RobLord

Této trilogii dávám 100%. Nehodnotím filmařské řemeslo, nýbrž děj, který nastavuje zrcadlo této společnosti. Víc takových filmů by Čechům rozhodně neuškodilo.

Této trilogii dávám 100%. Nehodnotím filmařské řemeslo, nýbrž děj, který nastavuje zrcadlo naší společnosti. Víc takových filmů by Čechům rozhodně neuškodilo.

Jaime Murray, která svedla i citově chladného Blood Experta Dextera, zde coby grófka Eršébet Bathory dává na prdel módním edwardovským upírům - před veřejností se maskuje jako femme fatale profesorka evropské historie Gerri Dandridge, v soukromí je to vampýrská šelma, která při hledání vzácné panny a hašení věčné žízně lidskou krví vůbec nešetří. Fright Night 2 je zábavné béčko, které má své silné i slabé stránky. K těm silným patří samozřejmě již zmíněná krvavá hraběnka, dále působivé vampire scény (včetně těch animovaných) a prostředí Rumunska. Slabé jsou především některé postavy: iritující 'Evil' Ed Bates nebo málo charismatický Peter Vincent. Horor se v tomto Fright Night povedl mnohem víc než humor. Historické a zeměpisné boty (Čachtice v Rumunsku) nemá cenu řešit. V tomto typu filmů to není nic nového pod krvavým úplňkem.

Žádný satanismus se nakonec nekonal.

Míním, že film má diváka především pobavit. Under the Skin zábavný snímek není. Vydržel jsem ho sledovat 38 min., abych se následně do finále proklikal. Viděl jsem stále to samé: extraterestirálka někde bloumá...bloumá....zas bloumá...baví se s nesympatickými muži (vyzvídá a oni poslušně odpovídají bizarní skotštinou)... černé místo, další nahý muž se vztyčeným údem se propadá do černého liquidu jako do bažiny. Ano, je to hypnotické. Ano, je to art. Ano, je to osobité. Ne, vůbec mi to nesedlo - tohle není můj šálek krve. Americké béčko Species z roku 1995 je mnohem zábavnější.

James Wong a Agnieszka Holland jsou velká jména, kterým se nepodařilo zastínit Polanského brilantní filmovou adaptaci Levinova satanského románu. Na filmu z roku 1968 spolupracoval dokonce sám černý papež Satanské církve Anton LaVey - byla to doba obrození moderního satanismu. Nová verze postrádá onu správnou ďábelskou atmosféru a děj se často odklání od knižní předlohy, které se držel Roman Polanski. Příběh je přenesen z New Yorku do Paříže, Castevetovi jsou šarmantní pár, nikoliv důchodci, od kterých by si toužila Rosemary odpočinout se svými vrstevníky, přítele Hutche nahrazuje kamarádka Julie, Rosemary Woodhouseová je černoška! Podtrženo, sečteno: zbytečný TV počin. Tvůrci měli raději zpracovat Levinův román Rosemary a její syn.

Další found footage a opět US "horror" o teenagerech? NO, THANX!

Když si v zapáchající metropoli britského impéria vybíráte bydlení, pak takové, abyste měli dobrý výhled na šibenici. Rozhodně nikomu nevěřte, zjistíte, že sami nevíte, kdo vlastně ve skutečnosti jste. Ne každá kniha je zrovna Bible...

Termín PENNY DREADFUL pochází z Anglie 19. století. Bylo to období, kdy se kupředu dral kapitalismus a industrializace. V Británii začaly vycházet vzrušující příběhy na pokračování tištěné na levném papíru. Každý z dílů stál jednu peny. Tyto příběhy oslovily především chudší vrstvy a dělnickou mládež. Čtení se pro dělnickou třídu stalo novým druhem trávení volného času. Vedle industriálu tak vznikl nový průmysl - průmysl zábavní.

Vizualizovat knihu Donatiena de Sade se Pasolinimu nepovedlo. Chybí důležité líčení charakterů postav, kterému de Sade věnoval velký prostor. Postavy jsou tím pádem nepochopitelné. Zkrátka stejně nepovedené a knize vzdálené jako různé verze Justýny.