Veniss

Hodně jsem přemýšlela kolik hvězdiček dát. Vím, je to oceňovaný film, jsou v něm ukázky špičkového výrazového tance, ale řekla bych, že ho spíš užijí ti, kteří tanci trochu rozumí. Není tam téměř žádná dějová linka, což filmu ubližuje (i když je dokumentární). Film je vlastně složenina jednotlivých ukázek tanečního projevu. V důsledku na mě Pina nezapůsobila tak, jak by mohla.

Jeden z nejlepších westernů. Film, díky kterému jsem objevila Sedm samurajů a další podobné filmy a především úžasného Clavellova Šogúna.

Na první pohled je Rango jak vohraná deska, co krouží na rozvrzaným gramofonu pořád dokola. Není tam nic, co byste už někde neviděli nebo neslyšeli, ikonické postavy Divokého Západu, profláklé songy, hlášky. Naštěstí se film nebere moc vážně a s tváří pokerového hráče si ze sebe s chutí utahuje. Film uspokojí jak westernového nadšence, tak i ostatní dobře pobaví. Zkrátka Rango se trefil do černého a na pouštním kurovi cválá do slunce západu.

Bezduchý příběh, kde hlavní záporák střídavě filosofuje (vždyť mu rodina vymřela na nemoc a bohové si dovolili s tím nic neudělat), střídavě někoho umučí, zmrzačí nebo zabije. Naopak klaďas na začátku absolvuje výcvik hodný asijské akčňárny (zbav se vzteku a mlať tou sekyrou pořádně), Olymp s přiteplenými bohy…Chce to mít příběh, ale nemá, chce to být jako 300, ale není. Je to vyšinutý film s kousky antické mytologie. Váhám mezi odpadem a 1*, nakonec dávám 1* za přehlídku urostlých svalovců a stylové pozadí, na které bylo radost se koukat.

Addamsova rodina je pojmenovaná po svém tvůrci, karikaturistovi Ch. Addamsovi, který se vyžíval ve stejných morbidnostech jako jeho ujetá komiksová rodinka, a svou první ženu zpodobnil v Morticii. Klobouk dolů, protože díky němu tu máme černým humorem nabitý, znamenitý film.

"Je to tak. Když se narodí nové dítě, jedno ze starších musí umřít." Tenhle osud jedničce nepřeju, ale je fakt, že dvojka je stejně dobrá a nenápadně postrkuje jedničku ke srázu...

Romantické zasnění, díky kterému se můžeme pokochat skvostnou Paříží let dvacátých a vychutnat seznámení s tehdejší uměleckou smetánkou s jejich přednostmi i slabůstkami. Woodyallenovské pohlazení po duši.

Film stojí, sedí, vaří na vynikajícím herectví Meryl Streep. Kdyby nebylo jí, tak tenhle film prosviští kinem bez povšimnutí. Napadla mě myšlenka, jak by vypadala Amy Adams po ročním vaření podle M. Rettigové.

Nestává se to moc často, ale jak je vidět tady, občas se povede udělat pokračování líp než první film. Ze začátku trochu nepřehledný děj se pěkně rozjede, graduje scénou v továrně a jejich útěkem. Downey je správně protivný Sherlock Holmes a Jude Law mu zdařile sekunduje. Po zhlédnutí Hry stínů odhazuji staromilské lpění na původních hodnotách díla A.C.Doyla, protože předělávku klasiky jsem si užila nadmíru dobře.

Všechno je předem nalajnovaný, takže žádné matoucí myšlenky Vás nezatěžují si tenhle filmeček užít. Tohle jsem napsala o jedničce, sedí to i na dvojku, s tím rozdílem, že dvojka je několikrát vylouhovaný čaj, při jehož pití marně pátráte po nějaké chuti. Zaplaťpánbůh za Downeyho. Doufám, že Avengers mi spraví chuť.