stonea a čekat dalšího Gladiátora, to svědčí o inteligenčním kvocientu trepky velké. Když si mám vybrat, rozhodně dám přednost psychologickému dramatu před historickým velkofilmem a tady se navíc dočkáme důkazu, že skloubit lze obojí, takže ta věčná nespokojenost publika, které jako rozmazlené děcko neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane, už začíná být opravdu otravná. Mně vyhovovalo pojetí, herci, dialogy i výprava, jedinou výtku bych měla k Angelině, která sice divoženku Olympias odehrála bravurně, ale nechápu, proč má kromě tváře a těla bohyně a duše Medúzy přízvuk mé někdejší učitelky ruštiny. Pokud chtěli být přesvědčiví a nutit každého mluvit s přízvukem země, odkud pochází jeho postava, tak jim jaksi unikl fakt, že stejně všichni mluví anglicky.

Tohle je sračka!