E-Fox

Kýč nebo skvost? The thin line... Kýč nebo skvost? Kýč? Skvost? Kýč? Všechny neskutečně drzé úpravy písní a nevkusný lesk, třpyt a světla, všechno to drama a sentiment prýštící ze scén... SKVOST! Ať si kdo chce říká co chce a Cobain se obrací v hrobě! Se všemi předpoklady, které měl tenhle počin k tomu, aby z něj byl nejhorší film na světě, se stal nějaký zázrak a vytvořila se velkolepá, opravdu velkolepá filmová atmosféra (i samotný El Tango de Roxanne by stačilo na pět hvězd), kterou Kidman a McGregor pozvedli ještě výš a vznikla pestrá, výborně natočená podívaná, kterou jsem se tak ráda nechala vtáhnout, strhnout, prožívala jí jako málokterý jiný film a určitě ne naposledy. Já i kapesník jsme dostali zabrat a zbyla mi otázka - sakra, není to ta největší láska na stříbrném plátně?

Stupidní! Nesmyslné! Naprosto nenormální! Scénky, jejichž pointa je v tom, že se dva modelínové válečky chechtají všem věcem, všem událostem, prostě všemu. Myslím, že jsou to mí utajení bratři, kteří zmizeli z porodnice. Máme stejné geny. Jsme jedna rodina. Úúúúchuchúúú

Penélope Cruz je mladičká jeptiška, která má ráda, když se tomu říká klacek a otěhotněla s transvestitou..... Filmy, kde Penélope hraje, velmi často stojí celé na jejím, obvykle úžasném, výkonu. Tady se jí ale ostatní herečky směle rovnají (například Agrada a její úžasná "one woman show"), ač ona není o nic horší než jindy, spíše naopak . A Almodóvar je virtuóz, bez jehož uměleckého citu by snímek takovéto povahy nemohly zachnánit vůbec ničí výkony. Kličkuje s něhou a porozuměním v prostředí špíny a zlomených nosů a vytváří dílo, u něhož nejsem schopná najít chybu. Kdybych mohla dát šest hvězd, dala bych je.

Je to tím, že mám tak ráda Svěráka, tím, že si potrpím na dokumenty nebo tím, že se mi prostě líbí dobrý filmy? Ode všeho trochu? Ode všeho hodně! A za hodně potěšení, hodně hvězd.

Taky jeden z filmů, kde ani nespočítám, kolikrát jsem ho vlastně viděla. Patří do toho mála, kdy mě film nadchnul mnohem víc než knižní předloha a ani mi nevadilo, jak moc jí změnili. Emma Thompsonová napsala skvělý scénář a každičký herec ho odehrál bez jediné chybičky. Krásná režie, krásná kamera a jednoduchá, ale skvěle pasující hudba... A samozřejmě Alan Rickman, který je asi úplně nejlepší herec, kterého znám a nikdy nezklame, fešák jeden:-)

Nepamatuju si už, jak jsem se k tomuhle filmu dostala, ale rozhodně jsem nevěděla, kdo ho natáčel a slavné jméno mě tedy nijak neovlivnilo. Tenhle snímek jsem si naprosto zamilovala jenom pro to, jaký je. Ukazuje ženu, a to strašně skutečnou ženu s mužem, kterého si nikdy neměla vzít, ztracenou v cizím městě a cizí kultuře. A tam se setká s hercem, co vypadá neméně otráven nejem prostředím, ale taky sám sebou a taky mu japonské prostředí nedá po nocích spát. Já strašně smekám před oběma představiteli hlavních rolí, protože právě ve filmu, kde nejsou dramatické scény a plyne jemným tempem, ukázali schopnosti dát tam v pravou chvíli ten pravý výraz, jemnou nuanci v úsměvu a v tónu hlasu tak precizně, že se jim to nedá nevěřit. A nejvíc se klaním před Sofií Coppolo, jak docházala zachytit takovýhle případ přátelství mezi mužem a ženou, ty specifické citové vazby, drobná úskalí a emocionální zkraty. Můžu to vidět kolikrát chci a vždycky to budu muset obdivovat.

"Nejsem rasista, ALE je přece jasné, že film o teplym negrovi může bejt oceněnej jenom a jedině kvůli politický korektnosti a pozitivní diskriminaci." Jistě, všechno je to černošská lobby. Asi proto většinu cen shrábnul La La Land s nejbělejšími a nejheterosexuálnějšími postavami ever. Netvrdím, že je Moonlight nejlepší film roku, ale dobře natočené citlivé drama je určitě. Černoši nemůžou za váš blbej vkus.

To, že je Harry Potter konečně mrtvej a k něčemu, mi stačí ke štěstí samo o sobě. Ty obří nálože Ronovo šmírácké sentimentality bych mít nemusela.

Po pláni se řítí d(D)ivný chlápek na jakémsi motocyklu. Za ním žene na koních Zlý Chang-yi Park a jeho banda banditů, gang z Tržiště Duchů, Společnost za osvobození Koreje, džípy Japonské armády a ta parta chlápků s barevným oblečením, o kterých jsem za celou nepochopila, co jsou zač. Všichni jdou po mapě, kterou si veze Divný a také trochu střílí po sobě navzájem. A zezadu to do nich pere ještě Hodný Do-Won Park. Tedy, myslela jsem, že vím, do čeho jdu. Říkala jsem si, že Hodný, zlý a ošklivý je sice můj nejoblíbenější western, na druhou stranu jihokorejskou kinematografii mám prostě v oblibě, takže jsem očekávala velký souboj dvou westernů. Také jsem veděla, že Woo-sung Jung se mi bude v roli "hodného" sympaťáka líbit než Eastwood. Líbil, ale kromě toho jsem se ve všem sekla. Hodný, zlý a divný se Leoneho westernu téměř nepodobá. Zařadila bych ho spíše mezi akční filmy, děj je jiný, pokud se dá o ději mluvit, protože tenhle film je hlavně o akci. A to o opravdu úžasné akci, která mě pohltila, i když na akční kousky jinak moc nejsem. A to, co mu dává úroveň navíc, je styl a image. Což zní zvláštně, koneckonců mluvíme o jihokorejském westernu a ne o Sexu ve městě. Ale je to tak. Divný s divnou motorkářskou pokrývkou hlavy, Hodný v parádním kabátě s šálkou a prostřeleným kloboukem a Zlý jako by utekl z přehlídky od Prada. A ten chlápek s copama a velkou palicí. Musela jsem si říkat "cool" a bylo to jedno z těch "cool", co nejsou posměšný. Protože tenhle snímek má hromadu kvalit a ještě k tomu si dělá legraci sám ze sebe. A tak jsem se nakonec smířila i s tim, že občas nevim, o co vlastně všem jde. (Mimochodem ta "písnička z Kill Billa", o které se ledaskdo zmiňuje, vznikla v šedesátých letech a v sedmdesátých vytvořila tuhle verzi jako velký taneční hit kapela Santa Esmeralda. A co se týče filmu, tak dřív než Tarantino jí použili třeba ve filmu Dohola)

Jackson je už asi prostě takový. Nemůže si pomoct. Musí Vám vyrazit dech. A je jedno, jestli úžasností Středozemě nebo nechutností toho, když se věci, co mají být uvnitř člověka, octnou venku. Asi ve dvacáté minutě si říkáte "tak tohle je vrchol, nic nechutnějšího jsem ještě ve filmu neviděl/a". A to si řikáte každých pět minut až do konce. Víte, možná, že i jiného tvůrce by napadlo nechat dvě rozkládající se zombie souložit. Ale jenom Jackson to udělá mnohonásobně, tak urputně a ještě je nechá si vysouložit zombie dítě, se kterým se hází v parku. Je to vlastně jedna velká přehlídka krve, slizu a tělních tekutin a orgánů. Kdyby Vám půl hodinky před koncem filmu z kanálů RGB přestaly fungovat G i B, ani byste si toho nevšimli.