noriaki

80 % An Unearthly Child - první část považuju za jednu z nejlepších pasáží v celém seriálu, ale ten zbytek je až moc roztahaný a místy bezradný. Většinu děje vyplnilo mluvení o ohni, hledání ohně, zavrhování ohně a rozdělávání ohně. Přesto je tu vidět obrovský potenciál. Doctor má ještě neobroušené hrany, jenže Iana a Barbaru si oblíbíte lehce - taky patří k nejlepším společníkům vůbec. Pro Susan mám přirozeně slabost. 90 % The Daleks - říká se, že tahle epizoda zachránila celý seriál. Nevím jestli je to pravda, ale každopádně díky ní vznikli ikoničtí záporáci, jedni z nejlepších vůbec, a zároveň nejimpozantnější nepřítel kterému kdy Time Lordové čelili. Na téhle mytologii se dá stavět. 50 % The Edge of Destruction - výplňový díl odehrávající se v jedné jediné místnosti, s mimózní zápletkou bez pointy. Tuhle zápletku by slušný režisér přetavil v paranoidní duel čtyř vypsychlých osobností ve dvou skupinkách, ale výsledek je nuda bez atmosféry s teatrálními hereckými výkony. 100 % Marco Polo - plně souhlasím s názorem, že pokud se nějaký díl nikdy neměl ztratit, tak to byl Marco Polo. Jde o dosud zdaleka nejvýpravnější díl, a i na fotkách vyniknou přenádherné kostýmy a vypiplané kulisy. Hrdinové cestovali z Pamíru přes Gobi až do Pekingu. Viděli tajuplnou jeskyni, přežili žíznivý pochod pouští a ustáli několik intrik a pokusů o vraždu. I když jsem těch sedm částí viděl jen jako rozhlasovou hru doplněnou neuměle kolorovanými fotkami, považuju je za jedny z nejlepších v celém seriálu. 90 % The Keys of Marinus - Na ostrově ze skla, obkopeném mořem kyseliny, se nachází přístroj, který dokáže vymazat zlo z myslí celé populace. Z takhle slibné zápletky snad ani nemohl vzniknout špatný díl. Jak už název napovídá, vydáme se na výpravu za čtyřmi zbývajícími klíči Marinu. Každý klíč si zasloužil samostatnou epizodu, takže postavy postupně navštívily dystopický svět zotročené populace, příbytek sociopata usídleného v mrazivé pustině, byrokratickou společnost věřící v právo a pořádek a zdivočelou džungli. 70 % The Aztecs - Spíše slabší epizoda, u které se poprvé doopravdy projevil konflikt mezi Doctorem přijímajícím odlišné cilivizace takové jaké jsou, a jeho společníky, kteří mají tendenci soudit je vlastní optikou. Bohužel i když jde o historickou epizodu z exotického prostředí, děj není ani zdaleka tak výpravný jako Marco Polo. 70 % The Sensorites - Skvěle napsaná, bohužel hůře zrežírovaná epizoda, poprvé zasazená do budoucnosti lidstva. Objevují se zlí mimozemšťané s nepochopitelnými úmysly a atmosféra paranoie zvolna houstne. Takhle to vypadalo ve scénáři. V reálu to tak slavné není, protože původní mysteriózno postupně rozředila stokrát viděná zápletka. 60 % The Reign of Terror - Epizoda která měla potenciál v zajímavém námětu, ale vcelku ho promrhala nevýrazně zpracovaným příběhem. Nevěřil bych že intrikování za časů kdy může kdokoliv kdykoliv přijít o život dokáže být tak sterilní. Dva díly se ztratily, ale ty zbylé jsou tak statické, že to skoro ani není poznat.

Někteří budou namítat že na režiséra Taken je to fakt slabé - a budou mít pravdu, a někteří budou tvrdit že jsem se asi zbláznil - a taky nebudou úplně mimo, jenomže mě to fakt sedlo. Scénář kombinuje akční komedii a školení z politické reality, a neodvádí úplně špatnou práci. Neuškodil mu ani John Cena v hlavní roli. Juan Pablo Raba má totiž komediálního talentu a charisma za oba, takže jsem se rád nechal strhnout. Bohužel na akční film je tu akce fakt málo, a není ani pohlcující ani efektní, ale hloupá a nevěrohodná.

Dnes už jde o raritní záležitost kterou jsem dohledal na pochybném severu psaném azbudkou. Vcelku ta námaha to za to nestála. Je to dokument kde Gary Busey dělá vypravěče a Arnie hraje sám sebe. Tehdy měl ještě před Conanem, takže z pohledu filmu byl nicka, a zbylé dvě herečky na tom byly podobně.

"A taky by chtěl do scénáře přidat gag, jak ti někdo nacpe zapálený dynamit do zadku." - "No nevím, nechci vypadat jako idiot". - "Netočil jsi náhodou film se Stevenem Seagalem?" - "Pravda." To je asi jediný podařený vtip na celé téhle taškařici. Ani není férový, protože Lovec policajtů byl řízením osudu mnohem lepší film, než tenhle děs, a i když se Seagal v roce 2005 hrabal ve sračkách, tohle je o moc nepřekonalo. Je skoro fascinující jak amatérská je to záležitost, přestože casting nabral docela známá jména. Na filmu nefunguje nic a nejméně ze všeho kamera a postprodukce. Kvůli nim opravdu vypadá jako domácí video.

Kdyby nebyl Arnie úspěšný kulturista, majitel posiloven, investor do nemovitostí, herecká superhvězda a politik, tak by se uživil jako režisér pro Hallmark. Na vyšší level by to asi nebylo, protože i když jsou Christmas in Connecticut neurážející vánoční jednohubka, úplně jim chybí jakýkoliv přesah, nápaditost, lehkost nebo vtahující atmosféra. On je sám, ona je sama. Na konci nebudou sami. A stane se to zrovna na Vánoce. S jinými herci a s talentovanějším štábem by to mohlo být hodně fajn. Ale to se dá říct o každé z toho tuctu vánočních romantických komedií, co se každý rok točí.

Dost na tom že na mě mluvíjou lidi. Kdybych musel poslouchat ještě i zvířata, tak bych se asi oběsil na kandelábru. Upřímně, po tomhle filmu jsem k tomu neměl daleko, protože je tam jeden dobrý vtip - to že zvířata mluví, a ten se opakuje pořád dokola a dokola a dokola a dokola a dokola. Během děje jsem postupně vystřídal několik fází zoufalství a beznaděje, než jsem upadl do apatie. Kompletování filmografie Arnolda Schwarzeneggera ovšem není pro sraby, takže jsem zatnul zuby a přetrpěl to. Arnie samotný ve filmu ani není. Dabuje jedno z těch zvířat. Pokud má někdo pocit, že jsem byl při hodnocení příliš krutý, tak ať si pustí prdící scénu v 58. minutě.

Ze života Jayne Mansfield jsem znal akorát onu ikonickou fotku na které se jí Sophia Loren dívá závistě do výstřihu, takže jsem vůbec netušil, že to byla herečka s ambicemi otřást pozicí slavné Marilyn Monroe. Jednu dobu to vypadalo, že se jí to snad i podaří, jenže ani přes svou nespornou inteligenci, silnou vůli a fyzickou výbavu se na špičku nikdy nevyškrábala. Urputná snaha prosadit se jí stála kariéru, život a druhé manželství. Jejího chotě si zahrál tehdy ještě skoro neznámý Arnold Schwarzenegger. Tak složitou roli do té doby neměl, a troufám si říct, že ani potom. Vcelku v ní uspěl, i když po něm nikdo soudný nemohl čekat zázraky. Docela mu pomohlo, že hrál téměř sám sebe - manžel opravdové Jayne Mansfield byl evropan, bývalý kulturista, vlastník posiloven a třetiřadý herec. Na rozdíl od Arnieho se nikdy neprosadil.

Část v přítomnosti je fantastická. Chytře uvedla do reálií a nenásilně představila postavy. Jenže postupně se příběh obtočil okolo vedlejších postav, zabředl do půtek o právo velet pravěkému kmeni, takže ztratil na zajímavosti a naléhavosti. Zbytek děje vyplnilo mluvení o ohni, hledání ohně, zavrhování ohně a rozdělávání ohně. Sice úplně nesouhlasím s názorem, že seriál zatím směřoval k neslavnému předčasnému zrušení, jenže co si budeme nalhávat, tohle není moc povedená epizoda. Doctor tady kromě jednoho silného proslovu nic nepředvedl a většinu času byl ve vleku událostí, a spíš k politování. Sice tady začal kult, ale otesat se musel jinde.

Sháněl jsem celý film, jenže nakonec jsem vzal zavděk alespoň scénou s Arniem. Moc tady toho neodehrál, ale stačil předvést své přirozené charisma a ukázal se pravděpodobně v nejlepší formě v jaké kdy ve filmu byl. Vzhledem k jeho sportovní kariéře, snad i v životě. I když to tak nevypadá, tak se tu setkaly dvě obrovské legendy. Tehdy to byla Lucille Ball, která pomohla začínajícímu mladíkovi. Za deset let už by se role prohodily, a Arnie by do svého filmu přizval ji.

Kdyby si film odpustil tu urputnou snahu okomentovat neduhy moderní společnosti a víc se zaměřil na rozklad osobností, potažmo komunity, tak bych byl úplně spokojený. Nejnovější přírustek do Netflixovských předvánočních apokalyptických vizí se může pochlubit hutnou atmosférou paranoie taženou velice chytře napsanými postavami prožívajími nápaditě vymyšlené katastrofy. Pokud se dokážete oprostit od otázek typu "a to si tam nemůžou zapnout ruční řízení?" a "kde je sakra armáda?", tak si ho můžete užít jako varování, syrové drama, nebo hořkou výpověď doby. Jen to vysvětlení jim nežeru. O tom by nějaké srnky věděly leda prd. Posledních pět minut mimózního závěru rozhodlo, že tohle není za slabší čtyři hvězdičky, ale za silnější tři.