Véča

Nejznámější a nejdražší film italské historické školy,Cabiria,vypráví o životě jedné dívky během 2.punské války.Filmu vévodí velkolepé ,monumentální stavby,davové scény s mnoha stovkami komparzisty.Film obsahuje některé scény,ve kterých jsou ukazovány výjevy,jež se podle legend během 2.punské války odehrály.Na svou dobu má film neuvěřitelně pohyblivou kameru,poprvé ve filmu tady režisér použil kameru připevněnou na vozík,se kterou pak popojížděl.Ve filmu se objevila jedna z prvních filmových hvězd vůbec,Francesca Bertini,mě osobně byl ale sympatičtější Bartolomeo Pagano,jako otrok Maciste.Titulky k filmu,napsané Gabrielem d'Annunziem,byly sice podle mého názoru příliš okázalé,třeba jméno hlavní hrdinky Cabiria znamená "Zrozená z ohně".I tak tento film měl z velké části průkopnickou úlohu a posunul možnosti filmu zase o něco dál,a proto nemůžu jinak než *****.

Od tohoto filmu jsem si představoval Fantomase,jako zloducha podobného tomu,kterého zná téměř každý z filmů s Louisem de Funés,ale první minuty mě vyvedly z omylu.Oproti verzi z šedesátých let není Juve poletený a cholerický a novinář Fandor není takový elegán a hrdina a je spíše podobnější obyčejnému člověku,i když velice inteligentnímu a důvtipnému. Hlavní věc,kterou jsem si nedokázal do té doby představit, bylo,že by se Fantomas mohl někde objevit bez své typické ocelově šedé masky.Další věc byla absence Fantomasovo technických vymožeností a "hraček".Místo toho si vystačí s mnoha rozličnými způsoby nalíčení a masek.Přes některé opravdu přehnané grimasy se výkony herců pohybovaly v přijatelných mezích.V samotném ději jsem se těžko orientoval, byl rozdělen celkem na tři části a návaznost mezi nimi se sledovala s menšími problémy, najednou se objevovali hrdinové,na místech,o kterých nebyla předtím ani zmínka s lidmi,o kterých taky nebyla řeč.Moji verzi filmu doprovázela příjemná nerušící hudba,místy ale trochu příliš jednotvárná.Kamera je téměř po celou dobu trvání filmu statická snad jen v jedné,dvou scénách se o něco pootočila.

Pro mě coby člověka,který Meliesovy filmy má opravdu rád je to jasných pět,ale i tady platí to co jsem napsal už v komentáři k Cestě do nemožna. Melies se opakuje,ale to se opakuji filmaři i dnes a přesto sou jejich filmy kolikrát oblíbené. Meliesovo opakování je zcela očividné,kongres vědců,továrna,sci-fi vozidlo. Dobytí pólu je labutí písní génia jež stál u zrodu filmu a styl,kterým natáčel už bohužel ve světě tehdejšího filmu neměl místo. Přes všechno smekám před Meliesem klobouk,chtěl bych taky mít tolik fantazie a nadšení.

Film Nezávislost Rumunska jako celek působí dojmem Edisonových krátkých filmů z přelomu 19. a 20. století, neuměle pospojovaných k sobě, jako neorganická, suchá hmota ,která jen těžko ve člověku vyvolá nějaké hlubší emoce, zároveň však bojové scény silně připomínají film Zrození národa od D.W.Griffitha. Ovšem je potřeba podotknout,že verze,která se mi dostala do rukou trvá pouhých 40 minut oproti 100 dochovaným minutám z původního dvouhodinového filmu, tak je patrně ona poslepovanost spíše dílem toho, že má verze byla pouze torzem původního díla. Statická kamera, bez detailních záběrů a patetické přehrávání herců, nadšeně zdvíhajících ruce, když byli odváděni do armády. Docela směšně působí na bojištích ranění. Mávají rukama, jako cvičenci Sokola při svém Všesokolském sletu(kužel ale nemají). Většina filmu se skládá ze dvou druhů záběrů. Za 1.záběry tančících veselých lidí,provozujících oblíbený tanec "Kolo, kolo mlýnský" , za 2. vojáci pobíhající zmateně po bojišti, zdánlivě bez cíle. Jediné znamení, podle kterého od sebe šli rozpoznávat vojáci Rumunska od Tureckých byly vlajky obou národů a fezy Turků. Na druhou stranu naprosto mi chybí další srovnání dalšího díla vytvořeného ve stejné době jako tento a v ostatních národních kinematografiích nebyly o moc víc napřed než v Rumunsku. Vzhledem ke svojí délce si zaslouží srovnání s italskými historickými velkofilmy, Nezávislost Rumunska je jeden z vůbec prvních celovečerních filmů.

Volha, Volha, Volha, loď, Volha, břeh, souš, tanečky, zrada, Volha, Volha

Tak nad těmito akobatickými kousky zůstává opravdu rozum stát,vrtá mi to hlavou už nějakou dobu,ale porád nic a když se na to podívám znovu,tak mě to ohromí znova. Chvíli mi připadalo,že akrobati lezi na podlaze a jsou zabíráni ze stropu,ale kvůli zakončení filmu si nejsem jistej. V každým případě docela zajímavé a pořád to člověka donutí přemýšlet jak je tohle možné.

Další z kouzelných příběhů kouzelníka Meliese připomíná klasické pohádkové téma-krásný princ zachraňuje princeznu, pomůže mu při tom ježibaba,která ho po zbytek filmu pronásleduje.Jako v Modrovousovi byl nezvykle velký klíč,tady zase musel být zvětšen čtyřlístek,aby při Meliésově stylu natáčení byl vůbec vidět.Děj působí tak jako by dnešní pohádku průměrné délky zkrátily na nějakých deset minut.A ke všemu je vše tak fantasticky naivně zpracované-zlatým hřebem pro mě byla čarodějnice letící na koštěti- s dávkou fantazie a hravosti,jaká se dnes už žádného filmaře jen tak nenajde.

Meliesovy filmy jsou všechny prodchnuty zvláštním nábojem dětské hravosti,objevováním nových možností a uskutečňováním lidských snů,uskutečnitelných pouze na stříbrném plátně. Při sledování Meliesovy Cesty do nemožna jsem si nemohl nevšimnout určité podobnosti s Cestou na měsíc,let na Slunce,počáteční "porada".Z toho všeho čiší nadšení pro věc,které z Cesty do nemožna činí i dodnes půvabný film a které v dnešní době chybí tolika filmům.

Do žánru bych ještě doplnil dokumentární,protože mi to celé přišlo spíš jako ukázka hasičského zásahu,než akční film.Je to i celkem zajímavý snímeček v provnání s mnoha svými současníky,ale když vezmu v potaz,že Porter natočil ve stejném roce Velkou železniční loupež,tak je tam co do sledovatelnosti velký rozdíl. Pro mě jako člověka,který nikdy neviděl hasičský vůz tažený koňmi,je tento film tak tršoku šok. Obzvlášť by mě zajímalo co byly ty podivné kouřící přístroje na některých vozech.

Dnes se už jen těžko hodnotí filmy z období kinematografické prehistorie,obzvlášť takhle průkopnického rázu.Námět filmu Porter upravil z filmu britských bratrů Mottershawů, Vyloupení poštovního dostavníku,do prostředí "Divokého západu" .VŽL je významná nejen jak zde již padlo díky prvnímu užití typicky filmových prostředků,ale i vůbec první pohyb kamery.Trochu úsměvné mi připadalo,když se v jedné scéně docela evidentně změnil jeden člověk ve figurinu.Škoda,že Porter nepokračoval v rozvíjení nových filmových prostředků a jeho další filmy byly natočeny typickým meliesovskym stylem.