RobLord

Satanismu se v teorii a praxi věnuji 33 let. Hail Satan? je v mých očích povedeným dokumentem o jedněch (typicky amerických) půlhlavách s drsnou image, přičemž v jádru jde o milé lidi s nějakým mindrákem (vzhled, outsiderství, sexuální orientace atp.), kteří bojují proti ještě větším půlmozkům se slušňáckou image maskující hlubokou zvrhlost a zvrácenost, jež je křesťanům vlastní. To vše se děje v naprosto defektním Světě Lží - ve společnosti s pokryteckou a falešnou (žido-křesťanskou) morálkou. O skutečném satanismu nevypovídá dokument ani zbla. Opravdový satanismus lze poznat a pochopit pouze praxí černé magie, Stezky Levé Ruky! Zpozorněl jsem u zmínky o satanské panice v 80. a 90. letech minulého století. Podle mých informačních zdrojů měla satanská panika mnohem blíže k tajným vládním experimentům než ke hře Dungeons and Dragons či k Heavy Metalu. Sympatická mi byla detroitská kočka Jex Blackmore, která byla vyloučena z komického Templu pro svůj radikalismus. Dokonce i trapný "hollywoodský" pseudosatanismus Antona LaVeye vypadá v tomto dokumentu temněji než šašci sbírající ponožky pro bezdomovce a pořádající akce "Menstruujeme se Satanem". Hahaha! Pokud jedinec myslí svoje HAIL SATAN vážně, a chce, aby Satan reagoval, nestačí křičet tuto zprofanovanou frázi po způsobu sekty z American Horror Story - Apocalypse, ale musí to napsat krví! Nesouhlasíte? Pak tedy srovnejte figury v růžových brýlích s umělými rohy, co se líbají nad náhrobním kamenem, s prvním africkým kouzelníkem džu-džu či s bokorem vúdú z první chatrče na Haiti. O skutečném satanismu by vám mnohem víc povykládal sériový vrah Henry Lee Lucas; guvernér Bush měl jistě své důvody k udělení výjimečné milosti, neboť vládci USA (i celého světa) se v zákulisí scházejí po způsobu čarodějnic na sabatu a dobro nebo křesťanství jim slouží jen jako nástroj politické propagandy. Náboženství je perfektním nástrojem k rozšiřování tupého stáda ovcí. Ale magie, obzvláště ta černá, je Tajemstvím, které je běžným lidem skryto. Ateistické pseudosatanisty nevyjímaje. HAIL SATAN!

Při současném úpadku filmových hororů patří Overlord určitě k tomu lepšímu, co lze v rámci zmíněného žánru vidět. Přesto nepůjdu s hodnocením nad 40%. Mávnu rukou nad černošských seržantem (pár jsem jich vygoogloval). Smířil bych se i s nejhumánnějším černochem filmové historie, jak to zde trefil flanker.27. Ale co Overlordovi neodpustím, je malá dávka napětí a hrůzy. Z tématu nacistických experimentů šlo vytřískat určitě víc. Nejlépe ϟϟáckého Herberta Westa: Re-Animatora. No a Pilou Asbaek dokáže být mnohem působivější zloduch, jak ostatně předvedl v Game of Thrones. Ve výsledku funguje Overlord víc jako válečný akčňák - v tomto směru bych mu udělil nejméně o hvězdu navíc - než coby vědeckofantastický horor. Škoda. Přesto film doporučuji ke zhlédnutí. Jako večerní jednohubka pobaví nejednoho nenáročného diváka.

Film, při jehož sledování divák nechápe, oč v něm vlastně jde, je bez diskuzí ODPAD. Může obsahovat působivé obrazy a mohou v něm hrát hvězdy, ale ve výsledku diváka neuspokojuje. Horor? Nevzpomínám si na jedinou scénu, která by mě vyděsila. Thriller? Namísto napětí jsem se nudil. Mysteriózní? To ano. Pro mnoho diváků je Braid tajemný v tom smyslu, co tím chtěli tvůrci vlastně vyjádřit. Mitzi Peirone následuje trend současných hororových režisérů: závody v tom, kdo z nich je podivínštější magor. Kde jsou ty staré dobré časy, kdy byl děj hororů srozumitelný a atmosféra se budovala příslušnými atributy žánru! V současnosti je znát, že staří mistři zestárli nebo umřeli. Nezbývá nám, než se spoléhat na Jamese Wana, čekat zda se k hororům nevrátí Ram Raimi či Clive Barker, nebo sledovat seriály namísto filmů.

Brilantní poklona Alfredu Hitchcockovi.

V mnoha směrech zdařilejší než An American Crime. Nejde ani o to, že se The Girl Next Door drží Ketchumovy knižní předlohy (film je jiný druh vyprávění než kniha - film ukazuje), nýbrž o mnohem nápaditější režii. Na něco takového (hitchcockovského), jako je například umístění kamery pod vodní hladinu, režisér An American Crime nepřišel. Teta Ruth je mnohem nestvůrnější než Gertruda Baniszewská a Meg si projde daleko větším peklem než Sylvia.

Klišoidní slasher s fádním vrahem a telecími oběťmi. Hell Fest není žádné filmové umění vytvořené s vášní, nýbrž produkt výrobní linky. Nehodí se na velká plátna kin, spíše do prodejen levných DVD coby zabiják času extrémně nenáročných diváků v pubertě. Rozdíl mezi Hell Festem a kvalitním hororem je podobný jako rozdíl mezi Lovecraftem a paperbacky z edice Stopy hrůzy. Režisér Gregory Plotkin si vybral neosobitý scénář, podle něhož natočil nevýrazný film, který se ani nesnažil nějak zachránit - herci žádnou cenu nedostanou, záběry režiséra neproslaví a dialogy tu existují jen proto, aby to byl zvukový biják. Divák nemá šanci pochopit motivy zabijáka a sympatizovat s nějakou postavou. Ačkoliv už nejsou oběti ve věku, kdy chlapcům začíná růst řídké chmíří na tvářích a děvčátkům v klíně (jsou to muži a ženy přes dvacet, přibližně ve věku Grace Kelly v Hitchcockově Rear Window), píše se a mluví o teenagerském hororu. Pochopitelně: telátka jdou na porážku v parku hrůzy, který je ještě větší helter-skelter než kinosál ve Scream 2. Od thrillerů očekáváme hlavně napětí. Kvalitní tvůrce umí napětí budovat: divák či čtenář je vtažen do situací, kdy se blíží střet událostí, které by se raději potkat neměly - postava například hledá nějaký předmět v bytě či domě záporáka, který se vrací domů. Hell Fest je v tomto směru značně vlažný.

Nahota, zvrácenosti a krvavá jatka nedělají z filmu kvalitní thriller. Lucio A. Rojas není žádný talentovaný Hitchcock nebo Scorsese.

Obsahuje spoilery! Nedávám 4 hvězdy, protože to bylo artové, trierovské nebo plné symboliky. Na takové kosočtvercoviny mě rozhodně neužije. Ty 4 hvězdy jsou o tom, že jsem se u filmu náramně bavil a smál nahlas. Scéna s káčátkem mě pak pěkně vyvedla z míry. Nutno dodat, že jsem Jacka dokoukal napotřetí: poprvé jsem usnul na konci 1. incidentu, podruhé jsem to při 2. incidentu vzdal. Napotřetí, jakmile Jack zapřáhl morbidní pytel za dodávku a déšť smyl krvavou stopu, to klaplo.

Stephen King by můj věk popsal tak, že jedu pátý gumy. Filmové horory tím pádem hltám od té doby, kdy pirátské kopie na VHS daboval v domácích podmínkách pokašlávající, popotahující a jiné hezitační zvuky vydávající amatér. Patřím tudíž k zapřísáhlým fanouškům staré klasiky, který si ze současných filmových hororů (nikoliv však seriálů) drží hlavu nešťastně v dlaních, protože brak střídá brak jak na běžícím pásu asijské montovny. Mezi obdivovatele původního Carpenterova Halloweenu se ovšem nepočítám. Co se slasherů s maskovaným zabijákem týče, vždycky na mě strašidelnějším dojmem působil Jason Voorhees a Pátky 13. Za Carpenterovy majstrštyky pak považuji spíš The Thing a In the Mouth of Madness. Počátkem 90. let mě na zaniklém tv kanálu OK3 pobavil 4. halloweenský díl The Return of Michael Myers, ovšem dostanu-li náladu na Myersovy vraždy, sáhnu rozhodně po remaku Roba Zombieho. Především je zábavnější a nápaditější než všechny Halloweeny dohromady, scénář obsahuje výrazné postavy a Michael pochází z dysfunkčního rodinného prostředí, které je pro sériové vrahy typické. Ale k věci, tedy k čerstvému halloweenskému zářezu do masa. Původní Carpenterův Halloween byl originální v tom, že divák sledoval krveprolití z pohledu vraha. Halloween 2018 není originální vůbec ničím, což mě vzhledem k letopočtu nijak nepřekvapuje. Scénář je tupý jak kuchyňský nůž z hollywoodské rekvizitárny, kterým se do zblbnutí bodalo a řezalo 40 let bez nabroušení. Postavy jsou mdlé; divák si k žádné z nich nenajde cestu, takže jen nostalgicky vzpomíná na hrdiny Zombieho celuloidu. SPOILER: Halloweenský vrah je převážen po x letech z jednoho zařízení do druhého ausgerechnet na konci října, po x-té uteče z havarovaného vozidla a po x-té vraždí na veřejných záchodcích a následně v haddonfieldských domech po způsobu nejprofláklejšího klišé, ze kterého se musí Alfred Hitchcock obracet v hrobě a Dario Argento zápasit s mrtvicí. Twist s psychiatrem, který je ve své vědecké posedlosti Michaelem Myersem vedle hellraiserovského doktora Channarda či re-animujícího Herberta Westa jen patetickým hříbátkem v závějích, rychle vyšumí do prázdna, ačkoliv z něj šlo vytěžit daleko víc. Dávám jednu hvězdičku za účast Jamie Lee Curtis. Rád jsem jí po čase znovu viděl (a slyšel křičet), nicméně vedle vyzrálosti věkem takové J. Lange v American Horror Story dcera slavné oběti z Psycha jaksi propadá. V titulkách si můžeme přečíst, že tuhle nudnou a zbytečnou vyvražďovačku bez nápadu dokonce produkovala. Druhou hvězdičku dávám za původní carpenterovský soundtrack, plus za to, že se to jmenuje Halloween, pár lidí v tom umře, je to barevné a hýbe se to.

Stejně jako LIVINGDEAD jsem usnul. Crappy movie.