fabecc1222

Ta Ruská linka je asi ze všech nejlepší, tak je fajn, že tady dostává nejvíce prostoru. Je pochopitelně škoda, že (pravděpobně) vlivem politické situace se musíme omezit na pár interiérů, ale co už...Je tu fajn ten vnitřní souboj té postavy, která se po letech špionáže vrací domů, ale je to ještě vlastně domov? Není pro něj domov už ta země, ve které byl špioném?

Netflix zas jednou zkusil zacílit na zastydlé romantiky, zaseknuvší se někde na přelomu tisicíletí, a skrze dobré obsazení přinést nějakou tu slaďárnu. No jo, ale když děláte rychlokvašku, tvářící se jako něco vznešenějšího, tak je to furt rychlokvaška a žádné obsazení to nezachrání. Tady je viditelně postup jasný, jeden den se napsal scénář, druhý den natočil jeden štáb scény s Ashtonem a druhý štáb souběžně natáčel jeden den s Reese a třetí den se to sestříhalo, aby to dalo film. Jako svojí cílovku si to asi najde, ale opravdu tu není nic nového, všechny klišé jsme viděli už tisíckrát jinde a ještě to má klasicky přepálenou stopáž, kdy k lepšímu výsledku by to chtělo aspoň 15-20 minut prostříhat.

No nevim no. Tři díly za námi a postrádám nějaký nosný děj, kvůli kterému se vyplatí to sledovat. Tu hlavní premisu prozradili tvůrci vlastně už na začátku, takže jde o to, jak se daná postava stala z jednoho špióna druhým špiónem, no ale zatim je to podané tak chaoticky, že poskládat to v hlavě nějak dohromady je skoro nemyslitelné.

Než aby to začalo dávat větší smysl, tak se v tom popravdě začínám spíše ztrácet. Občas sem měl problém i seřadit ty jednotlivé linky nějak chronologicky. Z nějakého důvodu je do děje zakomponována postava Iana Fleminga, který tedy v poslední době dostává skoro stejně prostoru, jako jeho nejslavnější agent.

Schválně jsem si tento film pustil hned po Narviku, abych tedy porovnal válečnou Evropskou tvorbu. Za mě je na tom Narvik o něco lépe, než tento film. Tady mě tolik nezaujali jednotlivé charaktery a jejich příběhy. Stejně tak tu menímě krásnou zimní krajinu Norska za bažinaté Nizozemsko (Litvu...), což prostě vizuálu tolik nedá. Válečná vřava jako taková je to stále velmi solidní, to ano, v tomto ohledu je to na špičkové úrovni, a je vidět, že rozpočet byl velmi štědrý, a určitě se u akčních scén nudit nebudete. K tomu se tu také objeví Tom Felton, který je ale spíš lákadlem pro zaoceánské publikum, a jeho stopáž ve filmu patří k těm menším.

Musím říct, že tento film je příjemná změna po vší té válečné Americké produkci, kdy tady vidíme opravdu něco nového, neokoukaného. Musim říct, že třeba o této bitvě jsem neměl ani tušení, že a jak proběhla. Přitom tak důležitá část historie. Na filmu je vidět, že se penízky nešetřilo, což je dobře, a v kombinaci s krásnou a neokoukanou Norskou krajinou je to prostě výhra a krásně se na to kouká. Film jako takový je rozdělen na dvě poloviny, kdy první půlka je čistě ona bitva o Narvik, potažmo její první část, kdy se v Narviku usídlí Němci. Druhá půlka pak poměrně rychle chvátá do cíle, takže na větší hloubku charakterů tu není až tak moc prostor, a hodně se skáče v čase, a vidíme tak spíše sled jednotlivých událostí, které navazovali na bitvu. Vzhledem k povaze filmu ale ani rychlejší tempo moc nevadí. Já jsem spokojen, a dokonce jsem se dozvěděl i něco nového z 2. světové války.

Skutečný Most, a hlavně Chánov, to jsou skutečné entity a pojmy, neni tak divu, že se tvůrci rozhodli dát děj a volnost jednotlivým specifikům této oblati. Prušinovský - Kolečko, zkušená dvojka, která přináší v našem prostředí jeden klenot za druhým, tady odpálila další ze svých vybroušených děl, který dokáže trefně skloubit sociální kritiku a neskutečné hlášky, což jim může spousta tvůrců jen a jen závidět. MOST! je další z řady seriálů, který přerostl klasické TV vysílání a v mnoha ohledech stačil velmi rychle zlidovět. Stejně tak dal možnost prosadit se novým hereckým tvářím a hercům jako Isteník či Godla v podstatě nastartoval hvězdou kariéru. Takže za mě "Dycky Most" a vstříc další tvůrčí spolupráci.

Velmi pěkné zakončení, které trefně dokázalou skloubit všechno to vtipné, co Most! dělalo Mostem! (i Mostem) se skutečným vyvrcholením děje jako takového, a definitivním přerodem charakterů, a vnitřní uvědomění si svého chování. Luďan za ty dva poslední díly prošel takovou charakterovou proměnou, že se mnoho jiných tvůrců může jít zahrabat, jak to tady dokázali mistrovsky napsat. No tak "Dycky Most" a "Je suis Čočkin"

Renč jako režisér je jedna z nejvíce přeceňových individualit u nás. Už několik desetiletí nenatočil nic pořádného, a tohle je jen další důkaz. Tohle je režisérsky na úrovni prvního ročníku studia, kdy místy nejsou vůbec slyšet dialogy, a postavy ve tmě nejsou skoro vůbec vidět. K tomu nulová práce s atmosférou. Už aby ten kult Renče skončil...

Jak už je zvykem, tak nejvtipnější a nejlepší částí byl samotný úvod, s narážkami na jednotlivá díla naší filmové historie, v tomto ohledu tvůrci snad ještě nikdy nezklamali. Ale musím říct, že i celý večer byl z televizního procesu vesměs podařený, o několik levelů výše, než před pár týdny Ceny kritiků. Vesměs žádný vstup některého z bývalých moderátorů nebyl nevydařený, i ten Zbrožek svou trapnou historku zachránil narážkami na Duška. Největším šokem pro mě bylo zjištění, že Jiří Havelka NENÍ synem Ondřeje Havelky, což je omyl, s kterým jsem žil mnoho let, a tato informace mě naprosto změnila vnímání celého světa. Co se týče ocenění, tak tam bych osobně upřednostnil Arvéda, ocenění Il Boema dle mého zavání tím, že akademici klasicky potřebovali po zádech poplácat své věrné kamarády, aby vše zůstalo, jak se říká pěkně doma...