Véča

Hanák nějak zapomněl, že už nehraje v Mazaném Filipovi, ale uvádí dokumentární pořad. Informační hodnota diskutabilní, dotazy hostům kolikrát mimo mísu. TFUJ.

Fragmenty ze života upírobijce - shrnuto v bodech - děj nedrží pohromadě, logika chybí, přeskakování o dvacet let rozčiluje, patriotismus je směšný, jen ta přitaženost za vlasy je místy zábavná. Ve výsledku to vlastně není o moc lepší než Abraham Lincoln vs. Zombies od společnosti Asylum.

"Za tento čin Zeus vymyslel strašlivý trest: Nechal Prométhea přikovat ke skále v pohoří Kavkaz a čekal, kdy se Prométheus začne za svůj čin odprošovat. Prométheus se však neodprosil, a tak za ním Zeus poslal orla Ethona, který Prométheovi každý den vyrval játra. Ta mu pak do druhého dne dorůstala a orel měl po 12 generací co jíst."

Krátké animované filmy Dopravního podniku Praha. Při jejich promítání v Kinobuse v létě 2010 se překvapivě setkaly s mnohem kladnější diváckou odezvou než některé promítané filmy (zdravím Kawasakiho růži). Ve výsledku považuji za nejpodařenější "uncut" verzi dílu Nastupování.

Guilty "Zina" pleasure ♥

Jedenáctkrát v kině, z toho dvakrát dvě projekce v jeden den, čtrnáctkrát doma DivX, a zatím třikrát z nového DVD ... Je Indy fetišistická obsese nebo obsesivní fetiš?... Objevení nového Indyho je jako nalezení svého vlastního Akatoru, ale stejně jako s nalézáním "města ze zlata" je to složité i s přístupem k novému pokračování Indiana Jonese - ne pro každého bude film kultovním pokladem. Indy není superman s nadlidskými schopnostmi, ač to tak může vypadat a stále ho při zemi něco přidržuje, ať je nesprávné odhadnutí vzdálenosti při zhoupnutí na biči nebo pořezání vystřelovacím nožem. Jízda na sci-fi si přímo vyžaduje nereálné hyperbolické prvky , ano, let v ledničce miluju wtz. a pohled na atomový hřib posílá pozdrav Edu Woodovi. Hon na čarodějnice, fobie z komunismu jsou klasickými rekvizitami Spojených států z let 50. a motorkáři versus vysokoškoláci jsou charaktery jak vystřižené z filmu Pomáda. Ke všemu ještě účast Karen Allen dodává filmu, kromě odlehčení děje, další žánrový rozměr. Hlavní záporák Irina Spalko má účes a la Lousie Brooks, ale té ženské krásy tolik nepobrala, celkově je...ehm...taková trochu mužná (že by americká představa o sovětských vědkyních, potažmo ženách?). Ale její ruský přízvuk je zcela podmanivý, při každém zhlédnutí vzbuzuje úsměv na rtech ( "...Three times I have received the order of Lenin..." a zároveň její gesto se zdviženými třemi prsty). Nový Indy je sice jiný než jeho předchůdci, ale to byly i jednotlivé díly původní trilogie odlišné samy od sebe, tudíž není možné vytýkat jakékoliv rozdíly. Kromě toho v měm okolí existuje i několik lidí, kteří si pokračování archeologových dobrodružství oblíbili, ač je předchozí tři filmy naprosto nezaujaly. Co dodat, Indy je sice na hranici důchodu a nemládne. Ale dokazuje jednu krásnou pravdu, a to že i stárnout se musí umět...

"Asi před třemi měsíci jsem tu prosil o radu, že mám strašnou chuť pít krev. Kdykoliv vidím někoho jak se zraní a teče krev dostanu strašnou žízeň. Byl bych schopný toho člověka do tý rány i kousnout kdyby mi to nebylo blbý kvůli okolním lidem. A vy ste mi poradili, abych zašel za psychiatrem. Takže fakt dík za tu debilní radu, protože sem za ním byl a ten se mi vysmál a dělal si ze mě srandu, až mě nasral tak že sem se na něj vrhnul a kousnul ho do krku. Zavolal na mě policajty který sem pokousal taky, protože se tomu smáli. Takže sem byl obviněnej jak z útoku na lékaře tak i z útoku na veřejnýho činitele a protože mi je víc jak 15, tak už sem trestně zodpovědnej a šlo by to i k soudu, kde bych určitě pokousal i soudce nebejt toho, že na mě vypracovali posudek, kterej tvrdí že trpím nějakou psychózou a že bych se měl léčit. Ten pokousanej psychiatr mě už léčit nechce a tak budu muset dojíždět za jinym, kterej je podstatně dál. To ale neni to nejhorší. Nějak to prosáklo k nám do školy a teď se mi všichni smějou a házej po mě česnek. Doma pak smrdím česnekem i celej víkend. Já je všechny pokoušu a jestli to udělám tak budu mít další problémy. Ta léčba toho psychiatra vůbec nepomáhá. Dává mi nějaký uklidňující prášky, ale jak mě mají uklidnit, když mě sere že pořád smrdim česnekem a všichni se mi smějou." (pozn. převzato z lide.cz)

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!!

Třetí díl Pirátů se značně svým duchem odlišuje od svých předchůdců. Chybí zde ty nekonečné přihlouplé vtípky, které mě u obou předešlých filmů celou dobu solidně šly na nervy, přesto se tvůrci vtípkům nevyhnuli zcela a nedokázali si odpustit třeba taková přední děla na Bludném Holanďanovi. Co film pro mne získal ztrátou těch mnoha dotěrných vtipů,zase ztratil přílišným rozvětvením,rozšířením a hlavně nepřehledností dějové linie. Po chvíli začíná být opravdu těžké zorientovat se, kdo se spojil proti komu s kým, obzvlášť když se všichni jako správní piráti řídili heslem všichni proti všem. Film oplývá řadou přebytečných dialogů, jež působí jako kdyby násilně zdržovaly vývoj děje a uměle natahují stopáž filmu. Jakákoliv zdlouhavost se ale vyhnula závěrečně námořní bitvě, plně efektních zpomalovaček zdůrazňujících části lodí rozpadající se na malé třísky. Herecky nejvíc zajímavě působil Geoffrey Rush jako kapitán Barbossa,Jack Sparrow zase občas aspoň vypadal bez svých srandiček jako střízlivý(asi došel rum). Když jsem viděl,že ve filmu má hrát i Chow Yun-Fat upřímně sem očekával,že dostane pro svoji roli trochu prostor, jeho ztvárnění pirátského vládce Sao Fenga by si to určitě zasloužilo. Orlando Bloom konečně opustil svoji pózu přihlouplého mladíka, jež se do všeho hrne a všechny se snaží zachránit přihlašováním se do pomalu sebevražedných úkolů. Bohužel se svojí pózou ztratil i jakoukoliv výraznost svého hereckého projevu. Keiru Knightley nezachránil ani roztomilý obličejík, ze kterého se po většinu filmu udiveně dívali dvě přihlouplé oči. Tvůrci si měli odpustit kýčovitý potitulkový závěr, který do filmu jako celku vůbec nepasuje a působí naprosto zbytečně. Vcelku solidní podívaná se svojí zábavností pohybuje někde v hranicích průměru a bude podle mě patrně těžko stravitelná pro lidi,kterým se líbily předchozí dva díly,ale podle mě jsou 3* pro tento snímek šité jako na míru.

Eragon je nemastný neslaný. Prakticky bych ho stylem, jakým na mě působil, hlavně výkony herců, zařadil do filmů pro děti okolo 11 let. Ale to nejde, protože celý film byl zase pro děti příliš tvrdý a násilný. Jak píše Arach.No hlavním plusem filmu je Jeremy Irons, na jehož výkon je opravdu radost se dívat. Drak nevypadal moc ani jako drak, spíš jako ještěrka, která má na křídlech šupiny, takže trochu jako kuře se špatně narostlým peřím. Čaroděj Durzak vypadal hodně divně, ne ani jako čaroděj, ale spíš jakoby si delší dobu nečistil zuby. Věřím, že kdyby to nedávaly u nás v kině s dabingem, tak by mi to nepřipadalo tak hrozné. Není to film, co by mě připoutal do sedačky a nenechal vydechnout. Už od začátku se to filmovému plátnu nedařilo a i když sme se s kamarády snažili sledovat děj, tak to nešlo.