noriaki

Začal jsem na třech hvězdičkách a skončil na zasloužených pěti. Ve srovnání s průměrným Greenlandem, nebo lehce podprůměrným 2012 je totiž tohle jiná liga. To říkám i přes přeslazený konec a přes několik nelogičností - vesměs vyplývající z respektování předlohy. H.G. Wells napsal geniální alegorii na mocné Britské impérium rozpínající se po celém světě. Ve své knize nechal pyšné Angličany zakusit to, co prožívali zoufale zaostalí domorodci v Africe a Asii. V americké verzi zbyl z myšlenky jen závěr, což zážitku nutně uškodilo. Naštěstí ho Spielberg podpořil několika opravu silnými scénami, v nichž ukázal, že lidská morálka je v krizi velice labilní a tvárná. Svou lekci syrové psychologie podtrhl trikovými orgiemi, jenž už trochu zastaraly, ovšem směšné rozhodně nejsou. Nemyslím tím jen ikonickou bitvu - i scéna ve sklepě má pořád své kouzlo.

Jako komedie to pro mě moc nefunguje, ale vztahovka je to parádní. Tedův nakažlivý optimismus si mě získal někdy ve třetím díle, a od toho čtvrtého jsem se nechal vézt na vlně neskutečně pozitivní nálady. Fotbal je tady kupodivu vedlejší a spíš než na britské reálie se odkazuje na ty americké. Ted Lasso je seriál pro Američany, se vším co k tomu patří. Bohužel jednou z těchto charakteristik je i postupný úpadek kvality. Ve druhé sérii se pohodová atmosféra kamsi vytratila a zápletky ztratily šmrnc. V ději se hromadí na sílu vymyšlené situace a charaktery postav jsou ohýbány podle momentální potřeby. Na třetí sérii se radši vykašlete. Kvůli ní jsem snížil hodnocení na tři hvězdičky.

Je to spíš komedie než romantická vztahovka, protože film není ani emočně angažovaný, ani poctivě odžitý. Naštěstí mu chvílemi sarkastický, chvílemi roztomile naivní komentátor přidává další rozměr. Klasikou se nikdy pořádně nestal, ale v konkurenci farrellyovských komedií, které na přelomu milénia zamořily domácí televizory, obstojí víc než skvěle.

Já a David Fincher máme složitý vztah. Buď jsem z jeho filmu nadšený, nebo mu dám ze slušnosti tři hvězdičky a radši se v tom moc nepitvám. Hra je jediný snímek patřící do obou kategorií. Kombinuje jeho typickou precizní režii a pohlcující atmosféru, a přidává k nim scénář, který si bohužel na mistrovské dílo jen hraje. Tím nemyslím zrovna závěrečnou scénu na střeše. I zašmodrchaná cesta na ni je nepravděpodobná a při zpětném pohledu hodně (HODNĚ) přitažená za vlasy. Obvyklí podezřelí nebo Dokonalý trik mě semleli mnohem víc. Vím že porovnávám s extratřídou, jenže Fincher se jim ve svých vrcholech v klidu vyrovná.

Kdykoliv na obrazovce svištěly formule, byl jsem si jistý, že se dívám na jeden z nejlepších závodních filmů všech dob. Když se děj přesunul na jezdce a jejich složité osudy, tak zábavnost upadla. Nešlo o vyloženě jalové pasáže, ale kontrast mezi svižnými a pohlcujícími sekvencemi z okruhů, a zručně natočenými, přesto nijak zvlášť výjimečnými dialogovými scénami byl až příliš velký. Emoce v nich moc nefungovaly a ani závěrečná zamýšleně drtivá pointa neměla takový efekt, jaký asi režisér zamýšlel. Vzhledem k téměř tříhodinové délce je skoro zázrak, že film nestihl nudit. Přesto by myslím o nic nepřišel, kdyby zmizely všechny lyrické vsuvky.

Je to ucházející béčko s rozmařilou výpravou a ne úplně špatnou akcí. Na pátou Smrtonosnou past je to zoufale málo, protože chybí téměř všechny typické prvky série. Ano, i hlavní postava. Stárnoucí hrdina má sice tvář Bruce Willise a jmenuje se správně, jenže to je tak všechno, co ho s Johnem McClanem spojuje. Chybí hlášky, chybí nadhled, chybí policejní práce, chybí humor. Naopak přebývá chování, k němuž by se nejznámější New Yorkský polda nikdy nesnížil. Jako samostatný film by to bylo docela fajn, ale chápu proč to fanoušky Smrtonosné pasti vytáčí do běla.

Ono je to spíš pro holky. Nebo pro lidi bez vkusu. Každopádně ne pro mě. Původně slušné fantasy se postupem času překlopilo do ploché romance s luxusní výpravou a ústřední dvojicí bez chemie. Marija Pojezžajeva svou přirozeností něco uhrála, jenže od jejího polonhahého společníka se jí mnoho pomoci nedostalo. Ani scénář ji nepodržel, takže se prostřední pasáž dost táhne. Rusové umí fantasy, umí pohádky, umí dokonce i pohádkové fantasy, ale tady to jednoduše nevyšlo. Na průměr vytáhla film jen opravdu povedená epická hudba. Romantické cajdáky jsem milosrdně ignoroval.

Trochu lepší než "první díl", čistě z důvodu zajímavějšího příběhu a bohatší výpravy. I tak to není žádný zázrak. V porovnání s originálem je to brak, v porovnání s dobovými filmy vynikne naivita, jež se v seriálu snese, ale takhle obnažená působí rušivě.

Rodinu dokážu pochopit, protože jejich úleva musela být neskutečná. Ovšem zbytek zúčastěných omámilo co? Jestli ten dokument o něčem vypodívá, tak o nekompetentnosti amerických úřadů a o vynalézavosti některých jednotlivců.

Je to rozbředlé, vnitřně prázdné, odtažité a příliš dlouhé. Pro fanoušky Schumachera - k nimž se počítám, je to lehce zaprášené okno do lepších časů. Pro zbytek lidstva to bude stěží sledovatelné. Jedenáct let (!!!) starý dokument o Sennovi je svižnější, modernější, popisnější, napínavější a víc jsem si ho užil. A to Sennu ani nemám rád.