fabecc1222

Upřímně jsem čeka šílenou sci-fi řachandu, která bude satirou, parodií a vším možným...Ale takovéhle jsem to úplně nečekal. Pořád značně odlechčené, ale spíš ve stylu těch devadesátkových věcí jako Hvězdná brána, takže postavy hážou cool hlášky na pozadí morálních a společenských linek. Postavy jsou výborné, každá má svůj dost barvitý a až absurdní charakter, který dokáže pobavit. Je vidět, že i různá poselství lze přinášet skrze humor a nadsázku.

Dlouho očekávaný prequel Případů 1. oddělení, který narozdíl od samotných Případů, které sázeli na detailní popis policejní práce, potažmo vykreslení pracovního prostředí sází mnohem více na dobovou atmosféru a vykreslení dobových reálií a skutečných osob. Devadesátky trochu selhávají právě ve vztahu k Případům, kdy jen opravdu těžko budeme v obsazení mladších verzí postav z Případů (Plíšek, Korejs, Kozák) hledat jejich starší variace (Zvlášť Plíšek prošel charakterovou obměnou o 180°). Občas je vidět, že těch šest dílů je prostě tvůrců málo, a že by měli materiálu, který by klidně snesl dvojnásobek epizod, takže to je občas nepřehledné. Ale čert to vem, ta atmosféra devadesátek je tu opravdu brilantní, všechna ta špína a spodina, co se vyrojila vykreslená opravdu do detailů. Pro poctivé policajty to musela bejt opravdu šílená doba, jak byli všechny ty známé kauzy vlastně navzájem propletené, a všichni ti mafiání, a nájemní zabijáci se mezi sebou znali, a vlastně i spolupracovali. Jsem rád, že něco takového u nás vzniklo, že i takovéhle věci jsou připomínány, a to ještě lidmi, co je skutečně pamatují.

Ta hlavní linka okolo Orlíku už tu nepřinese vesměs žádný ohromný zvrat, a spíše se tak doklouže k jasnému a očekávané konci. Mnohem víc tak drásá nervy linka okolo Tůmy, a jak to s ním vlastně dopadne. V tý poslední společné scéně Tůmy a Plíška mi přišlo, jakoby jsme konečně viděli toho Plíška z Případů, a ne nějakou úplně jinou osobu.

Dětskej gang je čím dál tím větší parodie. Hlavně pokérovaná lysá palice je teda něco...Ještě mě taky začíná bavit to, že Omar je zázračně při každém telefonu furt v té samé místnosti, držící ruku s telefonem v úplně stejném úhlu a směru...Závěr mě teda překvapil, a může konečně rozhýbat děj, ačkoliv zatim mi nepříjde na rozum žádné logické vysvětlení, jak se tam Marta dostala.

Mnohými nenáviděná Bondovka, kdy si přiznejme, Lazenby není prototyp kvalitního herce, ani ideálního Bonda, ale v ostatních ohledech tenhle filmch nabízí oproti předchozím dilům svěží přístup, několik novinek které ovlivnili i následující díly, výborného Savalase, a velmi atraktivní zimní prostředí s lákavou akcí zaměřující se snad na všechny možné disciplíny zimní olympiády. A ten závěr...Dost možná nejdepresivnější a určitě jedna z nejemotivnějších scén celé Bondovské série.

Vždycky mám rád, když se z těchto historických životopisů dozvím o dané osobě něco nového, a tady to funguje dokonale. Napoleon je tu představen z mnoha stran, nikoliv pouze jako tyranizující vojevůdce, uzurpující si celou Evropu. Clavier se odprostil od svých komediálních rolí, a nabízí velmi uvěřitelný pohled na jednu z nejvýraznějších osob posledních staletí.

Na závěr to nejlepší, kdy Napoleona vidíme snad ve všech možných polohách. Úprk z Ruska ukazuje poraženého, ale stále ješitného Napoleon. Poté jeho poslední vzepětí a legendární Waterloo...A dost možná i nejsilnější část, kdy vidíme zlomeného, a poraženého Napoleona, filozofujícího o svém životě, a o možnostech, které mu byli nakonec upřeny. Velmi odlišný pohled na vojevůdce, jehož sny se nakonec dost možná odlišovali od toho, s čím si ho historicky pojíme.

Předně říkám, že předlohu neznám, a tak případné odklony od ní nemohu nijak hodnotit, ale očekávám, že ta vedlejší linka, díky které dostáváem z Poirota více osobních emocí, a která pro něj z případu udělá mnohem více osobnější věc, než by divák očekával, tak ta asi v předloze nebude, nebo bude pojata dosti jinak. Každopádně tady ve filmu se jedná o velmi emotivní záležitost, a Poirot tak díky tomu není jen tím ješitným, geniálním detektivem, ale i obyčejným člověkem s vlastními pocity a city. Branagh se poučil z toho, že není super točit vše před digi pozadím ve studiu, a tak dostáváme i vcelku dost záběrů na skutečné Egyptské reálie, které jen podtrhují výborně ztvárněnou atmosféru dobového Egypta. Celkové vyznění je hodně pesimistické, až depresivní, což mě ve výsledku taky nakonec dost překvapilo. Komplexně jsem velmi spokojen, a s nadějí vyhlížím další díl.

Už od začátku je jasné, na čem jsme, a bohužel, od začátku je také jasné, jak vše dopadne. Naštěstí délka není nijak přestřelená, takže to vcelku rychle utíká. Začátek teda pěkně přibržený, a trvá to vesměs tak 20-25 minut, než se něco začne dít. Pak už jen smršť narážek na filmy všech žánrů, 100x viděná variace na Lásku nebeskou a jsme ve finále. Klasická vztahovka, který se u nás každý rok vyrojí několik. Orozovič za mě poměrně toporný. Postavy v rámci žánru klasicky ploché a nezapamatovatelné.

Nechci říkat, že je série o Bobovi špatná, to ne, ale rozhodně je vesměs zbytečná. To, co se v ní ukazuje, je to, že vlastně potenciál Boby jakožto hlavní role byl fakt malý, a zřejmě si to uvědomili i sami tvůrci, jelikož tenhle seriál je o Bobovi jen z první poloviny, a druhá polovina už je defakto třetí řada Mandaloriana. Tady se měli tvůrci vykašlat na vlastní show, a prostě dát Bobovi jeden-dva díly v třetí řadě Mandaloriana, a tím tak nějak jeho příběh uzavřít. Nebýt to samostatný seriál, tak jsem asi v hodnocení o měco mírnější, ale v rámci samostatné show musí prostě člověk zohlednit to, že ten příběh je na sedm dílů hodně nijaký, a hlavní role vlastně není hlavní role.