Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (2 178)

plakát

Metoda Markovič: Hojer (2024) (seriál) 

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema.

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Cesta ke světlu (2024) (epizoda) 

Finále trochu překvapilo v tom, jakým směrem se rozhodli tvůrci jít. Skoro to v některých momentech vypadala jako one man show pro Kotka, jehož případ dostává (logicky) více prostoru, než předchozí epizodní linky. Láďová linka se tu doklepe (doslovně) do očekávaného a většině lidí asi předem známého konce, kdy tvůrci asi nechtějí jít za nějakou dřeň emocí a závěr je tak spíše rekapitulační. Pro znaleho diváka pak při samotné scéně popravy je pak pochopitelně těžké pozorovat i herecké loučení Dana Heribana, pravděpodobně v nejlepší roli jeho kariéry.

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Chyba systému (2024) (epizoda) 

Tak absolutní náhul pokračuje, a já bych se nedivil, kdybychom tu už teď měli jasný domácí počin roku. "Výlet" na Slovensko přinese zajímavý dobový - charakterový i pracovní kontrast vůči Pražské partě. A ve větší míře se objevilo i to, po čem jsem volal v minulém díle, tedy prolnutí s reálnýmý doku záběry z vyšetřování, opravdu mistrovský nápad. Stejně tak i to, že se tvůrci nebojí na moment trochu odlehčit a nahodit vtipnou vsuvku s Mišíkem a trojúhelníkem.

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Možnost léčby (2024) (epizoda) 

Zatim je to pro mě spíš taková variace na Pitavala v trochu temnějším módu. Moc mi nesedl ten úvodní případ, ten byl vlastně dost navíc, vyřešenej byl stejně hopem, a těžko říct, jestli třeba nějak ovlivní dál postavy, když i jeho rozuzlení do dalších let bylo hned ukázáno. Hojera jako takového jsme zatím neviděli, jeho případ se sice už řeší, ale čekám, že ony zmiňované psychologické hry se teda rozjedou až příště a že toto byl hlavně úvodní díl na seznámení s Markovičem a tehdejší policejní prací.

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Poslední facka (2024) (epizoda) 

Další z série atmosférických výslechů, který je ze všech stran výborně zahraný (i chudák nebožtík Dano Heriban)..."Cos s tim udělal? - Je to maso, tak se asi zkazilo.... - Já ho sežral". Takže Láďa nám předhazuje další svoje hrůzy co spáchal a skrze svojí (ne)inteligenci si ani neuvědomuje hrůzu svého chování. Podobně jako minule, tak opět tvůrci výborně dávkují atmosféru vyšetřování která se prolíná až do soukromí vyšetřovatele (nechce čínu...), druhá linka s případem "Zlatého člověka" tentokrát nastavuje zrcadlo tomu, jak Markovič přistupuje k jednotlivým pachatelům, a zároveň se ani nebojí občas nahodit nějaký ten těžce černěhumorný moment.  P.S: Proč Markovič pořád říká blbosť a ne normálně blbost? To je nějaké nářečí?

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Rodinná záležitost (2024) (epizoda) 

Tentokrát dost boduje i vedlejší případ, který je značně odporný a nejhorší na tom je, že se opravdu stal a že takovýto magoři zakládají rodiny a nikomu se nepodařilo podchytit, co je to za blázna. Jinak co se Hojerovi linky týče, tak na to jdeme v tomto díle trochu jinak. Tvůrci chtějí ukázat trochu té lidské stránky vyšetřovatelů, ale je to přesně tak akorát, aby to diváka nenudilo a zároveň je to chytře udělané tak, že to hlavní děj nikterak nebrzdí. Cenim propojení s dobovou fotografií vyšetřovatelů při rekonstrukci, zajímavý prvek, klidně by takovýchto skutečných retrospektiv mohlo být více.

plakát

Metoda Markovič: Hojer - Ženská oběť (2024) (epizoda) 

Super díl, který místy docela vyvažovali takové až humorné prvky u výslechu, kdy si tvůrci dovolili značné odlechčení v podobě různých grimas při časových skocích v rámci celonočních výslechů, okořeněné o super herectví Petra Uhlíka, který své postavě dodal takovou prostou naivitu, mixovanou ale s určitým typem úchylnosti až zvrácenosti, což bylo zas třeba vidět při scéně rekonstrukce vraždy, kdy málem zabil figurantku. Snad tady akademici nebudou zapomínat na seriál skoro rok starý, a příští rok toto dokážou ocenit.

plakát

Michal Hrůza v Rudolfinu (2017) (koncert) 

Sympatický zpěvák se sympatickými písněmi se sympatickým doprovodem v sympatickém prostředí. Hudební vkus je pochopitelně věc čistě subjektivní, vzhledem k tomu, že u nás v obýváku je Michal Hrůza v podstatě číslo jedna, tak jsem se jako spoludivák dostal i k záznamu k jeho koncertu, který nikterak neurazí, fanoušky pochopitelně potěší. U Michala oceňuju, že při svých vystoupeních nemá potřebu prezentovat svoje politické či další názory, a vede své koncerty takovou pohodovou formou, která souzní s jeho písněmi.

plakát

Milenec lady Chatterleyové (2022) 

Předlohu neznám, ale lze určit, že jde o klasickou dobovou kostýmovku, které se v VB produkují ve velkém stylu a velkém počtu. Milenec...z tohohle seznamu nijak nevyčnívá, a řekl bych, že i velmi rychle zapadne. Příběh se poměrně vleče, a trvá docela dlouho, než dojde k rozjetí nějakého toho milostného trojúhelníku. Charaktery nejsou bohužel načrtnuty nějak zajímavě, aby dokázali zaujmout, a tak jediné, co může zaujmout, je docela četná přítomnost dámských (i pánských) odhalení všeho druhu. Ale ani kostnatá Emma Corrin není něco, co by mě úplně vtáhlo. Kostýmy, výprava, to všechno fajn, to k těm dobovkám patří, ale příběh bohužel selhává.

plakát

Miliardy (2016) (seriál) 

Tak mi definitivně skončil jeden ze seriálových veteránů. Už je to sedm let, co jsem se vrhl do světa nejvyšších financí, ale vlastně jsem se nedokázal nikdy úplně nechat pohltit. Pro mě byl lákadlem pro sledování Damian Lewis, který opět ukazuje, že patří mez špičkové herce. Obecně je celý seriál postaven na dvou hlavních postavách, které stojí každá na jednom konci a komu tenhle styl sedí, tak se bude bavit náramně. Mně už pak přišlo, že se ta premisa začíná vesměs opakovat, ale nikdy to nespadlo vyloženě do nějaké křeče. Občas by tomu asi neškodil větši tah na branku, ale komplexně je to pořád hodně chytře napsané a velmi dobře zahrané. Je teda třeba říct, že bez toho zmíněného Lewise bych se do seriáli asi ani vůbec nepouštěl.