RobLord

Dobrý mysteriozní film - spíše odpočinkový a zábavný než hororový. Lepší než Cormanův Havran, ale ne tak roztomilý jako Havran Landersův s Belou a Borisem. Edgar Allan Poe je zde podaný po cusackovsku, přičemž není tak přesvědčivý jako Jeffrey Combs v The Black Cat Stuarta Gordona v Masters of Horror. Já osobně bych uvítal víc takovýchto historických hororových thrillerů.

Jako fanoušek hororů smutním nad tím, že se s braky poslední dobou roztrhl pytel. Jestliže však označuji stav hororů poslední doby slovem brak, jaké slovo pak zvolit pro HDP? V rámci veřejného písemného projevu bývám vulgární jen velmi neochotně, ovšem na adresu pánů Spěváčka a Zídka doslova křičím výstižný termín SRAČKA!!! Tenhle nemožně trapný paskvil působí dojmem, že si děti vzali mobily a s náhodně oslovenými NEherci z ulice natočili trashový průjem, který dělá kdysi vznešenému žánru hororu (Poe, Machen, Lovecraft) definitivní OSTUDU. Ještě jednou SRAČKA... a do třetice S-R-A-Č-K-A!!!

Klišoidní slasher s fádním vrahem a telecími oběťmi. Hell Fest není žádné filmové umění vytvořené s vášní, nýbrž produkt výrobní linky. Nehodí se na velká plátna kin, spíše do prodejen levných DVD coby zabiják času extrémně nenáročných diváků v pubertě. Rozdíl mezi Hell Festem a kvalitním hororem je podobný jako rozdíl mezi Lovecraftem a paperbacky z edice Stopy hrůzy. Režisér Gregory Plotkin si vybral neosobitý scénář, podle něhož natočil nevýrazný film, který se ani nesnažil nějak zachránit - herci žádnou cenu nedostanou, záběry režiséra neproslaví a dialogy tu existují jen proto, aby to byl zvukový biják. Divák nemá šanci pochopit motivy zabijáka a sympatizovat s nějakou postavou. Ačkoliv už nejsou oběti ve věku, kdy chlapcům začíná růst řídké chmíří na tvářích a děvčátkům v klíně (jsou to muži a ženy přes dvacet, přibližně ve věku Grace Kelly v Hitchcockově Rear Window), píše se a mluví o teenagerském hororu. Pochopitelně: telátka jdou na porážku v parku hrůzy, který je ještě větší helter-skelter než kinosál ve Scream 2. Od thrillerů očekáváme hlavně napětí. Kvalitní tvůrce umí napětí budovat: divák či čtenář je vtažen do situací, kdy se blíží střet událostí, které by se raději potkat neměly - postava například hledá nějaký předmět v bytě či domě záporáka, který se vrací domů. Hell Fest je v tomto směru značně vlažný.

What the fuck...!

Invence Clive Barkera je nesporná. Hellraiser je syntézou originality, geniálního vypravěčského umu a poctivého filmařského řemesla. Jedná se o nejoriginálnější a zároveň nejpůsobivější horor několika posledních dekád. Svého tvůrce tak dosadil na pomyslný trůn moderního hororu. Zeptáte-li se mě na mou oblíbenou hororovou postavu, z palety možností typu Dracula, Frankenstein, Freddy Krueger nebo Jason Voorhees, vyberu sofistikovaného Pinheada - jednoznačně a bez dlouhého přemýšlení. Má rada zní: otevřte Konfiguraci Nářku a dobře se bavte.

Můj nejoblíbenější horor v 90. letech. Viděl jsem v kině.

Nadčasová vizualizace Pekla.

...ovšem rituál de L'Isle je absolutně perfektní!

Jméno Hellraiser kdysi znamenalo silný, vzrušující zážitek. Pro mě osobně pak nejlepší horory v dějinách kinematografie vedle Exorcisty nebo Evil Dead. Od dílu Bloodline začala kvalita série rapidně klesat. Objevily se lepší díly - Inferno a Deader, ale nikdy víc se nepodařilo Hellraiserům vrátit původní náboj a postavit se znovu na nohy. Naopak. Jedinečný Doug Bradley vzdal roli Pinheada a s dílem Revelations se filmování chytli ještě neschopnější tvůrci než ti předešlí. Revelations a Judgment hodnotím 20% pouze kvůli názvu. Jsou to brakové snímky, zasluhující odpad! Kéž by se k Hellraiserovi vrátil scénárista a režisér Clive Barker, herec Doug Bradley a skladatel Christopher Young v áčkové produkci!

Třetí tisíciletí zprznilo snad všechny hororové ikony stříbrného plátna.