noriaki

Je úplně jedno co o tomhle filmu napíšu. Dokážu si představit, že z něho bude někdo nekriticky nadšený a dokážu si představit, že ho znuděně vypne po prvních dvaceti minutách. Jediné dvě konstanty jsou výborný John Lithgow a skvělá režie. U scény průchodu budovou jsem vrněl blahem. U zbytku jsem obracel oči v sloup.

Jestli jsem o dvojce platí že je zbytečná, tak trojka neměla nikdy vzniknout. Na tomhle filmu je špatně téměř všechno. Hlavní hrdina je středoškolák, ale vypadá jako úchylný třicátník. Chybí mu charisma a ten jeho rádoby sympatický výraz je objektivně na pěst. Nesahá po kotníky nejen Vin Dieselovi, ale dokonce ani Paulu Walkerovi. Klidně tam mohli obsadit mě a to neumím ani řídit, ani hrát. Děj radši nebudu komentovat. Závody očividně řeší všechny problémy. Škoda že o tom neslyšela WHO, protože jsem mohli mít celou koronakrizi dávno za sebou. Ani ty závody nejsou co bývaly. V jedničce se jezdilo jen rovně, tady se zase jen zatáčí. Zajímavé to není a dechberoucí ani omylem.

Divím se sám sobě, ale bavilo mě to. Kdybych měl ovšem vyjmenovat všechno co mi na filmu vadilo, seděl bych tady až do večera. A měl bych ve všem pravdu, protože druhý díl série je špatný, trapně pozérský a veskrze zbytečný. Chybí mu šmrnc, pořádný příběh a bolestně mu chybí Vin Diesel. Bez mlčenlivého svalovce ještě víc vyniklo, že se dívám na partičku plastikových panáčků jezdících v autech co by se hodily do setu s Barbie. Díky bohu alespoň za Cole Hausera. Ten jediný snesl přísnější měřítka.

Nevím jestli jsem si přál zrovna takový konec, ale budiž. První díl ságy má slušné tempo a i když nenabízí víc než ploché charaktery a nadupaná auta, tak mi to úplně stačilo. Každý nějak začínal. Mimochodem, všimli jste si co parta krade? Televize se zabudovaným videem působí jako z pravěku, ale DVD bylo tehdy ještě příliš nové. Světu pořád vládly VHS, Válka proti terorismu byla tři měsíce daleko a série Die Hard měla jen tři díly. Krásná to doba.

Precizně natočené, silné, ale úmorně pomalé je tohle historické memento. Richard Jewell je smutným hrdinou a jeho osud důkazem, že se média neštítí vůbec ničeho. Skvělý Paul Walter Hauser, snad ještě lepší Sam Rockwell a Olivii Wilde bych zliskal mokrou hadrou. Vím že to hrála, ale stejně.

Kdyby se děj posunul padesát let do budoucnosti a do jiné hvězdné soustavy, neměl bych s filmem problém. Takhle jde fakt o velkou fantasmagorii, protože díky měření sondy Mariner 4 bylo jasné, že nechráněný člověk by na povrchu Marsu nikdy nepřežil. Respektive jasné to bylo mnohem dřív, ale od roku 1964 bylo směšné myslet si opak. Zbytek filmu je slušný a vystihuje vynalézavost člověka odhodlaného přežít i v krajně nepříznivých podmínkách. Tohle téma nikdy nezestárne. Když ho podpoří chytrý scénář a herec schopný ustát nepřetržitelnou pozornost kamery, výsledek snad ani nemůže dopadnout špatně.

První díl byl emotivní, druhý ideologický a třetí idealistický. Trilogie si prošla vývojem, ne nepodobným tomu historickému. Od počátečních nadějí zoufalých poddaných, přes boj za lepší svět, až po budování odkazu. To poslední symbolizuje postava Jana Žižky, který se snaží najít v lidech to lepší a ostře se vymezuje proti adamitům a jiným radikálním proudům. Otakar Vávra si uvědomoval, že jen s tímhle by film nenatočil a proto se znovu spolehl na bitvy. Je jich několik, a zvlášť ta na Vítkově je opravdu povedená.

Tak nevím, je větší blázen Philippe Petit nebo Alex Honnold? Borci jsou to oba, ale Free Solo je určitě působivější film. Man on Wire ztrácí tím, že nešlo o oficiální, filmařsky dobře pokrytou akci. Režisér slepil co mohl, něco vyčaroval z fotek, něbo dotrikoval a zbytek utáhla hudba. Ta je mimochodem výborná a znatelně převyšuje kvalitu snímku.

Podezírat scenáristu Obvyklých podezřelých že neumí psát příběhy, je tak trochu kacířství. Tady svou pověstí pořádně zatřásl a jen díky svému nepopiratelnému režisérkému talentu ji neztratil. The Way of the Gun je originální kriminálka. Někteří by ji označili za překombinovanou a měli by pravdu. Někteří by řekli, že je nudná a taky by měli pravdu. A někteří by jen zírali a litovali, že někdo nevysříhal zbytečných dvacet minut, protože zbytek je luxusní. Příběh se točí okolo zamýšleně triviálního únosu. Ale když místo jednoho člověka musíte sbalit dva, prolínají se tu zájmy hned několika stran a plánování není vaší silnou stránkou, dají se čekat problémy. Christopher McQuarrie si hraje s očekáváním diváka a vede děj nevyšlapanými, ale zajímavými cestami. A neštítí se ani krve, ani drsných scén.

Animovanému Star Treku podráží nohy krátká stopáž epizod. Zápletka, postavy, poselství, všechno to tam je. V tomhle se seriál neliší od svého staršího hraného bratříčka. Ale zatímco v šedesátých letech dostala posádka Enteprise na podmanění diváka necelou hodinu, v sedmdesátkách se musela spokojit s necelou půlhodinou. A to je málo. Všechno se nutně odehrává v poklusu, čímž tím trpí především atmosféra a uvěřitelnost. Napětí se ani nestačí pořádně rozvinout, a už je tu šťastný konec.