noriaki

Skvělý námět, slušná atmosféra, ale ty postavy... V seriálu není nikdo, na koho by nepasovala škatulka nebo klišé. Prakticky bez výjimky platí, že čím ctnostněji se někdo cítí, tím opovrženíhodnější je a těm nejvíc nenáviděným je ve skutečnosti křivděno. Krásně je to vidět na postavě majora Terenzia, se kterým si scénář doslova vytřel, však víte co. Tahle pachuť pokřivené morálky sice seriálu neublížila, ale způsobila, že mi na skupince přeživších přestalo záležet.

Brilantní jednohubka se skvělou pointou a ještě lepším Oldřichem Novým. Točit podle scénáře Zdeňka Jirotky je zkrátka radost.

Neserte chlápka, který ví že brzy umře. Francouzi točí drsné kriminálky a tahle je toho důkazem. Děj je strohý, s vysvětlováním si hlavu neláme a s úmrtností postav už vůbec ne. Všechno rámuje vizuál, který připomíná spíš Skandinávii než sladkou Francii. Bohužel i těch osmdesát minut se strašlivě táhne a akce, i když je špičková, zase není tolik.

Když si pustím film co se jmenuje Dáma na kolejích, tak doufám, že bude točit okolo tramvají. A ono je to jakési vztahové drama s pološílenou Bohdalovou a bůhvíproč snaživým Brzobohatým. To bych možná i překousl, kdyby ovšem výprava nebylo to jediné, čím je opravdu zajímavý. V žánru je napsané muzikál a v průběhu se opravdu několikrát zpívalo, ale kdybyste mě zabili, tak si na žádnou písničku nevzpomínám. Rychman má cit pro stavbu scény a barevné cítění, ovšem autoři hudby ho nepodrželi a žádní další Starci na chmelu nevznikli. A nevznikl ani dobrý film.

To víte že Údolí včel má jen hodinu a půl? Zdá se, jako by se děj táhl tři hodiny. Skleněná oblaka mají dvacet minut, ale přísahám Bohu, že jsem u nich strávil minimálně hodinu. To nemyslím jako kritiku, ale jako pochvalu. Vměstnat na tak malý rozsah tolik zážitků je kumšt. A natočit ho stylem, aby tenhle téměř nemluvný film plný poetiky nenudil ani mě, to už je skoro zázrak.

No jo, stát je mizerný hospodář a komunistický stát je v podnikání břídil. Dnes můžeme vědoucně přikyvovat, v padesátých letech šel film do trezoru. Tahle lehce štiplavá, neprávem opomíjená veselohra se může pochlubit údernou pointou a impozantním obsazením. Zvlášť Kopecký je výborný a nebál bych se jeho výkon označit jako dvojroli.

Prvních patnáct minut jsem byl nadšen, ale se v ději začaly hromadit surreální prvky, vyprávění se dostalo do zvláštní smyčky a nekomplikovanou satiru zaplevelila podobenství. Nepochybuji, že by se ve filmu dalo najít spousta vrstev a společených komentářů. A taktéž nepochybuji, že část z nich tam vůbec není. Pro feministky, amatérské psychology a milovníky všech možných alternativ to může být skvělý film. Já jsem se u něho nudil, a to tam hrál Menšík.

V dětství jsem film vnímal jako horor, ale ona je to spíš komedie při které strachy nikdo neumře. Sam Raimi se vzepřel tradiční logice sequelů a místo principu "více a hůře" použil postup "úplně jinak a taky výborně". Vznikla tak kultovní klasika, která už dnes bohužel nezaujme. Ovšem pokud jste ji kdysi dávno viděli na mnohokrát přehrávané VHS, užijete si ji stejně jako před lety.

Pustil jsem si to jen kvůli Williamu Shatnerovi a byl jsem příjemně překvapen. Námět je vynikající a atmosféra hutná, podporovaná skvělou hudbou a úhly kamery. Richard Donner se ve své práci vyznal. Malou vadou na kráse je, že scénář zarytě ignoroval jednoduché řešení situace. Přitom se přímo nabízelo a postavy ho minimálně jednou zmínily.

Filmy o cestování v čase se dají rozdělit do tří kategorií. Buď operují s nezměnitelnou časovou liní, nebo vyznávají svobodnou vůli měnící historii, nebo nedávají smysl. Los cronocrímenes nepatří do třetí kategorie a na zbytek musíte přijít sami. Bohužel to není nijak složité a to je největší zápor filmu. Děj druhé půlky jsem odhadl pět minut po začátku a závěr mi byl jasný zhruba někdy v polovině. Pomohlo mi, že scénář hraje fér hru a ukazuje opravdu všechno, stačí se jen pozorně dívat. Pro fanoušky tohoto svébytného žánru a pro milovníky malých mysteriózních thrillerů je to povinnost, a ty ostatní to minimálně neurazí.